
Obec položená severně od města Konice je připomínána již v roce 1275 v Zemských deskách. Podle všeho je podle ní pojmenována i středověká dálková cesta tzv. Hvozdecká, připomínaná již roku 1279. Vedla z Olomouce přes Náměšť na Hané, Konici, Brodek u Konice a Úsobrno na Svitavy a dále do Čech.
Zdejší kaplička není nijak starobylou stavbou. Podle obecních zápisů byla zbudována až roku 1906. Obec patřila v minulosti pod farnost v Luké a od r. 1786 do vedlejších Bohuslavic, kde je dodnes. Zda zaujala místo starší zvoničky není jisté, neboť víme, že když byla v roce1860 vystavěna zdejší školní budova, měla postavenou vížku se zvonem. Zdejší učitel tak byl zároveň zvoníkem.
Mladí se však svatby nedočkali. Když tudy táhli švédští vojáci, pustošili okolí. Objevili děvče a začali ho nahánět. Její milý jí šel na pomoc, ale holýma rukama proti šavlím nic nezmohl. Když to spatřil hospodář, vyrazil jako šílený na pomoc také. Vojáci neměli slitování a všechny rozsekali. Lidé je nakonec našli a pohřbili na konickém hřbitově. Druhou zajímavou pověstí má být místo Spálená Manda v dolině za vsí. Místo je nazváno podle matky dvou dětí. Měla jedno vlastní a jedno nevlastní. To její bylo stále nemocné a druhé zdravé, přestože ho bila a týrala hlady. Jednou ho zlostí hodila do pece, když pekla chléb. Viděla to sousedka, ale chlapce už nezachránila, a tak vše řekla lidem. Ti Mandu odvlekli k lesu a za trest upálili. Dodnes se tu říká U spálené Mandy.