
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je významnou kulturní památkou, která je svou velikostí a polohou dominantou města viditelnou již z dálky.
Ačkoli je kostel svým založením gotický, zachovaly se z tohoto období pouze základy stavby. V 17. století byl prakticky postaven od základu nový, a to v důsledku jeho zdevastování při útoku švédských vojsk za Třicetileté války.
Původní gotický kostel byl jednolodní se dvěma bočními kaplemi a "červenou" (nejspíše tedy cihlovou) věží se čtyřmi zvony.
Nový barokní kostel má jednu loď hlavní a dvě vedlejší. Budově vévodí dvě mohutné 50 m vysoké věže v průčelí, mezi nimiž se nachází zdobený štít a osm výklenků se světci (sv. Václav, sv. Florián, sv. Cyril, sv. Metoděj, sv. Josef, sv. Jan Sarkander, sv. Jan Nepomucký, sv. František Serafínský).
Interiér kostela je zařízen ve stylu vídeňského klasicismu pol. 18 století.
V kostele lze spatřit také velice cenný obraz sv. Jana Křtitele z roku 1739 od neznámého italského umělce.
Barokní přestavbu kostela navrhl významný císařský stavitel Giovanni Pietro Tencalla, stavbu řídil Jiří Sessthaler z Olomouce.
Ve 13. století, kdy Moravu ohrožoval Rudolf Habsburský, byl kostel opevněn a přeměněn na jakousi tvrz. Byl tehdy nejspíše zničen, protože ve 14. století se připomíná nový kostel (již tehdy zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté a apoštolu sv. Petru), který byl již postaven na místě dněšního kostela. Roku 1643 vpadlo do města na 1600 švédských vojáků, kteří ho zle vyplenili. Nezůstal ušetřen ani kostel, který se stal obětí dělostřelby. Byla poškozena jak jeho věž, tak jeho klenba a interiér kostela byl zcela zničen. Roku 1646 bylo započato s nejnutnějšími opravami, ale práce pokračovaly v důsledku trvající války velmi pomalu. Později požádal majitel blízkého tovačovského panství hrabě Ferdinand Julius Salm olomouckého biskupa o povolení postavit kostel nový. Stavba nového kostela byla dokončena roku 1692. Roku 1714 však vyhořel při ničivém požáru celého města. Obnoven a nově vysvěcen byl až roku 1741 olomouckým biskupem knížetem Jakubem Arnoštem z Lichtensteinu. Roku 1746 všal kostel i s oběma věžemi a celým městem opět vyhořel. Zkázu za pět dní po požáru dovršila vichřice, která smetla kostelní štít, který prorazil kostelní klenbu a zničil varhany. V roce 1999 bylo ke kostelu nainstalováno noční osvětelní, od této chvíle je tedy možné obdivovat tuto kulturní památku a dominantu města i ve večerních hodinách.