Ptení

Ani o ní se příliš mnoho neví, není však vyloučeno, že mohla stát v místě dnešního zámku a její zdivo mohlo být při jeho stavbě využito. Pravděpodobně počátkem 17. století postavil Hynek Šarovec rozlehlý pozdně renesanční patrový zámek s okrouhlými věžemi v nárožích. V dalších letech měnil zámek často majitele – pobělohorský konfiskát koupil roku 1630 císařský plukovník Miniatti z Campoli, roku 1679 koupil Ptení Václav Bernard z Bartoděj, krátce poté se zámek opět vrátil do držení Miniattiů. Po vymření rodu byl zámek prodán a od roku 1757 jej vlastnil klášter klarisek v Olomouci. Za nich zámek značně zchátral, využíván byl jen k hospodářským účelům a jeho údržba byla zanedbávána. Po zrušení kláštera josefínskými reformami jej spravoval náboženský fond, který nechal snést sesutím hrozící patro. Hospodářské využití si zámek udržel i za dalších majitelů hrabat Saint Genois (1825-78) i knížat z Liechtensteina (1825-1925). Při pozemkové reformě převzal roku 1925 zámek stát a od něj jej roku 1936 koupilo město Prostějov, které jej vlastní dodnes. Ani v následujících desetiletích mu však nebyla věnována náležitá péče, zámek sloužil jako byty a kulturní centrum obce. Dnes je téměř prázdný. V posledních letech město zajistilo alespoň krovy a střechy. Další práce snad budou následovat po provedení plánovaného archeologického průzkumu.

Vznikla patrně jako nové rodové sídlo brzy poté co Václav ze Šarova prodal v r. 1527 tvrz krumsínskou. V době českého stavovského postání z l. 1618 - 1620 vlastnil Ptení Hynek ze Šarova, jemuž byly pro účast v povstání tři čtvrtiny majetku konfiskovány. Hynek se sice pokoušel vysloužit si u vítězů milost (v r. 1628 byl komisařem kardinála Ditrichštejna), jeho ptenský statek byl však přesto v r. 1630 prodán a Hynek se pak uchýlil na Slovensko. Ptenský statek koupi za 14 000 moravských tolarů jeden z představitelů cizí pobělohorské šlechty, válečný rada a plukovník Antonín Miniatti z Campoli. V r. 1631 se stal velitelem olomoucké pevnosti, která se v červnu 1642 vzdala Švédům. Miniatti využíval vojenských funkcí hlavně k vlastnímu obohacování, takže byl nakonec zbaven všech hodností. Většina jeho majetku byl zabavena na vyrovnání zpronevěřených peněz, ptenský statek se však podařilo Miniattiho ovdovělé manželce Anně Marii, rozené Krebsové, zachránit. V r. 1679 koupil Ptení zemský písař Václav Bernard Bartodějský z Baroděj. Jeho syn je prodal Janu Baptistovi Miniattimu, po němž držel Ptení jeho syn František Fortunát Miniatti, císařský tajný rada a od r. 1722 hejtman Přerovského kraje, poslední mužský potomek rodu. Jeho dcera Marie Anna, provdaná za hraběte Matyáše z Hodic, prodala statek v r. 1746 hraběnce Maxmiliáně Hetzerové z Aurachu, provdané d´Oudaille, od níž jej v r. 1757 koupil klášter sv. Kláry v Olomouci. Při prodeji statku v r. 1746 se o ptenské tvrzi hovoří jako o zámku. Tato změna terminologie vyjadřuje přeměny ve vybavení interiéru a v úpravě okolí zámku, kolem nějž byl v první polovině 18. století vybudován okrasný park s oranžérií. Vlastní budova nebyla zřejmě přestavěna, protože si dodnes zachovala renesanční charakter s typický čtvercovým půdorysem, s vnitřním nádvořím a kulatými věžičkami v rozích. Místnosti jsou vesměs zaklenuté křížovou klenbou s hřebínkem. Po r. 1757, kdy panství získaly olomoucké klarisky, ztratil zámek charakter panského sídla a stal se pouhou hospodářskou budovou. Protože nebyl opravován a v r. 1790 hrozil sesutím, muselo být první patro sneseno. Tím zámek dostal dnešní podobu. Po zrušení kláštera v r. 1782 připadlo Ptení náboženskému fondu a v r. 1825 je koupil v dražbě hrabě Filip Ludvík Saint Genois, jehož syn je r. 1878 prodal Lichtenštejnům. Při první pozemkové reformě byl v l. 1924 - 1925 velkostatek zabrán státem, od nějž koupilo v r. 1936 zámeckou budovu s polesím město Prostějov. Od r. 1953 byl zámek majetkem Čs. státních lesů a sloužil jako byty jejich zaměstnancům či jako místní kino. Dnes je zámek opět v majetku města Prostějov. To však pro něj nemá využití a nabízí jej obci Ptení. Obec by sice zájem měla, představovala by si v něm zařízení pro seniory a prostory pro konání kulturních akcí. Kamenem úrazu jsou jako obvykle finance - odhadované náklady na přestavbu ve výši cca 100 milionů korun jsou zcela mimo možnosti obecního rozpočtu..

K události se váže i místní pověst. Údajně od té doby tu začalo strašit. Jednou však jakýsi potulný zámečník strávil v zámku noc. Zjevil se mu prý samotný čert. Zámečník nemeškal a přikoval mu prsty ke stolu. Teprve když slíbil, že přestane strašit, zámečník mu dal svobodu. Odté doby byl zase klid..