Rabštejnek

Vznikl rytířský sál o rozměru 3.9 x 7 m a nevelká komora trojúhelníkového půdorysu o straně 1.8 m. Zařízení sálu se skládalo ze skříně, stolu, šesti židlí, lavice a kachlových kamen. Interiér prosvětlovala dvě pseudorománská okna, omítky byly zdobeny sgrafity. Nad "novým palácem" byla zřízena sedlová střecha krytá šindelem. Auerspergové využívali hojně hradní místnosti pro potřeby knížecí rodiny, nebo při lovu v přilehlé oboře. Bohužel hradní místnosti nebyly po zestátnění v r. 1945 udržovány a tak začal jejich postupný zánik. Ještě v roce 1965 máme zprávy, že v chátrajících místnostech, do kterých zatéká, se nachází silně poškozený nábytek a kachlová kamna. V roce 1975 zůstávají z paláce stát jen obvodové zdi s řadou sgrafit. Pískovcová ostění oken jsou poškozená, později vyvalená ven. Zkázu završila vichřice v roce 2008, kdy se zřítila i vnitřní příčka. Po tomto roce z auersperských úprav zbyla jen klenba vstupní branky a základy zdí vč. okenních záklenků. Od roku 2014 se pokoušíme hradní zříceninu stabilizovat a konzervovat tak, aby dále nechátrala. V minulých letech se nám podařilo "vrátit" i obě původní pseudorománská ostění, zakonzervovat vnitřní příčky "auersperského paláce". Ale konzervací příčky naše práce neskončila. Po dlouhých a složitých "úředních" jednáních se nám podařilo získat závazné stanovisko a stavební povolení na opravu a opětovné zastřešení "auersperského paláce". V novém rytířském sále vznikne malé muzeum s možností bezobslužného prodeje upomínkových předmětů a balených potravin. Hradní místnost bychom potom rádi otevírali vždy o víkendech a po domluvě i ve všední dny. Zbytek hradu zůstane volně přístupný veřejnosti jako doposud. V době oprav jste všichni vřele na hradě vítáni, jen prosíme o zvýšenou ostražitost a dodržování bezpečnostních pravidel. Na závěr bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás vedou, směřují a pomáhají nám tyto cíle naplňovat. Za hrad Rabštejnek Víťa Novák, Aleš Sýkora a sdružení Valesco z.s. https://hrad-rabstejnek-na-chrudimsku.webnode.cz/.

Hrad se skládal z předhradí, které zaujímalo jižní část hradního areálu, a vlastního hradu, tvořícího severní část areálu. Předhradí obdélníkového půdorysu bylo na jihu odděleno příkopem od okolí a na severu dalším příkopem od vlastního hradu. Prostor předhradí byl uzavřen kamennou hradbou, která vybíhala dále směrem k severu a zde pod budovami vlastního hradu vytvářela nevelký parkán. Budovy na předhradí byly pravděpodobně dřevěné. Vlastní hrad se skládal z věže čtvercového půdorysu o straně 9 m, která stála na nejvyšším místě hradního skaliska, a paláce západně od věže, který měl půdorys nepravidelného čtyřúhelníka. Obě stavby hradu byly spojeny hradbami uzavírajícími nevelké nádvoří. V hradbě na jižní straně byla branka, kterou byl jediný přístup do hradu z předhradí. Severní hradba vlastního hradu byla zesílena okrouhlou baštou. Hospodářské příslušenství hradu tvořil dvůr stojící v místech nynější vesnice Rabštejna. V r. 1437 prodal Jetřich z Orle hrad s dvorem a příslušenstvím ve čtyřech vesnicích Hertvíkovi z Ostružna. Od Hertvíkova nástupce Viléma z Ostružna koupil r. 1450 rabštejnské panství Vaněk z Vlkova. Tehdy se hrad poprvé nazývá Rabštejnek. V r. 1457 připadl hrad Rabštejnek s příslušenstvím ve třech vesnicích jako odúmrť po Janovi Těchlovcovi z Těchlovic králi Ladislavovi a ten ho daroval