Rýzmburk

Prvním jeho známým majitelem byl v letech 1319–1346 Albert z Rýzmburka, který byl patrně příbuzným Licka z Rýzmburka. Oba padli u Kresčaku se slepým králem Janem Lucemburským. V r. 1355 patřil rýzmburský hrad Děpoldovi z Rýzmburka a r. 1358 byl jeho majitelem Pešek ze Stračova a na Rýzmburku, který je doložen r. 1358 a 1371 jako patron kostela ve Smiřicích a ve Stračově. Hrad pak zdědil Tas z Rýzmburka; ten však jako kanovník u P. Marie v Jaroměři postoupil hrad r. 1395 svému synovci Benešovi z Rýzmburka. Za husitských válek se zmocnili hradu v letech 1426–1434 Oldřich a Arnošt Černčičtí z Kácova, ale po bitvě u Lipan přešel Rýzmburk opět do držení Beneše z Rýzmburka. Po smrti Beneše i jeho manželky Anny připadl hrad české koruně jako odúmrť. Jiří z Poděbrad odevzdal Rýzmburk r. 1463 Janu Zajícovi z Házmburka, který ho prodal r. 1487 Jindřichovi z Minsterberka. Ten postoupil hrad r. 1502 Petrovi z Dubé a Adršpachu, po jehož smrti ho zdědila jeho sestra, provdaná za Viléma z Pernštejna. Její syn Jan z Pernštejna prodal hrad Rýzmburk s poplužním dvorem, městečkem Žernovem a několika vesnicemi r. 1544 Bernardu Žehušickému z Nestajova. Ten hrad obnovil a učinil z něj centrum celého panství. Stará hradní budova byla opravena a byly u ní postaveny hospodářské budovy, které sloužily za obydlí čeledi. Bernard Žehušický z Nestajova zastával různé funkce na dvoře Ferdinanda I. V r. 1545 byl jmenován purkrabím kraje Hradeckého, v r. 1546 působil jako králův vyslanec na jednání ve Vratislavi, kde byl řešen spor mezi slezskými knížaty a českými stavy. Z konfiskací získal ještě Vamberk a Starý Bydžov. Když r. 1563 zemřel, zdědil všechna jeho panství jeho strýc Jan Žehušický z Nestajova; již o rok později přešel Rýzmburk na jeho bratra Hertvíka Žehušického z Nestajova, který byl r. 1570 jmenován berníkem kraje Hradeckého a v r. 1575 přísedícím na zemském soudu. V této době se na rýzmburském panství přecházelo od starého rentového hospodářství na hospodářství režijní. Dvory a rybníky na rýzmburském panství zakládal rýzmburský hejtman Hračička z Hočnova. V letech 1564–1570 byl hrad opravován italským stavitelem Antoniem Caprinalem. Po smrtí Hertvíka Žehušického z Nestajova r. 1579 zdědila veškerý majetek jeho ovdovělá manželka Bohunka, rozená z Hustířan, která se však r. 1579 o tento majetek podělila se svými sestrami. Rýzmburk obdržela její nejmladší sestra Magdalena, která byla provdána za Adama Úlibského z Újezdce. Již v r. 1582 však byla donucena pro dluhy prodat část zboží s Ratibořicemi Hedvice Smiřické ze Smiřic, ale i později pak v prodejích pokračovala. V r. 1585 jí zbyl pouze hrad Rýzmburk s několika vesnicemi v okolí; v r. 1589 však byla přinucena prodat i Rýzmburk, který získal Bedřich z Újezdce a Kounic. Nový majitel po šesti letech prodal Rýzmburk Vilémovi z Talmberka; po jeho smrti r. 1596 zdědil hrad jeho bratr Jan z Talmberka. V r. 1600 získal Rýzmburk koupí Zikmund Smiřický ze Smiřic. V kupní smlouvě z téhož roku je objekt popsán jako „hrad dobře vystavený od kamene a zabezpečený hradbami, ve kterém je třináct pěkných světnic a pokojů a mnoho jiných světnic a pěkně sklenutých sklepů nad zemí i pod zemí". V předhradí stál prostorný dvůr se šesti světnicemi pro úředníky, další světnice sloužily jako obydlí pro čeleď. Přímo pod okny hradu byla „spanilá a veliká obora", v níž se chovalo několik kusů vysoké zvěře a 30 hřebců. K panství patřil tehdy pivovar, ovčín, chmelnice, mlýny, dvůr v Žernově, masné krámy v Žernově a na Červené Hoře, vápenka ve Všelibech, osm lesních revírů, tři rybníky, městečka Žernov, Červená Hora a šest vsí. V r. 1629, kdy Marie Magdalena Trčková z Lípy postupovala svá panství svému synovi Adamu Erdmanovi, byl rýzmburský hrad popsán jako „zámek z kamene vystavený, avšak pro neobývání na něm od množství let popustlý jest". V r. 1634 byl Rýzmburk vypleněn císařským vojskem a r. 1641 hrad vyplenili a vypálili Švédové. Koncem 17. století byl postaven nad hradem nový dvůr, na jehož stavbu dala náchodská vrchnost lámat kamení z rýzmburského hradu. V l. 1705–1708 byl z rýzmburského hradu používán kámen i na stavbu ratibořického zámku, takže na konci 18. století byl již Rýzmburk zříceninou, nad kterou dal r. 1798 postavit kuronský vévoda Petr do tří stran otevřený altán s plochým stropem a šindelovou střechou. Zříceninu hradu, z níž jsou patrny zbytky zdiva hradní budovy a věžice na nárožích a po délce zdí, zachytil na obraze kolem r. 1840 Josef Myslimír Ludvík. Po r. 1848 si poddaní z okolních vsí brali zbytky zdiva na stavbu svých domků, takže dodnes se z vlastního hradu zachovaly zbytky hradeb, základy obytných budov oddělených od dvora strží rozšířenou v příkop a zmíněný rýzmburský altán..