
Malonty (německy Meinetschlag) jsou poprvé uváděny roku 1360 jako Menholt. Byly založeny kolonisty, které pozvali pánové z Michalovic. Pocházeli z Horních Rakous, v okolí založili dvě sklárny, v obci jsou uváděny i právovarečné domy. V 15. století patří Rožmberkům a je zde uváděna rychta. Počátkem 17. století krátce patřily Švamberkům a po bitvě na Bílé hoře se stávají součástí Buqoyského panství. Obec byla obývána převážně Němci, ti byli v roce 1946 povětšinou odsunuti. Z původní zástavby se zde dochovalo velmi málo, většinou jsou zde poválečné domky a bytovky. Obec je dostupná autobusem z Kaplice.
Popisovaná boží muka se nacházejí severně od centra při silnici do Meziříčí.
Kromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky buď nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - podstavec, dřík a kapličku, čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové, či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky (se kterými římští vojáci hráli o jeho šat) apod. Ve 14.–17. století měla boží muka nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky..