Tolštejn

Dnes nahoru vedou železné schůdky, z vyhlídkové plošiny se naskýtá výborný rozhled do zvlněného kraje. Na severu je mimo jiné vidět asi v pětikilometrové vzdálenosti rozhledna Dymník. Východně je to především vrchol Luž, západu dominuje Jedlová se stejnojmenou rozhlednou. Z této vrcholové části hradu se mnoho nezachovalo, což odkazuje na původně převážně dřevěnou konstrukci. Jiné je to o pár metrů níže, kde dodnes stojí hradební pás a náznaky různých budov. Až budete stoupat vzhůru na hrad, určitě rozpoznáte trosky bývalé brány. Za ní kolem masivní polygonální bašty (bývalý palpost těžkých děl) dojdete až k hradní restauraci. Naproti ní stojí bašta lidově zvaná Hladomorna. Tento pás opevnění je až z 16. století, vývoj palných zbraní si totiž nutně vyžádal také modernější fortifikaci. Pokud se vám na hradě zalíbí, můžete se zde i ubytovat – pokoj se snídaní příjde dva lidi na 600 Kč..

V roce 1481 získali panství i s hradem Šlejnicové ze Saska (Jiří Šlejnic v roce 1548 založil dnešní Jiřetín pod Jedlovou). Po roce 1587 se v držení hradu vystřídalo několik majitelů až v období třicetileté války r. 1642 hrad oblehla a ohnivými střelami vypálila švédská vojska. Zcela vyhořelý hrad už nebyl nikdy obnoven. V roce 1865 byla zde postavena hradní restaurace, kterou po tři generace vedl rod Münzbergů. Roku 1892 navštívil hrad básník R. M. Rilke. Od roku 1996 se díky iniciativě Obecního úřadu v Jiřetíně pod Jedlovou obnovil zájem o záchranu hradní zříceniny..

Hrad, jehož název s největší pravděpodobností pochází z označení skály (Dohlenstein = Kavčí skála), měl jedinou bránu na východní straně hradiště. Tvořilo ji čtyřhranné stavení se dvěma vraty a průjezdem. Odtud byl vchod do čtyřhranné věže, jejíž 2 m silné zdi, sahající až do výšky 18 m, uchovaly v sobě dodnes okna a dveře. K této věži přiléhalo stavení obdélníkovitého tvaru stojící v severojižním směru. Východní stěna tohoto stavení tvořila součást hradeb. V jeho jižní části k němu přiléhala bašta podkovovitého tvaru, v jejímž sklepení bylo zřízeno vězení. Od vstupní brány pokračovala hradba severozápadním směrem až k mohutné šestihranné dvouposchoďové baště, která byla poněkud předsunuta. V jejím přízemí, soudě podle nalezených kachlíků a žlábků při vykopávkách, byla pravděpodobně lázeň, nad ní v prvním patře pak podle některých zpráv kaple. Hradba pak směřovala na západ k obdélníkovitému stavení, které z ní poněkud vystupovalo. V jeho prvním poschodí byla síň. Zde jsou patrny stopy po přestavbě, která se prováděla za Šlejniců. Svědčí o tom zejména široké okno, typické až pro dobu renesance. Západně od tohoto stavení, spojena s ním krátkou zdí, stála věž s hladomornou. Proto měla třípatrová věž vchod asi 5 m nad zemí. Hradební zeď pak pokračovala jižně až ke skále, která uzavírala opevňovací věnec a na jejímž vrcholu měla stanoviště hlídka. Uvnitř tohoto kruhu hradeb byly umístěny všechny potřebné obytné a hospodářské budovy, mezi něž patřil především hradní palác, obytné místnosti hradní posádky, konírny a špižírny. Vnitřní hrad, postavený na vrcholu čedičového skalního útesu, s věží a palácem na severozápadní straně, zmizel dnes téměř úplně. Zůstaly pouze výřezy ve skále. Dochováno