kostel sv. Víta

Loď je obdélná, zevně i v interiéru zřetelně tvořená ze dvou částí. Starší raně gotická část o rozměrech 9,2 x 7,8 m má výrazně silnější zdivo, uprostřed delších stran ještě zevně podepřené mohutnými dvakrát odstupněnými opěrnými pilíři. V severní zdi je zazděný raně gotický profilovaný lomený vstupní portál. Při Schmoranzově přestavbě byla loď prodloužena k západu o přibližně polovinu své délky při zachování obou západních nároží původní lodi, které tak v interiéru obě části od sebe zřetelně oddělují. Nově přistavěná část má zdivo o cca poloviční tloušťce, zevně se pak odlišuje novogotickou úpravou fasády s jednoduchým obloučkovým vlysem. Loď je osvětlena obdélnými okny s půlkruhovými záklenky, zaklenuta je dvěma poli barokní valené klenby s výsečemi, v západní části je dřevěná kruchta. Lomeným vítězným obloukem s okosenými hranami je od lodi oddělen přibližně čtvercový chór (5,2 x 5,6 m) s trojbokým závěrem o straně 2,5 m, bez opěrných pilířů. Okna jsou úzká, hrotitá, bez kružeb. Dvojitě vyžlabená žebra šestipaprsčíté klenby vybíhají z prostých náběžních štítků drobných jehlancových konzol a stýkají se v hladkém terčovém svorníku. V jižní zdi presbytáře je hrotité sedile završené trojlistem, v severní zdi je přibližně čtvercové sanktuarium s trojúhelným štítem završeným kytkou, jeho ostění je zdobeno kraby a prázdnými štítky. V horní části severní zdi jsou gotické nástěnné malby (dle UPČ zabílené), pod nimi profilovaný sedlový portál do sakristie. Přibližně čtvercová (4,6 x 4,2 m) valeně zaklenutá sakristie je umístěna v severním koutě mezi lodí a presbytářem a tvoří podvěží mohutné hranolové věže. Další dvě patra oddělené trámovým stropem jsou ještě gotické, třetí patro bylo až do Schmoranzovy přestavby dřevěné. Tehdy bylo nahrazeno vysokým zvonovým patrem s novorománskými fasádami. Horní úrovně věže nad sakristií jsou přístupné po zděném schodišti do prvního patra přiloženém k severní zdi lodi. Mobiliář je převážně novogotický z roku 1893, bohatými reliéfy a figurami evangelistů zdobená kazatelna je barokní (cca 1700), varhany na kruchtě novodobé z roku 1949. Pět kamenných renesančních náhrobníků v kostele patří držitelům morašického zboží z rodu Hamzů ze Zábědovic, epitaf Myslibora Hamzy se má nacházet v chrudimském muzeu. Soupis památek uvádí k roku 1900 čtyři zvony: zvon Vít s dedikačním nápisem faráře Václava z roku 1556, zvon Zikmund bez nápisu datovaný do 15. století, zvon Ivan odlitý podle nápisu roku 1642 královéhradeckým zvonařem Martinem Exnerem a drobný umíráček. Kostel je obklopen dosud funkčním hřbitovem a na něm hranolová márnice.

Víta, postaven byl v raně gotickém slohu v prvních desetiletích 14. století. Již roku 1349 je uváděn jako kostel farní, o rok později je morašická fara převedena k nově zřízenému litomyšlskému biskupství. Snad v této souvislosti byla ke kostelu přistavěna věž datovaná D. Líbalem rámcově do vlády Karla IV. Během husitských válek fara zanikla, Morašice byly přifařeny k Rozhovicím a po Bílé hoře i s nimi k Heřmanovu Městci. Roku 1868 byla fara obnovena, dnes patří Morašice opět do heřmanoměstecké farnosti. V průběhu staletí byl několikrát kostel přestavován v různých stavebních slozích, zaznamenána je například barokní přestavba lodi v 18. století. Dnešní podobu dala kostelu rozsáhlá historizující přestavba z roku 1878 pod vedením Františka Schmoranze. Loď byla prodloužena k západu, věž byla zvýšena a fasády kostela dostaly novorománskou podobu. V dalších letech pokračovaly úpravy znovu vybavením interiéru převážně novogotickým mobiliářem datovaným do roku 1893.