
Kde se nacházelo a jak vypadalo sídlo majitelů Stranného ve 14. a 15. století nevíme. Samotný poplužní dvůr na nevýrazné ostrožně na jižním břehu Litického potoka při cestě z Blíževedel do Litic je zmiňován od roku 1505. Pozůstatky renesanční tvrze byly objeveny stavebně-historickým průzkumem r. 1992 v mladší barokní zástavbě. Obdélná jihozápadní část čelního křídla o rozměrech 18 x 11 m s 1 m silným zdivem má dnes nepravidelnou trojprostorovou dispozici s valeně klenutým vstupním průjezdem na severu, obdélnou valeně klenutou místností uprostřed a téměř čtvercovou místností na jihu. Navazující nárožní díl na jihu nahradila barokní dostavba s mohutným pilířem, mladší je i navazující jihozápadní křídlo. Část renesančního zdiva musela být při současné rekonstrukci kvůli havarijnímu stavu nahrazena novou zdí.
Roku 1371 svědčí na jedné listině bratři Bohuněk a Ješek ze Stranného (de Stran). V první polovině 15. století patřil zdejší statek rodu z Mnichova: roku 1404 známe Přibu, vdovu po Jiříkovi ze Stranného, roku 1426 seděl na Stranném zřejmě jejich syn Jiřík z Mnichova. Roku 1446 se připomíná již jen jeho vdova a stejnojmenný syn, kteří prodávají své dědiny. Krátce poté získal Stranné Vilém z Ilburka, který je připojil ke svému sousednímu Ronovu. Vilémův stejnojmenný syn měl pouze dceru Annu, která zdědila všechen jeho majetek. Pravděpodobně jeden z jejích synů Vilém Kurcpach z Milíče a Trachenburku přestavěl část dvora ve Stranném na renesanční tvrz. Po jeho smrti roku 1575 již Kurcpachové ve Stranném samostatné sídlo nepotřebovali a dvůr i s tvrzí využívali pouze k hospodářským účelům. Do 17. století byl spravován ze stvolínecké tvrze, roku 1654 připadl dvůr nově zřízenému litoměřickému biskupství. Roku 1921 koupil dvůr jako zbytkový statek Bedřich Vodňanský. Jeho rodině byl po roce 1948 dvůr zkonfiskován. Při restitucích byl dvůr rodině navrácen a jeho současný majitel provádí jeho důkladnou rekonstrukci..