
Kájov - německy Gojau - je obec v okrese Český Krumlov, ležící 4 km na západ od Českého Krumlova na pomezí chráněné CHKO Blanský les. První zmínka o ní pochází z roku 1263 jako vesnici spadající pod cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně. Je hojně navštěvovaným mariánským poutním místem, jedním z nejstarších v Čechách. Je zde spoustu pamětihodností, z nichž většinu najdete v samostatných heslech nebo v Seznamu kulturních památek v Kájově. Celá severní část Kájova se nachází v CHKO Blanský les. Autobusové spojení má s Českým Krumlovem, Horní Planou, Polnou na Šumavě, Českými Budějovicemi a Kvildou. Východním okrajem prochází železniční trať č. 194: České Budějovice - Kájov - Nové Údolí (žst. se nachází necelý 1 km od poutního areálu). Prochází tudy modrá a žlutá turistická stezka a cyklotrasy č. 1047, 1167 a 1254.
Pravoúhlý vstupní portál je přístupný po třech kamenných stupních od východu; vstup je pravděpodobně původní - kamenný portál s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. Nad portálem je vystouplá část vyrůstající z nadpraží, v níž je okno ve tvaru krátké kasule. Nad okénkem je výrazná římsa tvaru segmentu oblouku, která ukončuje vystouplou část fasády nad vstupem. Po stranách vstupu jsou v ploše mělké na výšku obdélné niky. Vnitřní plocha je lemována barevným pásem. Nad nikou je štukový lichoběžníkový klenák s profilovaným oválem v ploše. Klenák vrůstá horní hranou do podstřešní bohatě profilované římsy. Niky s klenáky jsou v užších variantách rovněž na zkosených nárožích. Jižní a severní strana kaple má v ose kasulové okno s mříží a šambránou po obvodu; o stranách má opět mělké niky. Na západní straně se opakuje stejné schéma, avšak okno je slepé. Krytá je mansardovou střechou, krytou prejzy. Nad vstupem je bohatě zdobený zděný vikýř barokního tvarosloví s oválným oknem s profilovanou šambránou. Po stranách štítu vikýře zdobení čabrakami. Kryt je sedlovou stříškou s prejzy a v jeho podstřeší je masivní profilovaná římsa. Střecha vrcholí drátěným dvouramenným křížem. Památkově chráněná od 3. 5. 1958..
Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve (Doctor Amoris). Dílo: Dějiny duše (vydáno posmrtně); Básně; Vstupuji do života - poslední rozhovory. Patronka: nemocných TBC a AIDS, květinářů a pěstitelů růží, sirotků a za 2. světové války také pilotů a veškerého leteckého personálu, Francie, Austrálie, misií, misionářů a karmelitek..