klášter benediktinů

1304. Na počátku 15. století přinesly zkázu husitské války – v květnu 1421 Policí prošlo slezské vojsko táhnoucí proti východočeským husitům a město bylo vypáleno, kostel i klášter pobořeny a na dlouhá léta zůstaly v troskách. Další škody způsobilo roku 1469 vojsko uherského krále Matyáše Korvína vyslané proti Slezanům. Do popředí zájmu se klášter dostal za opata Martina řečeného „Korýtko“, kdy se uvolněné mravy a úpadek vzdělání dostaly na přetřes až před císařem Rudolfem II., která po vyšetřování dosadila nového opata Wolfganga. Ten se tvrdě zasazoval za potlačování reformace, až byl klášter obležen měšťany a opat donucen k útěku. Během třicetileté války se v kraji střídala císařská i švédská vojska a v průběhu let celý kraj zcela vydrancovala. Dnešní podoba pochází z barokní obnovy kláštera – stavělo se zde téměř po celé jedno století: severní a jižní křídlo v letech 1676 – cca 1710. Přestávku ve stavebním úsilí způsobily rakousko-pruské války, roku 1744 bylo město obsazeno posádkou 6000 pruských vojáků, při průjezdu krále Fridricha II. město nemohlo uhradit požadované výkupné, proto bylo i s klášterem vydrancováno. O mnoho lépe se nevedlo ani o rok později, kdy zde pro změnu sídlili panduři barona Trencka. Během sedmileté války sloužil klášter roku 1758 jako štáb rakouského generála Laudona, v létě téhož roku zase ke stejnému účelu sloužil pruskému maršálkovi Keithovi. Po skončení válek pokračovala přestavba budovou proboštství (1752-1757) a prelatury (1767-1772). Roku 1769 byla zbořena část starého opatství a roku 1773 bylo dokončeno jižní křídlo. Krátce poté byl při josefínských reformách klášter roku 1785 zrušen, od té doby areál sloužil jiným účelům, dnes jsou zde umístěny expozice náchodského muzea..