
Ves Markoušovice (německy zvaná Markausch) je prvně doložena r. 1542. Nyní má asi 300 obyvatel a od r. 1978 je místní částí obce Velké Svatoňovice. Protáhlá ves se táhne podél toku Markoušovického potoka v délce více než 3 km vzhůru k hřebenu Jestřebích hor. Původně zemědělská ves, která byla do konce 2. světové války osídlena téměř výhradně německým obyvatelstvem, je nyní ze značné části rekreační. Na jejím území došlo r. 1590 k prvnímu objevu ložiska černého uhlí v Jestřebích horách a až do r. 1899 tu byl v provozu uhelný důl Ignác.
Kostel sv. Jana Křtitele se nachází na hřbitově ve střední části vsi.
Jedná se o jednolodní obdélný kostel s půlkruhovým presbytářem na jihovýchodě a věží na protilehlé straně. Věž byla přistavěna až roku 1884. Mezi presbytářem a lodí je mělčí předěl. Presbytář je dlouhý 6 m, loď 17 m a předsíň pod věží 6 m. Zdivo je tvořeno z kvádrů červeného pískovce, jehož zdrojů bylo v okolí dostatek. Z východní strany se k lodi blíže k presbytáři přimyká sakristie. Na západní straně lodě je předsíňka s bočním vchodem. Hlavní průčelí na severozápadě je tříosé a tvoří ho čtyřhranná věž se zvonicí. Jednotlivá patra oddělují profilované římsy. Věž je završena stanovou stříškou s makovicí a zlaceným křížem. Loď má sedlovou střechu, presbytář a sakristie jsou pokryty plechem. Pod věží je hlavní vstup s jednoduchým obdélným portálem. Tímto vstupem se vchází do malé předsíně v hmotě věže a odsud pak původními dřevěnými dveřmi s originálním kováním do podkruchtí samotné lodě nebo věžním schodištěm na kruchtu. Tu podpírají dva kamenné sloupy usazené na nevysokých pilířích. Vnitřní prostor lodě je prosvětlen šesti půlkruhovými okny, po třech z každé strany. Presbytář má dvě okna, která byla při pozdějších úpravách zevnitř zazděna. Ostění oken a dveří je z červeného pískovce. Kostelní loď i presbytář jsou plochostropé a ozdobeny nástropní malbou znázorňující betlémský výjev narození Ježíše. V místě, kde se presbytář připojuje k lodi, je zúžená část kněžiště zdůrazněna dvojicí pilastrů. Ty nahrazují tradiční vítězný oblouk, který zde chybí. Mezi touto dvojicí pilastrů je na evangelijní straně umístěna rokoková kazatelna z 2. poloviny 18. století přístupná schodištěm ze sakristie. Podlaha lodě má původní dlažbu z bílého pískovce. Půlkruhový uzávěr presbytáře je vymalován obrazem jeruzalémské krajiny s podmračenou oblohou. Pod ním na římse je řada štukových plastik andělů. Tento obraz tvoří pozadí sousoší Kalvárie na hlavním oltáři. Jelikož sousoší Kalvárie sem bylo umístěno až při pozdější přestavbě, jsou původní okna, která osvětlovala presbytář, zazděna, aby nerušila náladu podmračené oblohy. Výjev Kalvárie v nadživotní velikosti je vynikající barokní řezbářské dílo Jiřího Františka Pacáka z r. 1726, které původně zdobilo prostor kaple poblíž Žirče. V prostoru lodě jsou tři boční oltáře: sv. Jana s obrazem Křtu Páně od trutnovského malíře Ignáce Russe, který je kopií podle Quida Reniho z 19. století, dále oltář Panny Marie Kartouzské z konce 19. století, který byl převezen z kartuziánského kláštera ve Valdicích, a oltář sv. Josefa, který se sem dostal z kostela sv. Josefa ve Slavětíně na opačném svahu Jestřebích hor. Zpovědnice je klasicistní se dvěma rokokovými kartušemi. Varhany na kůru mají mechanický systém a postavil je r. 1830 varhanář Wenzel Kunz (1795-1867). Pro nádhernou akustiku jsou v kostele pořádány varhanní koncerty. Kostel sv. Jana Křtitele je nyní kostelem filiálním v římskokatolické farnosti Úpice a nedělní bohoslužby se v něm konají pouze jednou měsíčně..