Petrovi Kdulíncovi z Ostroměře a Vilémovi z Dřele. Na konci 15. století vlastnil Rabštejnek majitel nedalekých Slatiňan Zikmund Šárovec ze Šárova. Jeho potomci prodali v r. 1540 Rabštejnek s pěti vesnicemi městu Chrudimi. V r. 1547 byl Rabštejnek spolu s ostatními statky městu pro jeho účast na protihabsburském odboji zkonfiskován. Z části zkonfiskovaných statků bylo vytvořeno nové panství, k němuž kromě hradu Rabštejnka náležela ještě tvrz, dvůr a ves Slatiňany a dalších devět vsí. Toto panství král Ferdinand I. prodal na konci r. 1547 Janovi z Pernštejna, od něhož je již v r. 1548 koupil hejtman Chrudimského kraje Heřman Lhotský ze Zásmuk. Vdova po Heřmanovi Barbora, rozená z Ronovce, prodala Rabštejnek v r. 1555 Jindřichovi Fraňkovi z Liběchova. Jeho syn Jan Franěk postoupil v r. 1575 panství Bohuslavovi Mazancovi z Frymburka. Až do této doby byl hrad majiteli obývána a udržován, takže si bez větších změn zachoval svůj vzhled z poloviny 14. století. Bohuslav Mazanec z Frymburka odlehlý a nepohodlný Rabštejnek opustil a jako své sídlo si zvolil slatiňanskou tvrz. Hrad potom zpustl a jako pustý se připomíná již v r. 1585. Na počátku 19. století z něho stály již jen nevysoké zdi. V druhé polovině 19. století dal kníže František Josef Auersperk v duchu romantických představ o středověkém hradě upravit zbytky hradního paláce. Nově byl tehdy vybudována východní strana paláce obrácené do nádvoří, která však neodpovídala původní východní stěně. Do vylámaných okenních otvorů na severní a západní straně byla zasazena nová pseudorománská okenní ostění a torzo paláce bylo zakryto dřevěnou pultovou střechou. V interiéru byly zřízeny dvě místnosti – nevelká komora a prostorný sál zařízený dřevěným vyřezávaným nábytkem. Vnitřní úpravy paláce však nenavazovaly na jeho původní členění. Upravený interiér měl sloužit pro případný pobyt majitele na hradě po dobu lovu v přilehlé oboře. Později však místnosti upravené v paláci zpustly, zřítilo se zastřešení, takže dnes je prostor paláce opět zříceninou. Zříceniny hradu Rabštejnka leží západně od vsi Rabštejna v blízkosti silnice Seč – Chrudim. V podobě terénní vlny je patrný příkop, oddělující hradní areál od okolí, z hradeb předhradí se zachovaly jen základové zdi. Též parkán pod vlastním hradem je dochován jen v nepatrných zbytcích. Ze staveb vlastního hradu zůstaly jen nízké základové zdi. Pouze z paláce stojí i obvodové zdivo, ale zde na sebe navazují zbytky původní stavby se zbytky stavebních úprav prováděných v druhé polovině 19. století..

Okolo kopce hradského však bývaly zde, jakož i okolo jiných hradův o samotě ležících, lesy temné a rozsáhlé, v nichž se mohl škůdce úskočný snadno skrývati. Avšak opatrnost předkův byla větší, nežli bývá za naší doby. Nikdy neotevřeli bránu, dokud se nepřesvědčili vyhlídáním skrze skuliny aneb z hradeb, jestli se ve příkopech nějaký škůdce neskrývá; shledavše pak, že se báti nemusejí, nad to ještě s několika psy vyšli a vyjeli před bránu a prohledali blízké lesy. Náhodou byl hrad na té straně, kdež byly lesy, tak dobře opevněn, že se mu škoditi nemohlo, stoje na skalnatém výběžku, jenž se na dvou stranách k hlubokému údolí příkře skláněl, ale ostatně s plání, na níž posud dvorec stojí, souvisel. Hrad měl podobu čtverhranu a byl tam, kde toho potřeba byla, valem a příkopem odloučen. V dolní ohradě bylo stěsnáno kolik stavení hospodářských