Horní Police

V 16. století byl polický statek připojen k panství zákupskému, s nímž pak již zůstal spojen trvale. Společně se zákupským zámkem přešel i dvorec v Polici z rukou Berků v r. 1612 do držení Novohradských z Kolovrat, jejichž dědictví získali r. 1632 sňatkem sasko-lauenburští vévodové. Za vévody Julia Františka (V 1689) byla Police místem rušné stavební činnosti. Protože se stala významným poutním místem, musel být starý gotický kostelík v l. 1688 – 1693 přestavěn v rozsáhlejší barokní kostel, který byl na počátku 18. století ještě jednou rozšířen. Starý a již nevyhovující dvorec, který sloužil jako správní budova ještě v r. 1680, kdy zde byli vězněni účastníci poddanského povstání, byl nahrazen jednopatrovým barokním zámkem. Další majitelka panství, vévodkyně Anna Marie Františka (V 1741), dala později zámek zvýšit o jedno patro, přičemž bylo neobvyklým, v podstatě bazilikálním způsobem vyřešeno osvětlení střední chodby oválnými okny v převýšené střední části. Ke všem těmto chrámovým a zámeckým pracím byli povoláni nejdříve Guilio a později Octavio Broggiové z Litoměřic a probíhaly v l. 1684 – 1723. Hornopolický zámek sloužil jako správní budova pro úřednictvo a jedna jeho část i pro ubytování duchovenstva, přicházejícího o poutích vypomáhat při církevních obřadech pro desetitisícové davy věřících. Při zámku byl vybudován pivovar s rozsáhlými, dosud zachovanými sklepy. V 19. století byl v zámku přechodně umístěn jezuitský seminář. Součástní Kupského panství byl hornopolický statek až do počátku 20. století. Po první světové válce byl tento hospodářský celek zkonfiskován Habsburkům a přidělen do správy Státním lesům v Zákupech. V současné době slouží budova zámku místnímu JZD k administrativním a hospodářským účelům.