Vápenka

Na přelomu 19. a 20. století byly u blízkého lomu zakládány šachtové vápencové pece. Drobná tzv. lidová výroba vápna převládala v našich zemích ještě kolem poloviny 19. století . Ve 20. století se s touto výrobou setkáváme už jen v hospodářsky zaostalých oblastech.

Pec je kruhovou stavbou z lomového kamene se šamotovou vyzdívkou. Pece této konstrukce byly sice značně úsporné avšak jejich nevýhodou byl velký podíl ruční práce a proto v konkurenci s velkými průmyslovými podniky od poloviny 20. století postupně zanikaly.

Dochovaná pec, která byla v provozu krátce kolem r. 1925 je ojedinělou tevchnickou památkou významně dokumentující tradiční způsob drobné regionální výroby.

Svažující terén byl zpevněn lomovým kamenem a byla tak vytvořena rampa pro dopravu vsázky. Pro zjednodušení dopravy byly z lomu k vápence položeny kolejnice. Plné vozíky z lomu byly na laně přes kladku spoštěny samospádem a jejich pomocí byly prázdné vozíky dopravovány zpět. Na provozu vápenky se podílelo 6 dělníků. V lomu pracovali 4u pece 2.

Před pálením vápna se v peci postavila z velkých kamenů klenba pod kterou se dalo při pálení přikládat dřevo a teprve na tuto klenbu se vrstvily kusy vápence proložené dřevem. Pálení trvalo asi 4 dny. V měsíci se pálilo zhruba 4x. Po vypálení rozváželi povozníci vápno zákazníkům v okolí.