a čeledních, poněvadž v horním hradě i pro pána jen skrovné místo bylo. Stodol, obilnic a takových staveb tu nebylo, poněvadž bylo to vše v blízkém dvorci; avšak musely tu býti špižírny, zásobárny, sklepy a zvláště konírny, poněvadž se nikdo do horního hradu s koněm nedostal. Tento byl postaven, jak již řečeno, k obydlí pána samého; bylo to pravé havraní hnízdo (Rabenstein), jež bylo položeno na skalisku prostoru nevelikého. Chtěl-li zakladatel výhodné položení toto využitkovati, nesměl se na to utrhovati, že jest zde malé místo, nýbrž stavěti do výšky co mohl; stavení zdejší bylo tudíž rázu věžovatého a nesnadno přístupné. Dříve snad se tam přicházelo po schodech aneb z nějakého dolního stavení po mostě dřevěném, nyní se vstoupá k němu po strmých stezkách. To, co ze hradu zbylo, totiž dvě vysoké zdi, nikterak nepostačí k poznání toho, jak stavení hlavní dříve rozděleno a upraveno bylo. Pod stavením byl sklep, z něhož se šlo brankou do parkánu mezi hradem. a zevnějším zavřením, kteréž dolní ohradu i hrad dohromady zavíralo. Původní název český Rabštein ukazuje k staršímu německému názvu „Rabenstein“ a trvá do polovice 15. století; odtud obyčejnější jest název Rabšteinek, který se také dosud udržel. Podle pozdějších pamětí držel hrad ten ku konci 14. století Jan z Orle a z Rabšteina, který zemřel na počátku 15. století. Nástupce jeho Jetřich z Orle byl r. 1404, 12. října rukojmí za Ješíka z Popovce, když se zapisoval k příměř s panem Oldřichem z Hradce. Shledáváme v něm Jetřicha ze Žestok, o němž níže řeč bude. Nějaká spravedlnost na Rabšteině provolána jest r. 1405 v Chrudimi a v Mýtě jako královská odúmrť po Janovi z Orle a jeho dědicích. Odúmrť tu si vyprosil na králi Slavibor řečený Vrš. Bud že ten od výprosy ustoupil, aneb pro nedovedení práva stalo se, že opět hrad provolán a darován Matěji Holci z Nemošic. Tomu odpíral Vítek z Tuněchod nejen za sebe, než i za sirotky někdy Mikulášovy z Orle, též Pavel, farář v Žestokách, jménem Jetřichovým z Žestok a Jana Pyska odtudž, nic však odporem svým nedokázali. Právo královo podržel arci Holec, ale dědičné právo zůstalo při vladykách z Orle, kteří spoludržitele penězi splatili. Ještě v husitských válkách seděl tu Aleš z Orle a ten prodal hrad Rabštein, dvůr poplužný, dvory kmecí, v Sobětušicích dvůr poplužný a dvůr kmecí, ve Lhotě dvory kmecí, Týnce vsi polovici Hertvíkovi z Ostružna, jenž se již r. 1430 „seděním na Rabšteinku“ nazývá. Poněvadž však tehdá práva zemská před se nešla a dsky zemské otevřeny nebyly, stalo se písemné odevzdání zboží toho teprve r. 1437; ale tehdá již bud nebyl Hertvík živ, bud zboží nedržel, pročež vloženo Vilémovi z Ostružna dědici jeho za 500 kop gr. Vilém z Rabšteinku, jak se obyčejně jmenoval, připomíná se mezi pány a vladykami kraje Chrudimského, kteří se r. 1440 na sjezdu (Čáslavském k lantfridu čtyr spojených krajův zapsali. Držel také Ostružno a Spačice a prodal zboží Rabšteinské, totiž „ hrad Rabštýnek“ s dvěma dvory poplužnými tu před hradem a v Sobětuších, v Týnci a ve Lhotě 12 kop platu ročního Vaňkovi z Vlkova za 510 kop Trh ten se zajisté stal před r. 1446, ale ve dsky zemské z neznámých nám příčin vložen teprv r. 1450, 5. prosince. Byliť asi prodávající a kupující přátelé, a prodávajíce na hamfešty či pouhé listy spečetěné, o vklad ve dsky nestáli. Řečený Vaněk měl manželku Machnu, dceru Mikuláše souseda Chrudimského, a