rozhledna Studenec

Ideálním východiskem pro motoristy je horní konec osady Líska, pro ostatní celoročně železniční stanice Mlýny (trať Děčín - Rumburk), v letní sezoně Jetřichovice nebo Rynartice (zastávky autobusové linky Děčín - Krásná Lípa). Výhled z věže omezují okolní vzrostlé stromy, rozhledna ale stojí za návštěvu i tak. K disposici je vrcholová kniha..

Byla slavnostně otevřena 15. 7. 1888. Její stavba, vedená stavitelem Gustavem Ditrichem, trvala pouhé tři měsíce (od 24. dubna do 15. července). Konstrukční prvky vyrobila Pražská strojírenská a. s. Ruston & syn podle moderní technologie a v souladu s dobovým módním provedením. Železná konstrukce o výšce 16,2 m byla vytvořena subtilními profily spojovanými nýtováním. Jejím středem procházelo spirálovité litinové schodiště s 92 stupni a několika odpočívadly, které bylo ukončeno vyhlídkovou plošinou pro maximálně 25 osob. Konstrukce byla ukotvena do 80 cm vysokých základových betonových bloků pomocí osmi mohutných, více než metr dlouhých a téměř 4 cm silných šroubů. Po roce 1948 ustala veškerá péče o konstrukci. Až roku 1995 iniciovala Společnost přátel Děčína (Amici Decini) jednání o záchraně rozhledny a 28. 3. 1997 byla pak druhá nejstarší kovová vyhlídková věž prohlášena národní technickou památkou..

Kníže Ferdinand Kinský považoval kopec natolik důležitý, že jej někdy kolem roku 1850 nechal do mapy zanést jako Ferdinandův kámen. V roce 1854 dal na vrcholu postavit dřevěnou vyhlídkovou věž s letním hostincem a upravit přístupovou cestu ze Studeného. V roce 1865 ale musela být věž kvůli špatnému stavu stržena a výhled ze zarostlého vrcholu zůstal zachován jen na jižní straně. Stavbu nové železné rozhledny inicioval děčínský Horský spolek pro České Švýcarsko až o 20 let později. Dne 24. dubna 1885 začal stavitel Ditrich budovat 80 cm vysoké základové bloky do nichž byla osmi mohutnými, přes metr dlouhými a téměř 4 cm silnými šrouby ukotvena 16,2 m vysoká nýtovaná konstrukce zhotovená tehdejší Pražskou strojírenskou akciovou společností. Na vyhlídkovou plošinu věže pro 25 osob se vystupovalo točitým schodištěm s 92 schody a několika odpočívadly. Nová rozhledna byla slavnostně otevřena 15. července 1888 a do konce roku na ni vystoupalo přes 5000 návštěvníků. O 2 roky později byla dokončena čedičem dlážděná výstupová cesta na vrchol a v roce 1893 nechal kníže Ferdinand Kinský vedle rozhledny postavit dřevěnou chatu letního hostince. Chata návštěvníkům sloužila až do 50. let 20. století, kdy vyhořela, takže dnes tu z ní nalezneme už jen základy se zbytkem zděného sklepa. Protože rozhledna nebyla od 2 sv. války udržována je nyní ve velmi špatném stavu. Železná konstrukce je silně narušena korozí a vyhlídková plošina i odpočívadla mezi schody se rozpadly na prach. Teprve v roce 1995 zahájil děčínský spolek Amici Decini jednání o obnově rozhledny, ale proti jeho záměru se postavily Lesy ČR i správa CHKO Lužické hory. V květnu 1996 měla být věž dokonce zbořena, ale k demolici naštěstí nedošlo a 28. března 1997 byla tato unikátní stavba prohlášena za kulturní památku..