pevnost Josefov

Mohutná bastionová pevnost Josefov – ve své době vrchol fortifikačního stavitelství konce 18. století byl vybudován pro střežení Náchodské branky, častého směru invazí pruských vojsk. Uvnitř hradeb vznikající město si dodnes drží (striktními pravidly daný) uniformní ráz. Budovy jsou nanejvýš jednopatrové, až na skromné výjimky si udržují svůj klasicistní či empírový vzhled. Důkladně promyšlený systém opevnění z cca čtvrt miliardy 9,5 kilogramových cihel měl v případě obléhání chránit posádku o síle 11.700 mužů po dobu až 5 měsíců (jako nedobytná byla označena pevnost, pokud by dobývání trvalo déle tří měsíců). Důmyslné je zejména podzemí pevnosti, pod městem je dodnes sloužící původní síť stok a kanálů. Ale tím, co dělá Josefov naprosto unikátní pevností je spleť 45km podzemních chodeb, zejména pak její části vedoucí mimo hradby – sloužily k odposlouchávání nepřátelské činnosti (zvláště případný pokus o podkopání) a k jejich následné likvidaci. Lokalizované obléhatele zničil výbuch podzemní miny. Ty byly různých druhů – podle toho, zda bylo cílem usmrtit vojáky na zemi, zničit podkopovou činnost, nebo jen narušit povrch okolo tvrze tak, aby byly ztíženy další práce (součástí výbuchu bylo zamoření okolí plynem). Podkopový systém v takovém rozsahu nebyl nikde jinde vystavěn. Dnes je pro veřejnost přístupný asi kilometrový úsek, včetně lapidária se sochami M. Brauna. Josefov vyrostl na území obce Ples, jenž musela být přesídlena. Přeloženo bylo také řečiště Labe i Metuje, byl mezi nimi vykopán spojovací kanál. Tak vznikl umělý, později též opevněný ostrůvek. Tak byla vyřešena ochrana severní přístupové cesty, zdroj vody pro pevnost a v době ohrožení i pro případné zatopení východních luk. Realitou ve své době nedobytné pevnosti je, že nikdy obléhána nebyla. Prusové ji při svém vpádu r. 1866 v bezpečné vzdálenosti obešli.