kostel sv. Václava

S touto starší stavbou lze zřejmě spojovat i zprávy z poloviny 14. století, kdy je v Jezbořicích např. roku 1364 zmiňován plebán Jakub, roku 1374 plebán Jakub Vigandův. Jiný plebán Jakub roku 1399 k příslušenství jezbořického kostela (první výslovná zmínka o něm) přikoupil jakási pole, to však zde již stál nový gotický kostel datovaný D. Líbalem do poslední třetiny 14. století. Zatímco dosavadní literatura včetně D. Líbala považovala současný kostel v celém rozsahu za novostavbu z konce 14. století, podle stavebněhistorického průzkumu F. Václavíka je dílem této stavení etapy pouze východní polovina kostela o rozměrech cca 10x9 metrů, na kterou bez odsazení navazoval pětiboký závěr. Od jihu na kostel navazovala blíže neidentifikovatelná zástavba dvora a tvrze. Do dnešního rozsahu byl kostel rozšířen až na konci 15. století, kdy byla od západu přistavěna plochostropá loď přístupná od západu pozdně gotickým profilovaným sedlovým portálem. Došlo také k výrazným úpravám v interiéru (sedile, sanktuárium, klenba). Loď dostala klenbu (již renesanční) až ve druhé polovině 16. století, před západní průčelí přibyl dole otevřený přístavek se schodištěm na kruchtu. V blíže neurčené době vznikla na severu sakristie, která byla v pozdním baroku zbořena a nahrazena novou navazující v ose na opěráky presbytáře. Po požáru roku 1791, při kterém se mimo jiné zřítila část klenby, byl kostel upraven barokně. Při dalších úpravách roku 1815 byl odstraněn i zbytek klenby a kostel dostal rákosový strop. Poslední významnější úpravy proběhly ve 40. letech 20. století, kdy mimo jiné kostel dostal současnou omítku a západní sedlový portál byl přenesen na jižní stranu sakristie. Kostel je jednolodní (19,85 x 6,90 m) s neodsazeným presbytářem (6,90 x 5,80 m) uzavřeným trojbokým závěrem, na který navazuje osově umístěná obdélná sakristie. Na jižní straně lodi je gotický lomený profilovaný portál krytý malou otevřenou předsíní. V severní stěně presbytáře je bohatě zdobený gotický sanktuář, na protilehlé straně dvojdílné sedile. Vnější stěny jsou podepřeny mohutnými odstíněnými opěráky, které naznačují původní řešení kleneb – čtyři obdélná pole s pětibokým paprsčitým závěrem. Hlavní oltář s figurálními řezbami je barokní z poloviny 18. století, obraz sv. Václava podávajícího Kristu korunu od K. Záhorského je donací zdejšího statkáře Josefa Kolínského z r. 1897. Cínová renesanční křtitelnice s erbem rytíře Lipanského z Lipan je z r. 1600. V sakristii malovaný deskový epitaf Ozany (dcery Jetřicha z Lipan) s Ukřižováním, obraz piety a Křtu v Jordáně (konec 17. století), obraz sv. Jana Nepomuckého (18. století). Na zdech 10 renesančních erbovních a figurálních náhrobních kamenů z konce 16. a začátku 17. století. V západním koutě dnes již nefunkčního hřbitova dřevěná zvonice na osmibokém půdorysu s hranolovou nástavbou, kryta šindelovou střechou – postavena byla zřejmě na počátku 17. století, renovovaná r. 1753, výška přes 15 m, zvon datován do r. 1601. Kostel se zvonicí a ohradní zdí hřbitova jsou od roku 1958 vedeny v seznamu nemovitých kulturních památek..