zůstalo opevnění předhradí s mohutnou štítovou zdí a poloválcovou baštou, chránící jižní stranu předhradí při vstupní cestě a bráně, na východní a severní straně tři poloválcové obdélné, polygonální bašty a zbytky hospodářských budov. Zevní opevnění pochází z období přestavby za Šlejniců, tedy z rozhraní 15. a 16. století. Založení hradu Tolštejna již ve 13. století podporuje zpráva z r. 1262, kterou cituje německý regionální historik O. Sauppe: „V r. 1262 bylo na Tolštejně opět mnoho zemských škůdců, které žitavská a jiná města vyhnala a pronásledovala." Také další německý regionální historik Robert Lahmer ve své kronice města Šluknova podporuje tvrzení, že hrad Tolštejn byl založen již v polovině 13. století. Průkazné dokumenty, svědčící o existenci tohoto vartemberského sídla, však pocházejí až ze začátku 14. století. Prvním historicky doloženým majitelem hradu Tolštejna byl Vaněk z Vartemberka (1325–1363), nejvyšší číšník Království českého, držitel Vartemberka, Děvína a Zákup. Svými výboji severním směrem narazil na zájmy hornolužických měst, která proti němu vypravila vojsko a r. 1337 hrad Tolštejn dobyla. O této události napsal písař města Žitavy, Jan z Gubenu, zápis do žitavské městské knihy. Tolštejn zůstal v držení Vartemberků po celé 14. století. R. 1402 však Václav z Vartemberka prodal Tolštejn Hynkovi Berkovi z Dubé a ponechal si pouze Zákupy. Berkové tím scelili své državy na severu. Hynek zabezpečil starý hrad novou vstupní věží a čelo štítovou zdí. Po jeho smrti před r. 1419 došlo k dělení značného majetku mezi syny, přičemž Jan mladší obdržel Tolštejn společně s Frýdvaldem, Falkenštejnem, Kamenicí a částí Chlumu, Malešova a Skalice. Ačkoli Jan byl stoupenec Husův, přece ho strach o majetek nutil ke spojenectví s katolickým zázemím v Lužici a s katolickými pány v Čechách. Když husité po vítězné bitvě u Hořic 20. dubna 1423 obsadili Litoměřice, dobyli Děčín a proslýchalo se, že Žižka má namířeno do Lužice, začal Jan sjednávat prostřednictvím svého hejtmana se zástupci lužických měst a děčínskými, lipskými a michalovskými pány obranný spolek proti nim. Rychlý vývoj událostí, zvláště rozdrcení vojska panské jednoty v bitvě u Malešova 7. června 1424 však učinil konec těmto plánům. Berkové i Vartemberkové raději volili cestu smíření s husity. A tak se stalo, že když husitská vojska zajala r. 1425 u Žitavy mezi jinými i budyšínského hejtmana, vsadila jej do vězení na Tolštejně. Na mnohých hradech zdejšího kraje měli potom husité své posádky, odkud organizovali boj proti katolické Lužici. Jan Berka z Dubé zemřel kolem r. 1426 a Tolštejn po něm zdědil jeho bratr Hynek mladší. Ten také držel nový hrad Vildštejn. R. 1443 postoupili Berkové hrad Honštejn saským knížatům a ponechali si pouze Tolštejn s Vildštejnem. Mezi nimi a lužickými městy docházelo velmi často ke sporům a kromě toho se museli bránit vpádům Vartemberků. Albrecht Berka z Dubé jako dědic zdejšího berkovského majetku uzavřel pod vlivem těchto okolností spojeneckou smlouvu se saskými knížaty. V r. 1451 jim prodal hrad Vildštejn a místo něho koupil území Šluknovska, které do té doby patřilo ke hradu Honštejnu. Snahy krále Jiřího z Poděbrad o upevnění Českého království