Těšíkovská kyselka

Pramen je zdrojem železité minerální vody, který je doložen již v roce 1669 jako přírodní kyselka. Patří mezi vyhledávané turistické cíle. Dostat se k němu dá na kole i autem. První zmínky o Těšíkovské kyselce sahají do konce 60. let 17. století. Už tehdy se vědělo o jejích léčivých účincích a obsahu pro tělo důležitých minerálů železa a hořčíku. Ostatně, právě od železa má pramen svou rezavou barvu. Kyselka dala dokonce vzniknout i přírodním lázním. Od roku 1935 zásobovala soukromou plnírnu v Dolanech u Olomouce. Současný pramen je nejsilnější. Později byly totiž nedaleko dnešního pramene objeveny další tři zdroje. Jejich využití bylo aktuální zejména ve dvacátých letech minulého století, kdy zde fungovaly malé lázně. Později tyto prameny zanikly, stejně jako lázně. Původní prameniště stálo vedle asfaltové silnice, která údolím prochází. Po druhé světové válce pramen neunikl znárodnění. V 90. letech ho od restituentů získalo město Šternberk. Minerální vodu si lidé začali stáčet z nového místa, zpod dřevěného přístřešku vedle koryta Trusovického potoka. Množství turistů ale způsobilo značné poničení pramene. V roce 2004 tak bylo nutné ho zrekonstruovat. Od opravy je na místě kámen, ze kterého tryská kolem 30 litrů železité kyselky za minutu. K prameništi, které má na straně vedle potoka ještě jeden vývod, vede pohodlný chodníček. V sousedství se navíc nachází parkoviště pro auta. Voda je naprosto nezávadná. Její teplota se pohybuje mezi 9 a 10 stupni Celsia. Chuť má výbornou, proto si pro ni často jezdí obyvatelé ze Šternberska, Olomoucka, Rýmařovska nebo Bruntálska. Kdo by chtěl s PET lahví nebo rovnou s kanystrem dorazit na kole, může se vydat po regionální cyklotrase. Já pro ni jezdil zamlada s demižonem z Olomouce na mopedu Stadion..

Prý sem přišli již v dávných dobách na příkaz samotného vládce hor Nízkého Jeseníku Grolla, aby vodu hlídali. Trpaslíci údajně každou noc máchají své rezavé čepičky v prameni tak dlouho, dokud voda nezavoní po železe. Když se stane, že je někdo při této práci vyruší, rychle si nasadí čepičky neviditelnosti a zmizí. Další den je potom pramen slabý, málo rezavý a téměř bez chuti. Proto pověst říká, že není radno chodit na tato místa okolo půlnoci a plašit skřítky, kteří právě v tuto dobu předávají kyselce kouzelnou moc. Bývalo také zvykem dávat k prameni kousek suchého chleba. Trpaslíci jej prý milují a z vděčnosti pak navíc obdaří vodu substancí moudrosti. To, že Těšíkovská voda obsahuje esenci moudrosti, prý věděl i známý šternberský spisovatel a alchymista Barcius, zvaný také Jan ze Šternberku. Tento tajemný muž údajně často pramen navštěvoval a osvěžoval se jeho léčivou vodou. Možná popíjel Těšíkovskou kyselku i při sepisování svého proslulého díla „Gloria mundi“ neboli „Popis dávné vědy o kameni mudrců“..