Bouzov

Délka prohlídky 60 - 70 minut, kapacita: cca 30 osob.
Hrad Bouzov svatební - tato prohlídka je nabízena v době konání svatebních obřadů v rytířském sále. Prohlídka prochází reprezentačními a obytnými prostorami hradu. Trasa zahrnuje: starou kancelář, jídelny velmistra a hostů, sloupovou síň, rytířskou chodbu s hostinskými pokoji a koupelnou, podsebití, Alžbětin palác s pokoji koadjutora, reprezentační pokoje velmistra, kapli, zbrojnici. Délka prohlídky 50 - 60 minut, kapacita: cca 30 osob.
Hrad se představuje - tato prohlídka je vhodná zejména pro rodiny s dětmi, školní výpravy a seniory. Vede reprezentačními prostorami hradu. Trasa zahrnuje: starou kancelář, jídelnu velmistra, sloupovou síň, loveckou síň, rytířský sál, kapitulní síň, kapli, zbrojnici. Délka prohlídky 40 - 50 minut, kapacita: cca 30 osob.
Jak se staví "středověký" hrad - tato prohlídková trasa je vhodná pro fyzicky zdatné návštěvníky. Seznamuje s technickým zázemím (zásobování vodou a teplem, komunikační systém) a s fortifikačními prvky hradu. Trasa zahrnuje: malý dvorek, umývárnu, studenou kuchyň, kuchyň, severní sklepení, kotelnu, parkán, místnost pro muzikanty, obranný ochoz, kruhovou místnost, tajnou komůrku a schodiště, muzikantskou komoru, lodžii, ložnici a pracovnu v Alžbětině křídle, podsebití, západní vyhlídku, půdu, místnost nad padacím mostem. Délka prohlídky 60 - 80 minut, kapacita: cca 15 osob.
Hrad z ptačí perspektivy - trasa prohlídky prochází místnostmi a ochozem věže Hlásky - výstup na věž není součástí žádné jiné trasy! Věž je přístupná pouze za pěkného počasí. Trasa zahrnuje: soudní síň, sádrové muzeum, obytnou místnost, kachlové muzeum, pokoje hlásného, ochoz s jedinečnou vyhlídkou. Délka prohlídky 30 - 40 minut, kapacita: cca 15 osob.
Draci a drakobijci - trasa provádí návštěvníky tajemným světem draků a drakobijců, prochází severním sklepením hradu. Tuto prohlídku je možné přikoupit pouze k některé z dalších prohlídkových tras. Samostatně jen po odchodu poslední prohlídky do hradu, max. 15 min. před koncem provozní doby. Délka prohlídky je 15 - 20 minut.
Dětská trasa s Ohnivcem - trasa pro děti, kteří po splnění úkolů získají glejt rytířství. Délka prohlídky je 40 - 50 minut, kapacita: cca 30 osob.

jej drželi páni z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství moravskému markraběti Joštovi. Ten je pak v roce 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Je pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad. Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V letech 1472–1696 byl v majetku mnoha různých českých a moravských rodů. Pak celé panství kupuje řád německých rytířů..

1317–1339 prvním známým držitelem hradu. Ještě v průběhu 14. století změnil hrad několikrát majitele. Od poloviny 14. století jej drželi páni z Vildenberka, kteří v r. 1382 prodali panství markraběti Joštovi; ten je v r. 1396 postoupil svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu. V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století, i když se v jeho držení vystřídali pšíslušníci dvou větví tohoto rodu. V r. 1408 postoupili synové Heralta z Kunštátu bouzovské panství svému strýci Bočkovi z poděbradské větve. Je možné, že na hradě Bouzově se narodil Jiří z Poděbrad, jehož otec Viktorín zde prokazatelně sídlil. Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před r. 1442 svému věrnému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V l. 1472–1481 byl pánem na Bouzově Jan ze Šelmberka a poté se hrad opět vrátil do rukou pánů z Kunštátu. V r. 1494 zapsal Boček Kuna z Kunštátu bouzovské zboží Hanušovi Haugvicovi z Biskupic. Panství se do té doby značně rozrostlo, v zápise jsou uváděny hrad a městečko Bouzov, městečko Líšnice a 27 okolních vsí nebo jejich částí. V r. 1547 přešlo bouzovské zboží na Prokopa Podstatského z Prusinovic. Po jeho smrti bylo rozděleno na dvě části. Větší část s hradem převzal Jindřich Podstatský, menší část Jetřich Podstatský; v r. 1583 prodal Jindřich větší část panství s hradem Nakserovi z Chotějovic, ten však ještě téhož roku postoupil majetek Janovi Bergerovi z Bergu. Dalším majitelem hradu byl od r. 1617 Fridrich z Oppersdorfu; jeho syn prodal panství v r. 1655 Eusebii Sabině Podstatské, která je odkázala svému třetímu manželovi Juliu Leopoldovi z Hodic. Jejich syn František Josef z Hodic spojil obě části panství, ale již v r. 1696 je prodal řádu německých rytířů, v jehož majetku hrad zůstal až do r. 1939. Smutný úděl měl Bouzov zejména v období nacistické okupace v l. 1939–1945. Hitler jej daroval Himmlerovi a hrad se stal sídlem přepadového oddílu SS, který 5. května 1945 vypálil obec Javoříčko. Tak jak se na Bouzově střídaly jednotlivé šlechtické rody, měnila se i jeho podoba. Zatímco v době pánů z Bouzova měl hrad především strážní a obrannou funkci a skládal se zřejmě z věže, hradby a dřevěných obytných budov, Vildenberkové již vybudovali na jižní straně kamenný obytný palác, převyšující hradbu. Ve 14. století byl hrad podstatně rozšířen; vybudován byl předhradní prostor obehnaný příkopem a valem a v něm byly umístěny hospodářské budovy. Markrabě Jošt vylepšil kamennou hradbou s vysokou věží a kolem vlastního hradu dal postavil nižší parkánovou zeď. Také v počátečním období vlády pánů z Kunštátu byla zvyšována především obranyschopnost hradu. Sídlo dostalo novou souvislou hradbu zpevněnou dvěma kruhovými baštami a prostřední hranatou baštu s bránou, nově byla postavena parkánová zeď kolem vlastního hradu a opatřena pěti kulatými baštami. Kolem poloviny 15. století došlo ke stavbě obytného paláce na severní straně. Zdeněk Kostka z Postupic zpevnil parkánovou zeď silnou hranatou věží, do hradeb byla zasazena kruhová dělová bašta a zřejmě byla opravena hláska. V r. 1499 začali Haugvicové se stavbou paláce na východní straně hradního objektu a propojili severní a jižní obytnou budovu. Koncem 16. století byl hrad po požáru, při němž vzala za své hláska, neobydlen; v r. 1617 začala výstavba jižního křídla. To již hrad postupně ztrácel svou obrannou funkci a stával se výhradně obytným objektem. S příchodem německých rytířů pozbyl však Bouzov během 18. století i tuto funkci, neboť řádová správa byla postupně centralizována do Bruntálu a vrchnostenský úřad bouzovského panství se přestěhoval do tzv. předního hradu a nově postavených budov na předhradí. Mezi nimi a vlastním hradem byl tehdy také založen menší park. Hrad sám nezadržitelně chátral. Dnešní podobu získal po rozsáhlé přestavbě, jež byla zahájena na přelomu 19. a 20. století. Arcivévodovi Evženovi, pozdějšímu řádovému velmistrovi, se totiž při návštěvě Bouzova v r. 1888 poloha hradu zalíbila a rozhodl se přestavět jej na letní šlechtické sídlo pro sebe a svou matku Alžbětu. Rekonstrukce byla svěřena profesoru mnichovské techniky Georgu Hauberisserovi. Po rozsáhlých přípravných pracích, zejména po pečlivě provedeném průzkumu, byly v r. 1895 strženy zříceniny severního křídla. Nový dvoupatrový objekt byl dokončen v r. 1897. Nepříliš bohatá fasáda byla oživena freskou Panny Marie s děťátkem v nadživotní velikosti, jež je dílem malíře Manna z Mnichova. V severním paláci, v místě původního pozdně gotického sálu, byla situována rytířská síň. Pro malířskou výzdobu, v níž se vedle postav rytířů a rostlinných motivů uplatňují především znaky držitelů Bouzova – Vildenberků, markraběte Jošta, pánů z Kunštátu, Kostků z Postupic, Haugviců z Biskupic, Podstatských z Prusinovic, Nakserů z Chotějovic, pánů z Hodic a znak řádový – je sál nazýván také erbovním. Původně byl určen pro zasedání řádu a významné akty – ustanovení velmistra a zemských komturů. Nejcennější složkou jeho interiéru jsou řezbářské práce místních lidových umělců. Řezby – na sedadlech představitelů řádu, nad trůnem