
Zámek, obehnaný vodním příkopem, má přibližně čtvercový půdorys. Skládá se z čtyřkřídlého dvoupatrového zámku s věží a trojkřídlého jednopatrového předzámčí s válcovými baštami na nárožích. Přístupný je po mostě, klenoucím se přes vodní příkop k portálu na straně předzámčí. V nástavci portálu s volutovými křídly je reliéfní znak Jana Kaltschmieda z Eisenbergu (majitele zámku od r. 1649).
Jednotraktové předzámčí je v přízemí zaklenuto valeně s výsečemi, v patře plochostropé. Od zámecké zahrady jej odděluje plot s bránou, kterou zdobí sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandera z doby kolem roku 1800.
Čtyři křídla dvoutraktového zámku obklopují malé nádvoří, ze tří stran s původním otevřeným arkádovým ochozem. Půlkruhové arkády spočívají v přízemí na bosovaných hranolových pilířích, v patrech na toskánských sloupech s hranolovými postamenty spojenými kuželkovým parapetem.
Fasády jsou s nárožním bosováním, stejně tak hranolová věž, tyčící se nad jihozápadním vstupním průčelím. Věž je zakončena ochozem s balustrovým parapetem, jehož střechu nesou toskánské sloupy. Věž má bosovaný portál s půlkruhovým záklenkem, s bosovanými pilastry, nesoucími prolomený trojúhelníkový štít. Na úsecích římsy jsou plastiky medvědů, držících kartuš s rodovým znakem pánů z Oppersdorfu. Výše nad portálem, nad oknem 1. patra, je alianční badenfeldský znak (zasazený po r. 1839). Za portálem je průjezd do dvora, na protější straně je průjezd do zahrady. Přízemí je zaklenuto většinou valeně s výsečemi, stejně jako místnosti v prvním patře, kde hrany překrývá renesanční perlovec. V severním nároží je rozlehlá síň se štukovou výzdobou (zrcadla, karyatidy), plochostropá síň v jižním nádvoří má strop zdobený oválnými zrcadly s pastýřskými scénami. Vstup do sousední síně vede sloupovou bránou, uzavřenou štukovou drapérií s andílky. Stropy druhého patra jsou rovné, bez výzdoby.
1371-1447), Stošové z Bránic a Žerotínové (v l. 1480-1566). Kolem roku 1590 získal panství politik, diplomat a moravský zemský hejtman Karel starší ze Žerotína, který nechal tvrz v letech 1595-1617 přestavět na renesanční zámek s arkádovým nádvořím, opevněním a vodním příkopem. Přestavba byla provedena členy italské stavební huti, kteří se dlouhá léta podíleli na budování biskupského města Kroměříž. Renesanční úpravy interiéru byly dokončeny v l. 1618-1619 již za nového majitele zámku, Jana Skrbenského z Hříště stavitelem Jakubem Kendynem Vlachem z Kroměříže. Interiér zámku byl raně barokně upraven v letech 1649-1660, kdy na základech renesanční ohradní zdi bylo vystavěno předzámčí a byla upravena zámecká věž. Z roku 1699 údajně pochází štuková výzdoba stropu sálu v 1. patře, z 1. poloviny 18. stol. potom výzdoba portálu v sousední světnici. Původní čtyřhranné opevnění se čtyřmi nárožními baštami ztratilo postupem času svůj obranný význam a bylo částečně zbouráno r. 1836, na uvolněném místě byl založen přírodně krajinářský park sbírkového charakteru. Roku 1897 byl zámek i s celým panstvím prodán baronkou Leonií Skrbenskou z Hříště obci Dřevohostice. Obec zde později, počátkem 20. stol., zřídila pokoje pro výletníky. Dnešní zámecký park býval ceněnou botanickou zahradou, kterou obdivovali návštěvníci ještě na počátku 20. století. Roku 1902 byla v zámku zřízena „Ochranovna pro mládež zpustlou a mravně narušenou“, která zde byla do r. 1919 (oprava po požáru r. 1907). Poté byl zámek stavebně upraven, aby zde mohla být r. 1920 otevřena měšťanská škola, která zde fungovala do r. 1956 (oprava po požáru r. 1945), kdy se přestěhovala do nové školní budovy na Lánech. Poté, v l. 1956-1961 byla budova využívána místním JZD jako sýpka a jako skladiště brambor. Roku 1961 dostal zámek do správy Okresní ústav sociálních služeb Přerov, který zde zřídil Ústav sociální péče pro mládež. Ten zde fungoval do roku 2002. Tehdy se zámek vrátil zpět do majetku obce, byl opraven, a dnes slouží jako muzeum (expozice ak. sochaře Jiřího Lendra, hasičské muzeum v předzámčí), kulturní centrum, je zde obřadní síň, konferenční místnost a pamětní síň Lva kardinála
Skrbenského. V areálu zámecké zahrady se koná pravidelně Setkání dechových hudeb..
Zjevovala se, celá bílá, z úst jí šlehal oheň a v zubech držela klíč. Prý jednou prosila místního osadníka, aby jí klíč vytáhl. Ten se však polekal a utekl. Volala za ním, že musí čekat dalších padesát let na vysvobození a bloudit po lesích. Od té doby ji prý již nikdo neviděl..