Lacembok

Touto cestou se přicházelo přes příkop a násep kolem dalšího příkopu po úzkém parkánu k bráně, která uzavírala vedle polookrouhlého srubu vstup do předhradí. Odtud vybíhaly valy, které spolu s hlubokým čtvrtým příkopem chránily hrad z této strany. brána vlastního hradu stávala asi vedle velké věže zaniklé v minulých stoletích, takže dnes není možné zjistit její původní vzhled. Na věž navazovaly hradby, které obklopovaly stavení nedaleko věže na ostrohu a menší okrouhlou věž. Dnes z Lacemboku zbyla jen hromada kamení z bývalé brány a jen nepatrně již znatelné základy stavení a okrouhlé menší věže. Hrad Lacembok (na počátku 15. století nazývaný také Zíkev nebo Lancenbach) byl založen asi kolem r. 1360 Jarošem z Lacemboku, který je připomínán v l. 1350–1374. Ten neznámo kdy hrad s okolními dvory prodal jakémusi Haškovi, který se od r. 1384 nazýval z Lacemboku. Zřejmě mnohem později než sám hrad byla nedaleko odtud založena dnes již neexistující ves Soběboř, připomínaná r. 1393 spolu s hradem Lacembokem a čtyřmi dvory jako majetek Haška z Lacemboku. V r. 1393 musel Hašek z Lacemboku toto zboží spolu s hradem pro nesplnění závazku předat Předborovi z Holišína. Po smrti Předborova syna Prokopa z Lacemboku připadl hrad s poplužním dvorem v Soběboři a příslušenstvím r. 1414 jako královská odúmrť Václavu Martinovi Kladnému, který jej r. 1415 postoupil Petru z Kutrovic, připomínanému na Lacemboku ještě v r. 1417. Za husitských válek asi kolem r. 1420 byl hrad Lacembok i s blízkou vsí zničen. V r. 1457 se sice připomíná znovu, ale již jako pustý. Tehdy jej jako odúmrť dostali úředníci dvorských desk Jan z Nesetic, Martin z Božkova a Václav z Baštin. R. 1458 koupil pustý hrad Lacembok a pustou ves Soběboř Jindřich z Říčan a na Ledči a připojil je ke svému ledečskému panství. Hrad Lacembok se od 15. století stále více rozpadal, až se jeho zdi změnily v hromady kamení. Jako pustý je naposledy uveden r. 1550 v popise ledečského panství. Rovněž bývalou ves Soběboř dnes připomíná již jen název polní trati Pustá ves, nedaleko které kolem r. 1545 vyrostla dnešní ves Souboř..

Tento jest asi 10 metrů vysoko nad loukou čili bývalým Černým rybníkem, a jak již řečeno, strmý na třech stranách. Jen na západě souvisel ostroh ten, na němž hrad Zíkev nebo Lacembok stával, se sousední plání, na níž stojí myslivna Ostojavka; na této straně byl překopán ostroh několikráte. Posud dobře znáti jest bývalou cestu ke hradu, jíž se posud užívá. Cesta ta jde od Ostojavky pod samým hradem do údolí dolů, tak že se ke hradu i z údolí i s hořejška jezditi mohlo; kromě toho vedla i hořejší cesta k popluží panskému. Hezký kus od Ostojavky a asi 60–70 metrů před hradem jest ostroh přerván příkopem; následuje potom plochý sklon (nyní les), na němž dvůr poplužný, ovocné sady a jiné bývaly. Potom teprve následuje předhradí, oddělené od pláně příkopem, za nímž jest mohutný násep. Kdo sem přijel, jel přes příkop a násep, tuším, na jich severním konci, a jel potom mezi náspem a druhým příkopem po úzkém parkánu, objel na jižní straně druhý příkop a vjel branou vedlé polookrouhlého srubu. Všecko to bylo ohrazeno ploty, neboť po zdech není potuchy; také okolo nevelkého předhradí byly jen ploty. Od předhradí vybíhaly valy, které hrad z částí (kromě strmější strany) zavíraly. Za předhradím jest čtvrtý příkop hluboký, který dělil zadní hrad z kamene postavený. Ze zadního hradu zbylo jenom málo. Brána bývala