kostel sv. Jana Křtitele

Jeho loď je mírně obdélná (13x10 metrů). Na východní straně má obdélné, polokruhem zaklenuté kněžiště, ve kterém severní i jižní strany přiléhají v okruhové, na vnějšek čtyřmi stranami šestiúhelníku vystupující kaple. V severním a jihovýchodním nároží mezi kaplemi a lodí jsou vestavěna točitá schodiště, uvnitř bočními zdmi kněžiště a vítězným obloukem uzavřené, na vnějšek dvěma stranami v tupém úhlu. Tyto strany vystupují před díl zdi a lodi. Na západní straně je pětiboká vstupní prostora pod kruchtou, 7 metrů široká, k jejímž severním a jižním zdem přiléhají věže na obdobném půdoryse, uvnitř šestiboké. Vchod je na střední stěně prostory. Presbytář je zaklenut valenou klenbou s výsečemi, zatímco loď je plochostropá. Stavba je omítnutá hladkou vápennou omítkou, krytá valbovou střechou, na věžích a věžicích jehlanovou. Krytinu tvoří tašky. Na západním průčelí zdi je obdélný, prostým maltovým ostěním orámovaný vchod. Nad ním ve výši dřevěné kruchty se nachází polokruhové okno. Druhý vchod je ze strany jižní a je zcela shodný. Okna v bocích lodi (po každé straně dvě) jsou polokruhem zaklenutá, prostá. Na věžičkách v průčelí je po pěti prostých oknech. V kněžišti v závěru ze stran je po jednom zaklenutém menším okně. Západní průčelí končí trojbokým štítem. Kolem celého kostela kromě věží obíhá profilovaná římsa. Věžice při kněžišti končí ve výši lodi, věže v průčelí vystupují o jednu výšku a mají pod střechou profilované římsy. Okna jsou v nejvyšším patře. Vnitřní zařízení, zejména hlavní oltář s figurálními doplňky, dva boční oltáře sv. Floriána a sv. Václava a socha sv. Jana Křtitele, pochází vesměs z 2. poloviny 18. stol. Terén před kostelem je rovný, až u kostela se svažuje k potoku. Na rovné ploše je vysázena dvojitá lipová alej, stejně stará s kostelem. Celkem zde původně bylo 56 lip, po 14 v řadě. Druhá řada je však již silně porušena vykácením. Po jižní straně lip je bývalý lázeňský hostinec, který byl secesní přestavbou zcela znehodnocen..

Jeho autor není znám. Stavba z r. 1696 je intaktně dochována a vytváří v romantickém údolí poutní místo. Předchůdcem dnešního kostela byla kaple postavená ve 12. století zbožným vladykou Vrbatou ku chvále Boha za jeho zázračné uzdravení vodou z nedaleké studánky. Vladyka Vrbata byl i zakladatelem nedalekého podlažického kláštera, proslulého vytvořením Codexu gigas čili Ďáblovy bible. Podskalský kostelík, prostým lidem zvaný též kostel svatého Vrbaty, sloužil nejprve jako opatský chrám Panny Marie pod Skalou a ve 14. století se stal farním kostelem. Za třicetileté války však kostelík zpustl a rozpadl se. Dnešní podobu dostal jednolodní kostel s polokruhovou apsidou a nárožními šestihrannými věžemi v letech 1676 -1696 za královéhradeckého biskupa Jana Františka Kryštofa z Talmberka a byl nově zasvěcen sv. Janu Křtiteli. V některých pramenech je historie zasvěcení popisována opačně a je uváděno současné zasvěcení Panně Marii pod Skalou. Církev však respektuje současné zasvěcení sv. Janu Křtiteli. Kostel je nyní filiálním kostelem ve farnosti Vrbatův Kostelec, ale bohoslužby se tu slouží jen příležitostně. V seznamu kulturních památek ČR je zapsán od r. 1958..