přívržencem jsa Jiříkovým z Poděbrad, byl r. 1448 v jeho vojště při dobytí Prahy. Několik let potom o Rabšteinek vedena tuhá pře. Jan Těchlevec, jenž byl po bratru svém Mikuláši Pyskovi (zemřel po r. 1436) dvůr v Žestocích dobře vystavěný zdědil, měl nějaká práva k Rabšteinku bezpochyby po oněch osobách, o nichž jsme mluvili k r. 1405. Když se po nastoupení krále Ladislava odúmrtí po (Čechách vyhledaly, vzpomenuto jest také Těchlevce tehdá arci již mrtvého a hrad Rabšteinek s vesnicemi a tvrz v Žestokách v Chrudimi jsou provolány ( 1454). Odúmrtí si vyprosili Petr Kdulinec z Ostromíře a Vilém ze Dřela (z rodu vladyk z Orle), oba proslulí válečníci svého věku, zvláště onen, jenž byl mimo válečnictví i pro zběhlosť v politických věcech na slovo bráván. Ti oba nechtíce právo královo dále pronásledovati, postoupili práv svých r. 1456 Soběslavovi z Miletínka, a to právě, když nejvíce odpírali u soudu dvorského Vácslav z Května (totožný s Vácslavem z Vlkova ?) a Hertvík z Ostružna. Soběslav nedovedl nic na zboží Rabšteinském, kteréž úředníky dvorskými přiřčeno odpírajícím; podržel však přece výprosu na Žestocích, Tisově a Vlčnově. Ku konci 15. věku držel Rabšteinek Sigmund Šárovec ze Šárova (asi r. 1484), kterému náležely také Slatiňany. Manželkou jeho byla Anna z Nestajova a z Chuchle. Roku 1508 připomíná se Jiřík z Kunčího jako pán na Rabšteinku, avšak pravdě se podobá, že jej držel toliko poručenstvím na čas. Neb seděl r. 1510 na Rabšteinku Zdeněk ze Šárova (syn Sigmundův), rozděliv se o zboží otcovská s bratrem svým Vácslavem starším, jenž dostal Slatiňany na díl. Na obou bratřích spatřujeme pravý obraz doby Jagajlovské, kdež se silněji než před tím objevovalo zneuznávání zřízení a práva zemského. Naskytovaly se tu naposled úkazy takové, že jediný člověk směl odpovídati celé zemi. Zdenkův bratr Vácslav prodělal od pychu k výtržnosti, od výtržnosti k odboji všechny zločiny, kteréž kárány právem zemským, a jest jediné s podivením, že bratra svého mladšího Zdenka s sebou nestrhl. S výtržnostmi začal Zdeněk nemaje ještě plných let. R. 1523 přišli lidé jeho z Nabočan a Libanic zbrojně do vsi Libanic, kdež bydlel Jiřík služebník Pavla Choltického z Újezda, tu jej jali, zbili a zranili. Poněvadž se věc stala z návodu Zdenkova a on kromě toho nějakou věc jinou proti zřízení zemskému předsevzal, učinil mu Pavel, jsa hejtmanem krajským, psaní a napomínal jej po spůsobu tehdejším mírně a otcovsky. Ale z toho, že Zdeněk ani na poselství ústní odpovědi nedával, mohlo se seznati, že mírnost nepovede k dobrým koncům. Na vznesení Pavlovo obeslal kníže Karel jakožto hejtman zemský Zdenka před sebe a když nestál, přinucen jest ku právu a spravedlnosti právem stanným. V Libanicích bydlel tehdá Matouš z Habrova z rodiny Chrudimské, tudíž člověk svobodný a tehdá pánům Kostkům sloužící. Vácslav jej chtěl uvésti v poddanost a Zdeněk mu v tom věrně pomáhal. Lidé Zdenkovi javše Matouše, dodali jej na Slatiňany do vězení a tu připraven jest Vácslavem k tomu, že Vácslavovi člověčenství slíbil. Ale na vznesení Kostkův obeslal kníže Karel Vácslava (1524) a nalezl s radami svými, že jest Matouš člověk svobodný a jediné králi poddaný. Nějaký rok potom měl Vácslav při před králem s Vojtěchem z Pernšteina a prohrav ji nejen od práva a nálezu odstoupil, nýbrž se i Vojtěchovi za nepřítele postavil. Odpovídal kromě toho pánům a vladykám a toulaje se po