kostel sv. Jiljí

Díky opadající omýtce na apsidě i lodi je vidět rozdíl. V jižní polovině jsou kvádříky pravidelné a mezery mezi nimi minimální. V severní části není zdivo už tak pravidelné a i mezery jsou větší. Tento rozdíl je markantní hlavně na apsidě, kde je vidět i zazděné románské okno – předěl prochází jeho středem. Také zubořez a obloučkový vlys s palmetkami na patkách obloučků je v severní části neuspořádaný. Presbytář nyní osvětlují dvě barokní okna, loď další tři. Mezi lodí a presbytářem chybí vítězný oblouk. V západní stěně lodi je zazděn portál, o kterém se soudilo, že vedl na panskou tribunu kostela. Jelikož ale byla tato část lodi dostavěna později, jde zřejmě o druhotně zazděný okenní překlad. V jižní stěně byl objeven záklenek s románskými špaletami – zřejmě také využitými druhotně v renesanci (či pozdní gotice), kdy došlo k přestavbě kostela respektující původní románský vzhled stavby. Při barokní přestavbě v 18. století byla nejen dostavěna věž s přiloženým točitým schodištěm na místě starší dřevěné věže, ale byla také proražena nová okna, sklenut presbytář, loď dostala plochý strop, byla dostavněna kruchta. Sakristie na severu byla dostavěna ještě později. U kostela stojí barokní fara z doby přestavby kostela v polovině 18. století..

Byl to mateřský farní kostel pro později zakládané kostely v Kuřívodech, Krupé a Chlumu. Kostel patřil panovníkovi až do roku 1350, kdy jej získali pod patronát obutí augustiniáni, kteří sídlili na Karlově na Novém Městě Pražském. Těm patřil až do doby josefinských reforem, kdy připadl Náboženskému fondu. Byl několikrát přestavován, přesto si zachoval víceméně románský vzhled. První přestavba proběhla někdy na rozmezí gotiky a renesance – bližší datování není možné. Podstatnější úpravou ale prošel kostel kolem r. 1763, kdy přibyl i nový inventář. Udržovací oprava proběhla také v 50. letech 20. století..