
Vilu rodu Thun Hohenstein nechal vystavět hrabě Jan Nepomuk Thun Hohenstein v 80. letech 19. století. Ten vynikal hýřivým způsobem života z něhož se časem vyvinula psychická nemoc, kdy zadlužoval rod a rozdával rodový majetek. Tak se stalo mimo polností a jiného majetku i s touto vilou, kterou "dal k dispozici" místním dětem a přebudoval ji na školu, která zde fungovala někdy na přelomu 19. a 20. století.
Rodina se ho z toho důvodu snažila zbavit svéprávnosti avšak Jan Nepomuk Thun Hohenstein zemřel.
Kolem 1. Sv. války byla vila přestavěna zpět k bydlení a po 2. Sv. válce za minulého režimu (50. léta), sloužila vila opět jako národní výbor, škola, školka i kanceláře JZD.
Údajně se zde měl narodit někdy v roce 1886 i poslední vlastník vily Leopold Maria Thun Hohenstein, který byl jako příslušník NSDAP v Praze roku 1944 zastřelen.
Do druhé světové války budova sloužila zamýšlenému účelu, avšak během války byla obsazena vojsky. Jako zázrakem budova neutrpěla v tomto období vážná poškození. Zatímco za minulého režimu v druhé polovině dvacátého století prošla vila několika nešetrnými úpravami (např. výměna oken, rekonstrukce části interiéru, úprava okolních pozemků, atd.). Posléze byl do budovy přesunut i Místní národní výbor. Po ukončení provozu tehdejší základní školy byla v části hlavní budovy zřízena mateřská škola, která byla pro nedostatek dětí někdy po roce 2002 zrušena. Nyní je budova v soukromých rukou a prochází citlivou rekonstrukcí..