zemi, obyčejně u lidí robotných, povahou sobě podobných, se skrýval. Na jaře roku 1530 přinesl Matěj kovář ze Zbraslavic list odpovídací od Vácslava Janovi Špetlovi z Prudic, ale hned potom vyšel rozkaz od hejtmanův zemských k pánu do Zbraslavic, aby se člověkem tím, jenž odpovědníka a zhoubce zemského přechovával, ujistil a jej před hejtmany postavil. Po několika měsících byl Vácslav ve východních Čechách stíhán tak, že tu neobstál. Odebral se do Sas, ale tu lapen jest od Jiříka knížete Saského a dán do vězení. Přátelé jeho a jemu podobní, Vilém z Veselice, Jan z Lukavce, Sigmund Anděl z Ronovce, Zdeněk ze Šárova a Jindřich z Veselice učinili psaní ke knížeti, přimlouvajíce se za Vácslava po svém spůsobu. Řeč ve psaní byla tuším odpovědná, neb na vznesení knížete obesláni jsou všichni přímluvčí před hejtmany zemské, aby se spravili a pokázali, jak takové psaní proti zřízení zemskému učiniti mohli Věc tato vyřízena ještě smlouvou, ale pozdější výstupky připravily Vácslava konečně o hrdlo. Nařekl soudce zemské a byv potom zavázán pod poctivostí, aby stál před králem Ferdinandem a pány moravskými a slezskými, tak neučinil čili nedostál (1537). I odsouzen jest na tom soudě cti a byv potom jat na Lorci u Kutné Hory (1538), dodán jest na hrad Pražský. Tu napřed zmučen jest při úřadě purkrabském, aby pravdu vyznal, a potom sťat na Pohořelci. Zdali se tu osvědčilo přísloví : „Pravda hlavu zbíjí,“ jak soudí Dačický, já lepších pamětí po ruce nemaje, při své váze zanechávám. Zdeněk držel také dům v Chrudimi a Čejkovice; ale tyto prodal obci Chrudimské, která mu je ještě r. 1530 splácela Zdeněk postoupil polovici zboží svého Rabšteinského manželce své, zůstaviv si toliko jeden dvůr poplužný a dvory kmecí v Rabšteinku a polovici podací v Pouchobradech, kteréž roku 1538 prodal obci Chrudimské. Druhou a to větší část zboží Rabšteinského dědily a držely po matce své panny Dorota a Kateřina ze Šárova. Zdeněk prodal díl svůj r. 1538, 25. září obci města Chrudimě za 1500 kop. Sestry Dorota a Kateřina následovaly potom příkladu otce svého a prodaly r. 1540, 27. února hrad Rabšteinek s dvorem, vsi Týnec, Sobětuchy, Lipín, Lhotu, Kochanovice, polovici podací v Pouchobradech též Chudimským za 1605 kop. Jen 7 let obec podržela zboží Rabšteinské. Nešťastné události r. 1546 a 1547 strhly i Chrudimské do svého záhubného víru; po bitvě Mühlberské trestáni jsou nejen na svobodách, ale i na statcích. Musili z pokuty králi Ferdinandovi následující dědiny sstoupiti : Zámek Rabšteinek se dvorem poplužným v plat vysazeným, Slatiňany tvrz, dvůr popl. a ves, v Čekovicích dvůr kmecí, v Chrbokově dvůr kmecí, Týnec ves celou, v Sobětuších, Lipině, Lhotě c. t. m., Kochanovice ves celou, Mnětice tvrz pustou s dvorem a vsí, Škrovad dvůr popl. se sadem, v Tuněchodech tvrz, dvůr popl. ves, Štětín dvůr popl., Srdov dvůr poplužný, Krchleby tvrz, dvůr a ves, ves Synčany, dvory a vsi Trpišov a Srnojedy, vsi Habřinku, Pohled, Rozhovice, Ostřešany, Lipec, Topoly, dvory km. v Dřenicích a Ivanovicích. V držení komory královské dědictví ta dlouho nezůstala, neb král Ferdinand prodal ještě téhož roku 19. listopadu Boharyni a Přín tvrze někdy Hradeckých, Rabšteinek zámek a tvrz Slatiňany od města Chrudimě, od Tábora Domašín, Louňovice městečka s příslušenstvím, od Jaroměře vsi Brod, Slotov, Svinišťany, Heřmanice, Krabčice, Vyhnanice, Prorub, od Dvoru Králové