a posílení královské moci vehnaly Albrechta Berku do tábora jeho odpůrců. Aktivně proti králi vystupoval a bouřil, organizoval různé loupežné přepady, takže nakonec byl předvolán před dvorský soud do Prahy, aby se ze svých činů zodpovídal. Albrecht se však k soudu nedostavil, a proto král Jiří vydal 29. června 1463 příkaz lužickému fojtovi, Janu z Vartemberka a Jindřichu Berkovi z Dubé, aby za pomoci vojsk lužického šestiměstí dobyli hrad Tolštejn a Albrechta zajali. Tolštejn dostal lužickou posádku, ale jeho držiteli se podařilo uniknout. Uchýlil se do Vratislavi, která rovněž náležela do tábora králových protivníků. Zde hledal zastání u papežského legáta. Proti jeho lživé obhajobě vystoupil Jan z Vartemberka, a tak nepomohl ani zásah papežské stolice. Na dvorském sněmu v Praze 12. června 1464 byl Albrecht Berka z Dubé v nepřítomnosti odsouzen k odnětí všech statků, tedy i Tolštejna. Většinu z nich (s Tolštejnem) získal Jan z Vartemberka. Ten však ještě téhož roku zemřel a majitelem Tolštejna se stal jeho syn Kryštof. Hrad se stal obydlím jeho hejtmana Kryštofa Romberka z Heřmanic. Zatím se v Čechách formovala zelenohorská jednota proti českému králi. Když papež vyhlásil nad Jiřím z Poděbrad klatbu, postavila se proti němu i Lužice. Kryštof z Vartemberka přesto zachoval králi věrnost. Papežský legát v naději, že pomůže Albrechtovi Berkovi z Dubé k opětnému získání Tolštejna, vyhlásil r. 1467 nad celým tolštejnskym panstvím klatbu. Tolštejnský hejtman Kryštof Romberk, který držel lénem Rumburk, vpadl proto se spojenci do Lužice. Při návratu byl Lužičany pod Širokou horou u Šenova poražen. Papežský legát naléhal na Lužičany, aby vytáhli k Tolštejnu a dobyli ho. K obléhání hradu skutečně r. 1469 došlo, ale hrad zachránil vpád královského vojska do Žitavska 6. září, před nímž se obléhající museli stáhnout. Obléhání a dobývám Tolštejna v l.1463 a 1469 způsobilo škody zejména na vnějších opevněních. Nejvíce byly útokům vystaveny hradby, z nichž se zachovala jen část a pevná štítová zeď z počátku 15. století. I vstupní brána musela zřejmě odolávat několikerým útokům, při nichž byla asi těžce poškozena, takže bylo nutno při pozdější přestavbě celý vstupní prostor nově řešit. Kryštof z Vartemberka se ustavičným válčením nesmírně zadlužil, a proto byl nucen r. 1471 Tolštejn prodat za 8300 kop grošů saským knížatům Arnoštovi a Albrechtovi. Noví majitelé se snažili tolštejnské panství zprostit papežské klatby, ale legát to nechtěl učinit a naopak Albrecht Berka u něho obžaloval držitele Tolštejna. Knížata se k legátovu soudu nedostavila, uznávajíce za pravého soudce pouze českého krále. Tak se musel Albrecht Berka z Dubé s konečnou platností vzdát nároků na Tolštejn. Saská knížata prodala v r. 1481 Tolštejn se Šluknovem saskému rytíři Hugoltovi ze Šlejnic. Protože šlo o prodej mezi cizinci, musel český král Vladislav II. udělit povolení k vložení zmíněného zboží do desk dvorských a zemských. Stalo se tak r. 1485. Za Šlejniců, zejména za Jiřího Šlejnice, došlo na tolštejnském panství k hospodářskému rozmachu, typickému pro konec 15. a první polovinu 16. století. Města získala nová privilegia, cechovní výroba byla podporována novými výsadami, těžba