
Přepřažní budova se nachází v jižní části areálu současného vlakového nádraží. Je to obdélná patrová budova na odsazeném soklu s mělkým rizalitem v ose západní stěny s předsazeným portálkem s trojúhelníkovým štítem. Východní průčelí, obrácené k železniční trati má sedm okenních os jak v přízemí, tak i v patře; horizontálně je členěné kordonovou a korunní profilovanou římsou. Kordonová římsa je ve středu budovy podepřena dvěma vysokými odstupněnými konzolkami, jež původně zvýrazňovaly původní vstup (nyní je částečně zazděný a změněný v okno). Krytá je sedlovou taškovou střechou. Západní průčelí má šest okenních os v patře a čtyři v přízemí. Horizontálně je členěno kordonovou a korunní římsou, v rizalitu obě římsy chybějí. Členěna je středovým rizalitem, v němž je umístěn předsazený vstup, vrcholící římsou a nízkým trojúhelným štítem, krytým dvojitě taškami bobrovkami a uzavřený dvoukřídlými… číst dále
Přepřažní stanice byla postavena v roce 1837. Měla hostinec se dvěma jídelnami, kuchyní, dvěma byty pro drážní strážníky, v patře byl umístěn byt cestmistra o třech místnostech, příležitostný pokoj pro drážního komisaře a dvě malé světnice pro hostinského. Zahrnovala kovárnu a místnost pro tovaryše; stály zde dva objekty stájí pro koně, které se nedochovaly. Svému účelu sloužila až do roku 1870. Budova pak nějaký čas sloužila jako sídlo staničního úřadu. V roce 1890 odkoupila objekt obec a zřídila zde školu. Od té doby je jako škola využívána dodnes.
Jižně od irského hlavního města Dublinu se rozkládá nejrozsáhlejší irské pohoří Wicklow, v češtině na internetu zmiňováno jako Viklovské hory. Stejnojmenné hrabství Wicklow má v Irsku přezdívku Irská zahrada. Pohoří je z Dublinu snadno přístupné, může nás proto zajímat jak se tam dostat a kam se vypravit.
Před hodným časem jsem vás zde provázel historií kdysi slavného mariánského poutního místa Skoky u Žlutic. Jeho osudy jsme opustili ve 30. letech 20. století, kdy se nad ním a nad celou zemí začaly stahovat černé mraky okupace a války. Ty paradoxně pro obec velké změny nepřinesly, o to víc ji však zasáhly události poválečné.
Víte, že Pražský hrad je největším obývaným hradním areálem světa? Ano, je tomu skutečně tak, a my Češi, můžeme být na symbol své státnosti právem hrdi. Naše kroky dnes ale povedou daleko za hranice Česka, až k objektu, jenž se v pomyslném žebříčku osídlených hradních gigantů usadil na místě druhém. Nachází 30 kilometrů od Londýna a za svou historii poskytl domov již 39 anglickým panovníkům. Řeč je o původní dřevěné pevnosti, pozdějším středověkém hradu a nynějším světově proslulém zámku nesoucím jméno Windsor.
Ani jsme se nenadáli a první měsíc roku 2022 je pryč. S přelomem ledna a února býval dříve spojován velmi důležitý pohanský svátek Imbolc (čti Imbolk), jenž je dnes pro mnohé lidi už pouze velkou neznámou. Býval to významný svátek světla, naděje, nového počátku a příslibu pokračování života. Staří Keltové a později i Slované jej slavívali za soumraku 1. února. A proč slavili počátek za soumraku? Pro tyto národy nebýval totiž počátkem dne východ Slunce, nýbrž jeho západ. I později, za dob křesťanství, se tento svátek tak úplně neztratil, ale přešel i do jejich tradic jako svátek Hromnice (2. února).
Trenčianské Teplice jsou velmi oblíbené lázně uprostřed lesů Strážovských vrchů a bývají nazývané „perlou Karpat.“ Jsou jedním z mála lázeňských měst, které si zachovala svůj původní lázeňský charakter. Zdejší lázně nedávno prošly důkladnou rekonstrukcí a na pěší zóně najdete nejenom historickou lázeňskou architekturu, ale taky moderní budovy. Chloubou lázeňského města je lázeňský dům Hammam a také krásný lázeňský park. Můžete také navštívit hrad Beckov, který stojí na vápencové skále nad řekou Váhem a městečkem Beckov. Hrad Beckov patřil v minulosti k nejluxusnějším šlechtickým cílům ve střední Evropě, a i když je dnes již zříceninou, působí skutečně majestátně.
Na hradní skále Trenčianského hradu je římský latinský nápis z období Římské říše, který je nejstarším nápisem na Slovensku a býval taky nejstarším nápisem v tehdejším Československu. Majestátní Trenčianský hrad patří k nekrásnějším hradům na Slovensku a jeho mohutná Matúšova věž je výraznou dominantou celého kraje. Z podhradí Trenčianského hradu se na řece Váhu vyvinulo město Trenčín s mnoha historickými a kulturními památkami.