Libotov, Kocléřov, Bukovinu a Sboží Janovi z Pernšteina a na Helfenšteině, kterýžto tuším zboží ta z výdělku koupil, aby je mohl v malém rozprodávati; neb žádného z nich nepodržev, všechna prodal. Tak prodal smlouvou roku 1547 dne 9. prosince učiněnou Heřmanovi Lhotskému ze Zásmuk : zámek Rabšteinek, tvrz a ves Slatiňany s podacím, Škrovad, Trpišov, Kochanovice, Týnec, Lipinu, Lhotu vsi celé, v Sobětuších c. t. m., Čejkovice ves s 1 člověkem, Pohled ves s 2 člověky .a dvůr u zámku Rabšteinka se vším příslušenstvím za 3000 kop gr. č. V listině této jakož i v následující pořád se klade zámek v čelo panství, z čehož viděti jest, že nejen byl hlavou panství, nýbrž ještě obydlen. Heřman Lhotský, který byl r. 1549 a 1551 též hejtmanem kraje Chrudimského a r. 1553 radou soudu komorního a dvorského, postoupil r. 1549 vsi Pohledu Burjanovi z Pouchobrad. S manželkou svou paní Barborou z Ronovce splodil syna Ctibora a dceru Markétu. Kšaftem r. 1554 zřízeným zůstavil dceři své 250 kop věna mimo výpravu, synovi pak panství své Rabšteinské, přikázav mu při tom, „ aby peněz sirotčích ani zádušních sobě neosoboval a jich neutrácel, a lidem sobě poddaným křivdy nečinil“. Po smrti Heřmanově postoupila vdova a mocná otcovská poručnice dětí svých Barbora Lhotská z Ronovce panství v dluhu 5750 kop gr. č. Jindřichovi Fráňkovi z Liběchova na Stráži, kterouž smlouvu Ctibor Lhotský došed let svých r. 1555 vkladem tolikéž obnovil a schválil. Ježto Fráněk nedlouho potom zemřel († 1560), spravovala panství pozůstalá vdova jeho paní Aléna z Hodkova, jakožto mocná poručnice synů svých Vácslava a Jana ,kteříž později rozdělili se o statek otcovský tak, že Vácslav vzal za díl svůj Rabšteinek a Slatiňany, Jan pak statek Strážský. Vácslav zadluživ se bezpochyby, postoupil r. 1575, 21. října tvrze Slatiňan se zámkem Rabšteinkem v 9750 kopách Bohuslavovi Mazancovi z Frymburka , nejvyššímu písaři království Českého. Bohuslav Mazanec byl bohatý měštěnín Pražský a obdržev roku 1556 od krále Ferdinanda list erbovní a potom i r. 1557 list vladycký a erb polepšený, jakož i to, aby se psáti mohl z Frymburka , přijat byl na sněmu roku 1561 dne 2. října drženém do stavu vladyckého. Mimo Slatiňany koupil též Mimoň roku 1578. S první manželkou svou Dorotou Hyršpergarovnou z Kynygsheinu splodil syna Jana a dceru Markétu, s druhou manželkou Annou Škopkovnou z Otradovic čtvero synův, z nichž zůstal však při živobytí toliko syn Karel. O zvelebení panství svého byl velmi pečliv, při čemž však téměř neustále měl rozepře a hádky s obcí Chrudimskou strany lesu „Hory králové“. Tvrz Slatiňanskou skrovnou počal přestavovati. K tomu jej měl nejen skrovný objem té tvrze, ale i to, že byl Rabšteinek již hrubě porouchán a že místo opravy naň potřebné chtěl míti nové sídlo přání tehdejšího věku přiměřené. Nežli však práce ta pokročila, zemřel Bohuslav r. 1589 dne 10. ledna v domě svém na Novém Městě Pražském. Byl tuším poslední, který na Rabšteinku bydleti mohl; vedlé jisté zprávy v archivu Chrudimském zachované byl hrad již r. 1585 naskrze spustlý, podobně se i r. 1595, 27. října v trhové smlouvě o panství Slatiňanské připomíná co „zámek pustý Rabšteinek“. Dvůr, který byl pod hradem, již r. 1547 byl chatrný..

Po opuštění Bohuslavem Mazancem z Frymburka v 1585 se uvádí jako pustý. Po romantických přestavbách na počátku 19. stol. byl upraven a dostavěn palác se dvěma místnostmi..