Vísecká rychta

Vísecká rychta

Dům čp. 3 leží v katastru obce Vísky, která byla až do roku 1849 samostatnou obcí. Tehdy byla sloučena se sousedním městečkem Kravaře.

Od městečka Kravaře odvozujeme i historii Vísky neboť k jejím dějinám se mnoho pramenů nedochovalo. Víska byla součástí kravařského panství patřícího doksanskému klášteru. Ve 14. století se držiteli panství stali Berkové z Dubé. Po nich drží panství Vartenberkové, kteří spojili kravařské panství se stvolíneckým, a Hrzánové z Harasova. Ti své sídlo přenesli na zámek ve Stvolínkách. Spojená panství, včetně Vísky, zakoupil roku 1646 hrabě Arnošt Albrecht kardinál Harrach pro nově zřizované biskupství litoměřické. Pod biskupstvím zůstalo panství až do zániku feudálního systému roku 1848.

Usedlost čp. 3, kterou roku 1509 zakoupil Adam Kern, je důležitým svědectvím určité samosprávy, neboť sloužila jako rychta obce Vísky. Víska však měla pouze nižší jurisdikci a důležitější záležitosti se vyřizovaly na hlavní rychtě nebo u purkmistra v Kravařích.

Úřad rychtáře nebyl dědičný, ale ve Vísce se v něm střídali příslušníci jen několika spřízněných rodin. Byli to převážně Kernové, které můžeme spolehlivě prokázat v tomto úřadu již roku 1642 a souvisle od roku 1705. Ti se v úřadu střídali ponejvíce s Fuchsy z čp. 17. Rychtářské právo tak zůstávalo v rodině Kernů alespoň po přeslici. Dcera Václava Kerna Anna Alžběta se totiž roku 1765 provdala za Josefa Fuchse. Ke střídání docházelo pouze v případech, kdy v době smrti rychtáře či jeho odchodu na výměnek byl jeho syn příliš mladý. Ve vlastnictví Kernů zůstala rychta až do roku 1882, kdy umírá poslední mužský potomek rodu František Josef. Sňatkem Kernovy dcery Františky přechází usedlost na jejího manžela Gustava Wilhelma a jejich potomky.

Do dnešní podoby nechal objekt roku 1797 přestavět rychtář Václav Kern. Zanechal nám tak ojedinělou a reprezentativní ukázku vývoje roubené architektury. Vísecká rychta se neodlišuje od staveb obvyklých v tomto regionu. Svými rozměry (33x17x28m) je rychta největším roubeným stavením v Čechách a vyniká tak nad obvyklý průměr. Rozsah domu byl dán nejen potřebami rychty, ale také rozsáhlým hospodářstvím a nadprůměrným rozsahem pěstování chmele, k jehož sušení sloužila nejen trojpodlažní půda (650 m2), ale i pět komor v patře domu.

V poválečných letech byla rychta naposledy obývána. Dalším vlastníkem se stala místní mlékárna a později i JZD za jehož působení objekt značně zchátral a hrozil mu zánik. V 70. letech získal objekt okresní úřad, který jej po rozsáhlé a nákladné rekonstrukci předal do užívání Okresnímu vlastivědnému muzeu v České Lípě. To zde otevřelo 5. dubna 1986 expozici věnovanou lidové architektuře a bydlení v severních Čechách.

Návštěvník zde má možnost seznámit se pod jednou střechou s interiéry základních částí lidového domu (síň, světnice se svatým koutem, výměnkářská světnička, černá kuchyně s pecí a příslušenstvím a spížní komora) a v chlévu pak i s historií rychty a s průběhem její rekonstrukce. Horní patro je věnováno vývoji severočeského domu a jeho základním znakům a stavebním technikám. Vše doplněno mapkami, maketami a modely. Komory v patře jsou využity k ukázce tradičních atributů venkovského hospodářství (zemědělství, chmelařství či zpracování lnu), řemeslné výroby religiózního umění (polychromované dřevořezby světců) i ukázkám malovaného nábytku. Ten je umístěn i v horních světnicích.

Během sezóny jsou vystaveny i staré zemědělské stroje ze sbírek VMG.

Po prohlídce Vísecké rychty si mohou návštěvníci prohlédnout další památky lidové architektury v sousedním městečku Kravaře. To se kromě lidových a sakrálních památek vyznačuje i pozoruhodným trojúhelníkovým náměstím. Nad městečkem se tyčí čedičový kužel vrchu Ronov (553 m) se stejnojmennou zříceninou hradu ze 13. století.

V okolí se pak nalézá množství historických i přírodních památek: Bobří soutěska – přírodní památka v údolí Bobřího potoka s až 15 metrů vysokými vodopády i vzácnou chladnomilnou i teplomilnou květenou; městská památková rezervace v Úštěku, muzeum lidové architektury v Zubrnicích; přír. rezervace v údolí Robečského potoka Peklo a řada dalších.