Oheb

Opat tohoto kláštera jej tehdy dal do zástavy majitelům nedalekého Vildštejna Hrabišovi z Paběnic a jeho manželce pod podmínkou, že Hrabiše nepostaví na Ohebu hrad nebo tvrz. V opačném případě mělo být návrší hned klášteru vráceno. Klášter se zřejmě obával, že z Ohebu by mohl být ohrožován jeho majetek na horní Chrudimce a že by současně ztratil možnost strategicky ovládat i protilehlý Vildštejn. Po Hrabišově smrti v r. 1348 vrátili jeho synové návrší Oheb vilémovskému klášteru. Hrad Oheb byl postaven až v druhé polovině 14. století pravděpodobně z iniciativy vilémovského kláštera k ochraně jeho okolních majetků. Nelze však vyloučit, že hrad postavil některý z pozdějších zástavních držitelů návrší. Poprvé se hrad připomíná v r. 1405, kdy jej vlastnil, asi jako zástavu, majitel Vildštejna Ješek z Popovce a Ohebu. Původní hrad zaujímal jen západní část dnešního hradního areálu. Byl založen na nepravidelném půdoryse daném podobou vrcholu hradního ostrohu. Přístup k hradu byl od východu, kde ostroh byl v úrovni okolí. Na této straně byl hradní areál oddělen od okolí širokým příkopem a valem. Hrad byl obklopen hradbou, z níž se zachovaly jen skromné zbytky. Na severní a severovýchodní straně již její průběh nelze přesně určit. Do hradu se vstupovalo valeně sklenutou branou, umístěnou ve věži nad hradním příkopem. Část této věže je dosud zachována. Jedinou stavbou uvnitř hradního areálu byla obdélníková pravděpodobně věžovitá obytná budova při východní hradbě. Ješík z Popovce vlastnil Oheb až do své smrtí v r. 1408. Poté hrad připadl králi Václavovi IV., který ho ještě v témž roce dal do zástavy kutnohorskému mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína a pražskému měšťanovi Mikuláši Bohatému. Později získal celou zástavu Petr Zmrzlík, kterému náležel Oheb ještě v r. 1421. Osudy hradu v průběhu husitských válek nejsou známy. Snad současně s ovládnutím Lichnice v r. 1429 se ho zmocnil Jan Hertvík z Rušinova, držitel statků zaniklého vilémovského kláštera. V r. 1436 král Zikmund Hertvíkovi vlastnictví klášterních majetků a mezi nimi i hradu Ohebu potvrdil. V r. 1455 postoupil Jan Hertvík zástavu statků vilémovského kláštera Burianovi Trčkovi z Lípy. Za Buriana Trčky se Oheb stal střediskem trčkovských majetků v Železných horách. Po Burianově smrti v r. 1468 zdědili majetek jeho synové Mikuláš, Burian, Jiří a Melchisedech Trčkové a rodová panství zpočátku vlastnili společně. Někdy na přelomu 60. a 70. let 15. století hrad Oheb opravili a rozšířili. Při trčkovských úpravách, podmíněných asi vpádem Uhrů v l. 1468–1469, byl kolem původního hradu vybudován nový hradební okruh zčásti v místech valu, který chránil přístup k hradnímu příkopu. Původní příkop byl upraven jako prostranství mezi prvním (novým) a druhým (starým) hradebním okruhem. V novém hradebním okruhu byla postavena vstupní brána a před ní zřízen nový příkop. Nová vstupní brána byla chráněna mohutnou dělovou baštou přiléhající k její jižní straně. Podobná dělová bašta zesilovala také novou východní hradbu. Na jižní straně končila nově vybudovaná hradba věží nepravidelného půdorysu, vysunutou na samý kraj hradního ostrohu. V souvislosti s výstavbou nového opevnění došlo k likvidaci části původní hradby na severní a severovýchodní straně. V jejích místech byly založeny nové budovy určené pro hospodářské příslušenství hradu. Z nich se zachovaly jen zbytky sklepů a základových zdí, které neumožňují přesnější rekonstrukci jejich podoby. Zdá se, že nové opevnění Ohebu nebylo zcela dokončeno. Přerušení opevňovacích prací snad souviselo s uzavřením míru mezi českým králem Vladislavem II. a uherským králem Matyášem v r. 1478 v Olomouci, neboť po tomto roce již nový uherský vpád nehrozil. Význam Ohebu zcela upadl po r. 1490, kdy Mikuláš Trčka hrad a vesnice k němu náležející spojil se svým lichnickým panstvím. Oheb byl potom ponechán svému osudu. V r. 1533, když se o rozsáhlá trčkovská panství dělilo pět synů Mikuláše staršího Trčky, se Oheb uvádí jako pustý hrad. Naposledy se připomíná v r. 1628 jako příslušenství sečského panství. Po r. 1628 veškeré zprávy o hradě mizí a na konci 17. století se již ani nevědělo, kde Oheb stával. Teprve v r. 1789 na existenci hradu upozornil ve své Topografii J. Schaller. Ve 30. a 40. letech 19. století za Vincence Karla Auersperka byly na hradě provedeny drobné úpravy, jejichž cílem bylo zpřístupnění zříceniny. Ze zřícenin byl odstraněn lesní porost a postaven můstek k věži na jižní straně hradu. K poslednímu velkému zásahu do okolí hradní zříceniny došlo ve 30. letech 20. století v souvislosti s výstavbou Sečské vodní nádrže. Okolí hradu se změnilo, když vybudováním jezera stoupla hladina Chrudimky a snížil se tak hradní ostroh. Současně vznikly nové přístupové cesty k hradu od přehradní hráze. Zbytky hradu stojí na ostrohu, který na severní, jižní a západní straně spadá k sečskému přehradnímu jezeru. Z hradu se zachovaly jen nevelké zbytky: polozasypaný příkop na severovýchodní straně, zbytky zdiva prvního a druhého hradebního okruhu, většinou však jen základů, věž se zbytky původní vstupní brány, dvě dělové bašty, zříceniny věže na jižním výběžku hradního ostrohu a sklepy v místech obytných a hospodářských budov. Celý hradní areál je porostlý lesem..

Za husitských válek se nacházel v rukách husitských hejtmanů Hynka Krušiny z Lichtenburka a poté Hertvíka z Rušínova. Od roku 1455 byli majiteli hradu Trčkové z Lípy. Ti ho výrazně přestavěli, avšak záhy o něj ztratili zájem a již roku 1499 byl opuštěn..