kostel sv. Václava

Tehdy byl kostel po zavedení elektřiny a stěny bylo třeba znovu vybílit. Pozval tedy malíře na prohlídku, a ten když prostor uviděl, prohlásil prý, že na takovou příležitost čekal celý život, a když mu ji kněz dá, udělá výmalbu zdarma, jen za peníze na barvy a na autobus. Za čtyřletou práci v Hrbokově dostal malíř necelých 12.000 korun. Byl však s touto sumou spokojen. Jak v Hrbokově, tak při pozdějších realizacích financoval fresky z větší části sám. Samotné tvorbě vždy ještě předcházely zednické práce, které vykonával také on. Vokolek během prací přespával na matraci přímo na kůru a jídlo si připravoval na plynovém vařiči nebo se někdy nechal pozvat od vesničanů na oběd nebo na večeři. Velké plochy kostelní lodi byly pokryty desítkami postav, které obklopují Krista, rozmnožujícího zázračně pět chlebů a dvě ryby, a dalšími výjevy, které symbolicky odkazují k tématu hladu a nasycení. Postavy v hrbokovském kostele, kdy se teprve začínal formovat styl Vokolkových fresek, jsou vysoké, ladné a protáhlé. Kolem biblických postav jsou shromážděni občané vesnice, od nejmladších po nejstarší, s věrnými portrétními rysy, v soudobém oblečení a s atributy moderní doby. Umělec tak chtěl zdůraznit stálou přítomnost Boha mezi lidmi, tedy i zde v zapadlé vesnici v Železných horách na počátku 60. let 20. stol. Vlevo v kostelní lodi je zpodobeno poutní místo Lurdy. Vokolek začal malovat v hrbokovském kostele sto let od lurdského zázraku a touto scénou připomněl jeho výročí. Zachytil zde jak okamžik, kdy Bernadetta hledí na Pannu Marii i nemocné - slepce, muže s holemi a ženu na nosítkách - jak přicházejí prosit za své uzdravení. Dále zobrazil venkovskou svatbu, pomocí té vypráví rovněž evangelijní příběh o svatbě v Káni Galilejské. Na jižní stěně kněžiště je namalován Ježíš, jak rozmlouvá u studny se samařskou ženou. Na stěnách sakristie namaloval Vokolek v několika komponovaných skupinách společně biblické postavy Starého i Nového zákona, světce a anděly. Nacházejí se zde první lidé Adam a Eva, staří a oblečení do zvířecích kůží. Pod nohama se jim vine dlouhý had, který má useknutou hlavu. Mezi nimi se nachází jejich syn Ábel, zde ještě naživu. Poslední freska v kostele je ve výklenku, který zasahuje z kůru do věže. Jedná se o téma posledního soudu. Uprostřed archanděl Michael s váhami a světelným mečem váží skutky lidí. Vlevo jsou namalováni hříšníci v ohni. Archanděl Gabriel jim jako pomoc podává kalich a růženec. Pravá strana výklenku pak představuje samotné peklo. V plamenech se tu zmítá tělo s oddělenou hlavou a končetinami. Celý tento výjev je podán v červených tónech. Tato barva tvoří i pozadí celé scény a zvýrazňuje tak účinek díla. Freskařské dílo Vojmíra Vokolka (1910-2001) bylo ve své době zcela ojedinělé, takže ho není možné s uspokojivým výsledkem zařadit do kontextu většiny uměleckých děl vzniklých v té době a porovnat ho s nimi..

1350, pozdně barokní a empírovou úpravou prošel koncem 18. stol. V r. 1874 byla na místě nevelké předsíňky přistavěna věž v rámci úprav prováděných Fr. Schmoranzem. Chátrající empírový kostel byl v letech 1920-1922 částečně zbořen a nahrazen novostavbou pojatou jako rekonstrukci stavu z 19. stol., a to podle projektu pardubického architekta Boži Dvořáka (1864-1954). Současný kostel je proto jednolodní, orientovaná stavba s obdélnou lodí a s odsazeným, půlkruhově zakončeným presbytářem. Západní průčelí je doplněno věží s připojeným šnekovým schodištěm. Hlavní vstup do podvěží má novorománský, půlkruhově zakončený portál. V plochostropé lodi je kruchta nesená třemi arkádami. V kostele nejsou postaveny varhany, k dispozici je pouze varhanní pozitiv neznámého stáří i původu. Ve věži je zavěšen pouze jeden zkorodovaný zvonek, starší dva zvony byly přeneseny do kostela sv. Václava v nedalekém Vápenném Podole. Kostel sv. Václava je nyní filiální v římskokatolické farnosti Bojanov, která je personálně spojena s farností Licibořice. Stavba byla r. 2013 zapsána do seznamu kulturních památek ČR..