velmistra, na stěnách – najdeme i v sousední zasedací síni s kazetovým stropem a hodnotnými pracemi kovářskými a zámečnickými. Také palác na jižní straně, vybudovaný počátkem 17. století Fridrichem z Oppersdorfu, byl v r. 1897 stržen a znovu od základů postaven na původním půdorysu; stal se letním sídlem velmistra a jeho pobočníka. V jeho středu v podstřeší jsou umístěny velké barokní sluneční hodiny. V l. 1897–1899 byla postavena mohutná hlavní věž – hláska – zakončená korouhvičkou s vytepaným obrazem patrona řádu německých rytířů sv. Jiří ve zbroji. V její dolní části je původní hladomorna z druhé poloviny 15. století. Zachovalejší hradní objekty nebyly při rekonstrukci strženy, ale jen opraveny. V r. 1898 byl opraven nejstarší hradní palác se zbrojnicí a vybudováno tzv. Alžbětino křídlo, jež tvoří komplex místností obývaných po rekonstrukci matkou velmistra Evžena Alžbětou. Zatímco pracovna je zařízena původním pozdně barokním nábytkem s bohatými intarziemi, nábytek v ložnici pochází ze Španělska; řádu jej darovala královna Marie Kristina. Východní palác s knížecími pokoji, zachovanými v původní podobě, byl opravován v r. 1899. V jeho zdi je zasazeno několik původních znakových desek – Zdeňka Kostky z Postupic z r. 1464, Beneše Haugvice z Biskupic z r. 1499, řádu německých rytířů z r. 1802. Restaurovány byly desky Bergerů z Bergu a Hodiců. Velmistrova ložnice, tapetovaná rudým brokátem, je zařízena stylovým nábytkem vrcholného baroka, jemuž dominuje nádherné lůžko. Plochy stěn jeho přijímacího pokoje jsou vyzdobeny znaky jednotlivých velmistrů, počínaje Františkem Ludvíkem, který hrad získal, a konče arcivévodou Evženem. Komplex knížecích pokojů doplňuje pracovna, pokoj sluhy, ohřívárna jídel a lovecká síň. Nejvýraznějším architektonickým dílem hradního nádvoří je novogotická kaple. S její výstavbou bylo započato v r. 1900 na místě staré kuchyně. Vedle portálu je umístěna cenná socha sv. Jiří z 15. století, přenesená na Bouzov z řádového domu v Benátkách. Šest náhrobních kamenů uvnitř kaple pochází z německého hradu Hornecku na ece Neckaru ve Württembersku; jde o náhrobky řádových mistrů zemřelých v l. 1395–1515. Na čelní stěně kaple je umístěn pozdně gotický deskový oltář z 15. století. Ústřední místností spojovacího křídla mezi severním a východním palácem je přijímací sál. Mohutný střední sloup, podle něhož je síň nazývána také Sloupová, je zdoben citáty význačných řádových představitelů. Sál, zdobený renesančním obrazy, sloužil rovněž jako jídelna. Je teplovzdušně vytápěn a výtahem spojen s kuchyní, umístěnou v přízemí. V sousedství sloupového sálu je velmistrova jídelna, zdobená renesančními obrazy a drobnými dřevěnými plastikami. Do spojovacího paláce se vstupuje slavnostním schodištěm uzavřeným v šestiboké věži. V poschodí paláce ústí schodiště do jídelny s pozdně gotickým nábytkem, třemi obrazy Dürerovy školy a dřevěnými reliéfy s biblickými náměty ze 16. století. Pozoruhodným prvkem hradního nádvoří je novorenesanční kašna, zakrývající studnu vytesanou ve skále do hloubky 52 m. Po opravě hlavních hradních budov byly rekonstruovány hradby a bašty. Vysoká okrajová hradba, uzavírající západní stranu nádvoří, je zdobena reliéfem, v jehož středu je vyobrazena patronka řádu Alžběta Burynská s kyticemi růží. Nákladná rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Vzory pro rekonstruované objekty však nebyly hledány v českých zemích a hrad proto působí v našem prostředí cize. Romantickou přestavbou vznikla téměř dokonalá iluze mohutného středověkého feudálního sídla, v jehož objektech se prolíná několik stavebních slohů, zejména gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu objektu umocňuje množství významných starých uměleckých děl. V r. 1945 se celý rozsáhlý hradní objekt stal majetkem státu. Nyní jej spravuje Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci..