Čechy pod Kosířem

Byly zpřístupněny interiéry jižního křídla zámku, které byly zařízeny ve stylu doby Františka Josefa II. Silva Tarouccy z přelomu 19. a 20. století a vyzdobeného díly Josefa Mánesa. Další komentované prohlídky zahrnují návštěvu unikátního zámeckého parku (skleník, pavilon, Červená věž, jeskyně, hřbitov, rybníky) či výstavu Filmová expozice Jana a Zdeňka Svěrákových. Součástí celého areálu jsou i časté akce pořádané různými organizacemi, sousedním muzeem kočárů či muzeem hasičské techniky (koncerty, trhy, jarmarky, závody a pod.)..

První zmínky o ní pod Kosířem pocházejí z počátku 12. století. Ve 14. století pravděpodobně na místě dněšního zámku stála vodní tvrz obklopená dvěma rybníky. V průběhu 15. století tvrz značně zpustla. Až do počátku 18. století se často měnili majitelé panství a tvrze z řad domácí šlechty. Počátkem 18. století byla tvrz za kněžny Terezie z Lichtenštějna přestavěna na barokní čtyřkřídlý zámek s průčelím obráceným na jih. V roce1768 koupil panství císařský tajný rada Emanuel Tellez Menezes a Castro Silva -Taroucca, pocházející ze starého portugalského rodu. Jeho potomci vlastnili panství až do roku 1945. V letech 1839 až 1843 byl zámek v Čechách pod Kosířem - rodové sídlo Silva -Taroucců přestavěn do dnešní empírové podoby. Autorem plánu přestavby byl architekt M. E. Zerneckého. Ve stejné době byla vystavěna i vyhlídková věž a zahradní sallet a v roce 1852 byl vybudován pseudogotický skleník postavený podle návrhu a plánu Ignáce Ullmana. V letech 1846 -1870 na pozvání svého přítele vlasteneckého kněze Bedřicha Silva Tarouccy pobýval a tvořil na zámku významný český malíř Josef Mánes. V tomto inspirativním prostředí čerpal náměty pro uměleckou tvorbu a vytvořil zde přes stovku uměleckých prací. Některá z nich jsou jeho stěžejní díla, např. Líbanky na Hané, Ukolébavka, cyklus Život na panském sídle aj. Pracoval na rodinných portrétech hraběcí rodiny a vytvořil řadu národopisných studií, které jsou dokladem oblékání prostého hanáckého lidu v pol. 19. století. V r.1905 byly nevhodně sníženy věžky na západní straně a parto bylo nahrazeno mansardovou střechou. Po smrti posledního majitele panství Františka Arnošta (1890 -1943), který se hlásil vždy k české národnosti, byl zámecký areál v pozůstalostním řízení v letech 1945 -1949 dědicům z rodu Silva -Taroucců vyvlastněn československým státem. V roce 1995 byla věžkám vrácena jejich empírová podoba a započata oprava fasád zámku. V r.1995 byla opravena jižní a západní fasáda, v r. 1996 východní fasáda a atrium. V roce 2014 plánuje olomoucký kraj vynaložit v rámci třetí etapy rekonstrukce zámku 24 mil. Kč na obnovu prvního a druhého podlaží jižního a západního křídla objektu. V prostorách bude umístěno muzeum věnované Josefu Mánesovi a šlechtickému rodu Sylva Taroucca..

Barokně park zformoval hrabě František Štěpán Silva Taroucca v 70. letech 18. stol. a později ve 30. letech 19. stol. jej velkoryse upravil hrabě František Josef I. Silva Taroucca..

Počátkem 16.stol.už tato stavba byla zchátralá a rozebrána..

Ten se o něj staral jako o batole. Jednou měl hrabě hlad a poručil si pečenou husu. Mates měl však strašný hlad, a tak než pečínku donesl, snědl jedno stehno. Hrabě se tuze divil, že ji jedna noha chyběla. Po obědě jeli kočárem na projížďku. Hrabě u rybníka nechal zastavit kočár a div mu oči nevypadly. Některé husy co stály, měli jednu nohu, jiné dvě. Po návratu na zámek Matesovi poručil, aby příště dostal vždycky husu, co má nohy dvě. Je přece pán a nehodí se, aby jiní měli husu se dvěma nohama a on s jednou!.