městské opevnění

Hradební zeď byla široká 1,8 až 2,7 m, postavena byla z opuky a nepříliš kvalitní malty. Hradbu doplňovaly plné půlválcové věžice, z nichž se v původním stavu dochovala veřejnosti nepřístupná věž za č.p. 25/I a č.p. 26/I ve Filištínské ulici a č.p. 3/IV v Široké ulici. Severovýchodní nároží města zpevňovala válcová „velká bašta“, zaniklá v padesátých letech 19. století. Hradba byla postavena ve 13. století. Druhá opevňovací linie – parkánová hradba – obkroužila město v linii před hlavní městskou hradbou a měla sílu 1,3 m až 2,0 m. Zpevněna byla baštami s tvarem půlkruhovým na severní straně města a hranolovým na straně jižní. Jejich původní vzhled se dochoval v minimální míře. Výjimku tvoří bašta zvaná Prachárna v severovýchodním nároží opevnění. Válcová bašta umožňovala postřelování kurtin (tedy úseků hradební zdi k sousedním baštám) ze dvou úrovní střílen. Byla určena pro ruční palné zbraně a předpokládala aktivní způsob obrany. Bašta je jedním z nejstarších dochovaných případů opevnění u nás, reagujícího na rozšíření palných zbraní! Parkánová hradba byla podle archeologického výzkumu postavena v 15. století a snad lze s jejím budováním spojit zprávu z roku 1435, kdy chrudimští činili sú a činiti nepřestávají na opravování města náklady nemalé. Opevnění bylo udržováno v dobrém stavebním stavu do 18.století. Od 19.století postupně zanikaly jeho podstatné části (brány, hradby na východně straně města společně s příkopem), některé části byly opravovány. Nejrozsáhlejší rekonstrukce probíhá od sedmdesátých let 20. století..