Omlenička

Na severozápadě na zámek navazuje barokní kostel, který je se zámkem spojen chodbou. Za kostelem stojí jednopatrová budova adaptovaná na školu (dnes také zpustlá). Zajímavější východní barokní křídlo se táhne podél silnice a je zvýrazněno dvojicí arkýřů. Po dvou dalších zůstaly jen vyčnívající krakorce. Zadní část byla upravena na sýpku. Zámek je ve velmi zuboženém stavu a hrozí jeho zřícení..

V prodejní smlouvě z roku 1546 máme poprvé doloženou existenci tvrze také písemně. Novým majitelem se stal Diviš Malovec z Libějovic, ale už po dvou letech tady sedí Petr Sudek z Dlúhé, jehož syn Jindřich starou tvrz přestavěl okolo roku 1600 na renesanční zámek. Od 17. století se majitelé Omleničky (vesměs příslušníci rakouských rodů) rychle střídali, což bylo zapříčiněno i dluhy a rychlým umíráním bez potomků. To stavu objektu nijak neprospívalo. Až v roce 1722 vystavěl hrabě Jan Antonín Nütz v obci nový barokní kostel, který se zámkem spojil krytou chodbou a celý zámek upravil v barokním stylu. Na těchto stavebních úpravách se zřejmě podílel i významný hornorakouský architekt Johann Michael Prunner (1669 – 1739). Vlastní zámecká budova tehdy tvořila součást poplužního dvora. Od roku 1778 až do minulého století patřila Omlenička klášteru ve Vyšším Brodě. Obnovou uskutečněnou po požáru v roce 1829 získal zámek dnešní dispozici – např. zcela zmizelo západní křídlo, byly upraveny interiéry a zanikl vjezd do dvora východním křídlem. Částečné zřícení střech v 70. letech 20. století předznamenalo postupné chátrání někdejšího šlechtického sídla..

1364 dne 25. července Oldřich z Drochův. Potomci jeho, řečení Drochovci z Pláně jinak z Omleničky, seděli tu více než století. Oldřich měl s manželkou Jitkou syna Oldřicha (r. 1361 až 1403) a dceru Markétu. Tento Oldřich daroval r. 1390 dne 30. srpna se svolením manželky své Jarky půl lánu v Suchdole klášteru Vyšebrod skému, aby mniši naň a na jeho předky při službách božích vzpo mínali. Zboží své vložil v desky k věrné ruce pánům z Rožemberka, učiniv je takto ochránci svých dětí. Synové aneb vnukové jeho (ale zajisté synové nějakého Oldřicha) byli bratří Bohuněk a Oldřich z Omlenice (r. 1457). Onen prodal r. 1461 obci Bujanovské louku na Vitíně, tento daroval (r. 1466) klášteru Vyšebrodskému les Hory nad Plání ležící, aby pamatoval spasení duše otcovy na každý rok vigiliemi a mší zpívanou. Tehda seděl Oldřich na Pláni, odděliv se již dříve od bratra Bohunka. Tento jakož i dcera jeho Eliška zemřeli před rokem 1465, a dvůr v Omleničce (s tvrzí) a platy v Tiché a Balžkově dostaly se Přibíkovi Žibřidovi z Mostku. Syn tohoto Jan (r. 1478) vyprosil si také odůmrť a právo. kteréž míval k „Umleničce“ Přibík Hřebenář ze Hřebene (r. 1497), a připomíná se ještě r. 1521, kdež na Omlenici Petrovi z Rožemberka peníze zapisoval. Petr Žibřid z Mostku prodal r. 1546 Omleničku tvrz, dvůr a jeden dvůr kmecí s řekou Útěškou, jak to po otci svém zdědil, Divišovi Malovci z Libějovic za 100 kop, ale jak se zdá poute zápisně. Neb když potom Omleničky Petr Sudek z Dluhé dosáhl, koupiv ji r. 1548 od Diviše za 262 1/2 kopy, soudil se s ním Žibřid (r. 1551) vině jej, že mu vkročil „v tvrz Mileničku“ se dvorem, potok za hůrkou a řeku v Těšlovských a Benčických gruntech. S manželkou svou Hedvikou z Protivce splodil syny Jana, Jindřicha a Samuela, kteří po otci Omleničku, po strýci Jindřichovi ves Cártle zdědili. Jindřich dostal za díl Omleničku, ale získal také od Jana (r. 1584) díl jeho na Cartlích a věnoval (r. 1587) na této vsi 300 kop manželce své Anně z Grynperka. Koupil také od mateře své díl Dubného, jejž později za dva dvory a ves Omlenici vyměnil, a roku 1601 zboží Vracovské s mlýnem Chodců pod Omlenicí. Žil ještě r. 1615, ale zemřel v bouřích následujících, zůstaviv syny Adama, Jana Kryštofa a Jana. Adam se něměl kolik let k dělění, až jej teprve Jan (r. 1625) před úřed níky menší obeslal. Při dělení ujal Jan za svůj díl Omleničku i Omlenici, o nichž již r. 1631, nepožívaje valného zdraví, pořízení své učinil. Dětí po něm nezůstalo a jedinou dědičkou byla manželka jeho Kateřina Slavkovská ze Šonova, ale ta musila statek zadlužený r. 1634 dne 16. října koupiti, aby jej svým nazývati mohla. Vdala se po druhé za Jiříka Kryštofa Šmidaura z Ober-Welsu, jemuž umírajíc († r. 1654) statek svůj všechen odkázala. Tento také dětí neměl a poručil proto Omleničku sestře své Anně Zuzaně v. Weidlingen u. Rittersberg, poněvadž mu v čas nouze mnoho do brého učinila a u manžela svého tolik dovedla, že mu hezkou summu peněz půjčil. Zemřel r. 1656 a Anna Zuzana o kolik let později. Dcery její Maří Majdaléna vdaná Häcklbergerova a Zuzana Eleo nora vdaná Händlova ujaly Omleničku r. 1689. Rodu Weidlin govskému patřila Omlenička do r. 1709, pak se tu po 70 let několik na mnoze rakouských rodin vystřídalo. Roku 1778 koupil Omle ničku klášter Vyšebrodský. Zámek (který r. 1829 shořel) byl roku 1727 dobře vystaven, nahoře i dole sklenut a šindelem pokryt; v něm bylo drahně po kojův, komor atd. a celý byl obehnán železnou mřeží.