drahých kovů byla posílena založením horního městečka, nesoucího název po svém zakladateli — Jiřetín. Hospodaření ve vlastní režii si vyžadovalo nutně nové správní středisko. Tím byl až dosud hrad Tolštejn, sloužící zároveň svému majiteli za obydlí. Jindřich Šlejnic († 1518) byl proto nucen starý hrad přizpůsobit novým účelům rozsáhlou pozdně gotickou přestavbou. Jejím autorem byl podle D. Menclové Wendel Rosskopf, stavitel ze Zhořelce, žák Benedikta Rejta z Pistova, a prováděl ji kolem r. 1516. Přestavba rozšířila vstupní prostor přístavbou nové budovy přiléhající k štítové zdi. Obrannou sílu hradu zvýšila na severozápadě věž kruhového půdorysu se střílnami pro děla a vězením, na severu pak nová, do nádvoří otevřená bašta se zdmi skoro 3 m silnými a rovněž se střílnami pro děla. Tyto nové fortifikační prvky byly doplněny novou hradbou na severní frontě hradu. Ve vnitřním areálu hradu byla postavena ještě budova mezi uvedenou věží a baštou. Všechny tyto úpravy přizpůsobily Tolštejn obytným potřebám Šlejniců na počátku 16. století, odstranily škody způsobené válkami v 15. století a učinily z Tolštejna objekt, který byl plně na výši pevnostní techniky své doby, charakterizované oboustranným využitím dělostřelectva. Pro další osudy hradu měla proto tato přestavba z vojenského hlediska zásadní význam. Svou podobu pak již Tolštejn až do zániku nezměnil. Jak se však později ukázalo, ani nákladná přestavba nesplnila nároky renesanční šlechty na pohodlné a reprezentativní sídlo. Když pak vysoko položený hrad pro své drsné podnebí nesvědčil Jiřímu Šlejnicovi po zdravotní stránce, rozhodl se přenést své sídlo do Rumburku, kde pro tento účel nechal vystavět pohodlný zámek. Jiří Šlejnic r. 1565 umřel a zanechal po sobě čtyři syny. Ti si v r. 1566 rozsáhlé šlejnicovské jmění rozdělili. Z tolštejnského panství vznikla tři nová panství: Rumburk, Šluknov a Lipová. Tolštejn už nikdy nesloužil jako panské sídlo a byl pokládán pouze za pevnost; proto byl také udržován. Rumburské panství s Tolštejnem koupil od Šlejniců r. 1587 císařský rada a vicekancléř Království českého Jiří Mehl ze Střelic. Za jeho syna Baltazara začalo kvetoucí panství chátrat a s ním i hrad Tolštejn. V období hospodářského rozmachu a míru nebylo třeba vojenských pevností, a proto Tolštejn zůstal pustý. Když rumburské panství koupili r. 1607 Vchynští, byl hrad oceněn na pouhých 2000 kop grošů míšeňských. Radslav Vchynský hrad znovu obnovil, takže se stal opět pevností. Ale to již vypukla třicetiletá válka. Vilém Vchynský se zúčastnil valdštejnského spiknutí a byl s Albrechtem z Valdštejna r. 1634 v Chebu zavražděn. Majetek Vchynských včetně Tolštejna byl konfiskován a získal jej vídeňský tajný dvorní rada Kryštof Lóbl z Krainburka. Na hradě Tolštejně se usídlila císařská posádka plukovníka Mattloheho, aby hlídala cestu vedoucí k České Lípě. V r. 1642 se zde objevily oddíly Švédů pod vedením generála Wrangela. Posádka plukovníka Mattloheho na ně u Varnsdorfu zaútočila, ale neuspěla. Boj se přenesl pod Tolštejn, hrad byl Švédy dobyt a vypleněn. Jelikož nový majitel zdejšího panství Kryštof Löbl neměl zájem na obnově Tolštejna, zůstal hrad ležet v troskách a nebyl obnoven ani dalšími majiteli..