Vísecká rychta

Vísecká rychta

Dům čp. 3 leží v katastru obce Vísky, která byla až do roku 1849 samostatnou obcí. Tehdy byla sloučena se sousedním městečkem Kravaře. Od městečka Kravaře odvozujeme i historii Vísky neboť k jejím dějinám se mnoho pramenů nedochovalo. Víska byla součástí kravařského panství patřícího doksanskému klášteru. Ve 14. století se držiteli panství stali Berkové z Dubé. Po nich drží panství Vartenberkové, kteří spojili kravařské panství se stvolíneckým, a Hrzánové z Harasova. Ti své sídlo přenesli na zámek ve Stvolínkách. Spojená panství, včetně Vísky, zakoupil roku 1646 hrabě Arnošt Albrecht kardinál Harrach pro nově zřizované biskupství litoměřické. Pod biskupstvím zůstalo panství až do zániku feudálního systému roku 1848. Usedlost čp. 3, kterou roku 1509 zakoupil Adam Kern, je důležitým svědectvím určité samosprávy, neboť sloužila jako rychta obce Vísky. Víska však měla pouze nižší jurisdikci a důležitější záležitosti se vyřizovaly na hlavní rychtě nebo u purkmistra v Kravařích. Úřad rychtáře nebyl dědičný, ale ve Vísce se v něm střídali příslušníci jen několika spřízněných rodin. Byli to převážně Kernové, které můžeme spolehlivě prokázat v tomto úřadu již roku 1642 a souvisle od roku 1705. Ti se v úřadu střídali ponejvíce s Fuchsy z čp. 17. Rychtářské právo tak zůstávalo v rodině Kernů alespoň po přeslici. Dcera Václava Kerna Anna Alžběta se totiž roku 1765 provdala za Josefa Fuchse. Ke střídání docházelo pouze v případech, kdy v době smrti rychtáře či jeho odchodu na výměnek byl jeho syn příliš mladý. Ve vlastnictví Kernů zůstala rychta až do roku 1882, kdy umírá poslední mužský potomek rodu František Josef. Sňatkem Kernovy dcery Františky přechází usedlost na jejího manžela Gustava Wilhelma a jejich potomky. Do dnešní podoby nechal objekt roku 1797 přestavět rychtář Václav Kern. Zanechal nám tak ojedinělou a reprezentativní ukázku vývoje roubené architektury. Vísecká…  číst dále