někde vedlé velké věže, po níž zbyl vysoký kopec plný kamení a rumu. Nelze již ani poznati, byla-li věž okrouhlá nebo čtverhranatá. Od věže vycházely hradby, zavírajíce hrad asi do podoby hrušky založený. Pod velikou věží bylo nějaké stavení, z něhož staré základy zbyly. Na konci hradu byla snad okrouhlá věžka, aspoň tomu základy zasypané nasvědčují. Místo to slove u lidu „na hradě“ a jest obrostlé lesem. Hrad zdejší měl dvoje jméno, Zíkev a Lacembok. Ono pocházelo od nějakého staršího dvoru, toto dáno bylo hradu od zakladatele, protože tehda jako i později německé pojmenování pokládáno bylo za lepší. Bezpochyby se měl jmenovat Lanzenbach, jako hrad téhož jména v Němcích, ale z úst lidu hned ve 14. století jinak slýchati nebylo než Lacembok. Okolo jeho, jak se zdá, patřilo napřed k Vrbce; aspoň první pán Zíkve byl téhož rodu, jako tehdejší držitelé Vrbky a Sačan, a tuším jejich bratr. I zdá se, že Jaroš z Lacemboku, jenž se v l. 1350–1374 připomíná, hrad Zíkev na díle svém založil. Pro služby, které v mládí svém králi Janovi učinil, obdržel r. 1360 majestát, aby v Hostačově, Šonově, Lipolticích a Hostovlicích pivováry a krčmy zříditi mohl. Roku 1371 dostal od papeže pro sebe a manželku svou Anéžku milosti. Asi v ty časy založil klášterec sv. Jakuba u Svídnice. I zdá se, že před tím Lacembok prodal a Stradov za své sídlo zvolil. Syn jeho Jindřich byl průvodcem Husovým v Kostnici. Hašek z Lacemboku, rodu neznámého, byl rukojmí (r. 1384) při prodeji platu v Bohdanči, ale pro nevyplnění tohoto závazku dal se kupující Předbor z Holišína r. 1393 zvésti na zboží správcův, zejména i na Haškovo zboží: v Soběboři čtyři dvory kmetcí a dvůr poplužný, Lacenbok tvrz a sedm lánů lesu. Nástupce jeho byl Prokop z Lacenboku, jenž zde seděl s chotí svou Eliškou. Po smrti jeho bylo dědictví r. 1414 v Čáslavi za odúmrť královskou provoláno, a poněvadž nikdo tomu neodporoval, daroval je král Vácslav Martinovi Kladnému (z Těchlovic ?) k manství Vyšehradskému. Týž také r. 1415, 23. března úředníky dvorskými zveden jest na ty dědiny, totiž Lacenbok hrad, Seboboř dvůr poplužný s dvěma poplužími a poli pustými, s lukami, lesy, potoky a vší zvolí a odhadány mu v 140 kopách. Týž však všeho práva svého postoupil Petrovi z Kutrovic. Petr od těch časů nenazýval se rodinným jménem svým, nýbrž podlé hradu nově nabytého. Roku 1417 věnoval Alžbětě choti své na Lacemboku a Seboboři 100 kop grošů českých. Za válek husitských byl hrad zbořen a ves také spuštěna. Dlouho po smrti Petrově a Alžbětině dědictví jejich hrad Lacembok pustý a ves Seboboř zcela pustá byly podruhé za odúmrť provolány (r. 1457) a dány v manství t. s. Janovi z Nasetic, místosudímu, Martinovi z Božkova, písaři, a Vácslavovi z Baštin, místopísaři, úředníkům desk dvorských. Výprosníci tito nemohouce nebo nechtíce nároků svých na vrch práva dovésti, vzdali se dědictví odpírajícímu Janovi Hadburkovi z Sobučic (r. 1458), načež tento od úředníků dvorských na Lacembok zaveden jest. Ke sklonku téhož roku prodal Jindřich Hadburk z Sobučic „dědiny své manské“ k Vyšehradu, hrad Lacembok pustý, jinak Ziekev, ves řečenou Seboboř celou pustou s rolemi, lukami, lesy, potoky a věno Alžbětino Jindřichovi z Říčan a z Ledče za 108 kop grošů českých, pročež hrad pustý na vždy k panství ledeckému připojen byl. Ve vkladech desk zemských, r. 1544 a 1550 Markétou Ledeckou z Říčan učiněných, posledně se připomíná jako Lacembok a Lancembok hrad pustý.