© Milan Caha 06/2009
Hlavní oltář je ze 17. století. Původní obraz sv. Vavřince kostelu daroval španělský dobrodruh a katolický vojenský velitel don Martin Huerta, který měl písecké panství v letech 1623–37 v zástavě (obraz je nyní v píseckém muzeu). Pod kostelní dlažbou jsou hrobky rodu Radkovců z Mirovic a na Drahonicích, rodu Vrábských z Vrábí a několika farářů. Na věži je zvon sv. Ondřej, věnovaný Oldřichem Radkovcem r. 1553 (4 další zvony byly r. 1917 zrekvírovány) Na hřbitově kolem kostela je hrob sedláka Jana Cimbury, známého z románu J.Š. Baara a hrob faráře Josefa Baara. Ve hřbitovní zdi je kostnice z roku 1741, ve které jsou ostatky vojáků padlých ve válce o dědictví rakouské v r. 1742.
První dochovaný písemný doklad o existenci Putimi je z roku 1205. Tato listina cituje dvě starší písemnosti; v první z nich kníže Břetislav II. daroval benediktýnskému klášteru Ostrov v Davli kapli sv. Petra v Putimi. ...Od kláštera získalo Putim pravděpodobně ve 13. století město Písek. Kostel byl postaven v době vlastnictví kláštera, tedy nejpozději ve 13. století, pravděpodobně kolem roku 1270. Kostel pravděpodobně vystavěla zvíkovská královská huť. Tehdy měl jen jednu (dnešní jižní) loď. Patronátní právo ke kostelu měl český král, který je také dvakrát zmiňován při uvedení nových farářů – roku 1374 a roku 1409. Severní loď s věží byla přistavěná ve 14. století. Obě lodě byly původně odděleny zdí a každá měla zvláštní vchod a po vzniku husitství každá sloužila věřícím jiného vyznání – jižní katolíkům, severní utrakvistům. Královské patronátní právo fakticky zaniklo za husitských válek, kdy se putimská fara stala utrakvistickou. Kostel byl několikrát upravován, poslední výrazná přestavba proběhla v 18. století, kdy byla přistavěna předsíň..
