Trať 334 Kojetín - Tovačov

První reálné myšlenky zřídit železnici se vynořily až v roce 1890, když majitel tovačovského velkostatku David rytíř Guttmann postavil v Tovačově cukrovar. Vznikla tak potřeba zajistit kvalitní a velkokapacitní dopravu paliva a surovin pro výrobu i odvoz hotových cukrovarnických výrobků. Tomuto požadavku v této době vyhovovalo jedině použití železnice. Již v dubnu roku 1894 byla pod hlavičkou Severní dráhy císaře Ferdinanda slavnostně zahájena stavba trati z Tovačova do Kojetína. První vlak, který projel celou trať z Kojetína do Tovačova se na svou cestu z Kojetína vydal již 1. září 1895. Hlavním dopravcem v předválečném období i období 1. republiky byly podniky původního Guttmannovského velkostatku. Po II. světové válce se nákladní doprava na trati velmi rozmohla zahájením těžby štěrku na místě původní obce Skašov, která ležela nedaleko Tovačova (dnešní skašovská jezera). Do štěrkoven byla roku 1952 postavena vlečka v délce asi 3 km, která odbočuje z tovačovské trati za zastávkou v Lobodicích. Postupně, v návaznosti na těžbu, vznikly v Tovačově a Lobodicích továrny, které štěrk využívaly k výrobě různých stavebnin (PREFA a BETONIKA). Tyto podniky zajišťovaly nákladním vlakům na trati Kojetín–Tovačov vytížení. S rozvojem silniční dopravy však začínala osobní vlaková doprava na této trati ztrácet na významu. Na konci jízdního řádu 1980/81 vyjely z Kojetína do Tovačova osobní vlaky naposledy. Změna způsobu financování osobní dopravy a zrušení dopravní služby v Tovačově naději na případné obnovení pravidelné osobní dopravy z Kojetína do Tovačova v podstatě umlčely. V dnešní době vyjíždějí osobní vlaky (vždy historické vlakové soupravy) pouze několikrát ročně, příležitostně, jako doprovodná akce různých slavností v Tovačově nebo Kojetíně.