kaple Sedmi radostí Mariiných

Svatoňovická sedmipramenná "Studánka" byla známa od nepaměti. Na začátku 18. století pozemek kolem pramene patřil usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Ten chtěl do výklenku nad vraty svého statku umístit sošku Panny Marie. Lidé, kteří chodili kolem jeho statku k pramenu, přesvědčili hospodáře, aby sošku zavěsil na suchou třešeň, která stála přímo nad studánkou. Roku 1709 v kruté zimě totiž třešeň zmrzla a zůstala už suchá. Na ni v neděli 27. října 1715 sedlák Václav Šrejber zavěsil dřevěnou skříňku se soškou Panny Marie. Soška pochází od lidového řezbáře, chromého rolníka Jana Karáska z nedalekého Odolova. Zhotovil ji v r. 1715 právě pro Václava Šrejbera. Za pět dní po vyvěšení sošky došlo k zázračnému uzdravení Davida Dröschela ze Slavětína za Radvanicemi. Trpěl epilepsií a měl chromé nohy i ruce. Měl údajně sen, že je ve Svatoňovicích u studánky a nad ní na suché třešni je soška Panny Marie. Hlas jej vybízel, aby tam šel, vodou ze studánky se omýval a pil ji. Když se sen ještě dvakrát opakoval, nechal se na slavnost Všech svatých 1. listopadu 1715 skutečně dovézt na trakaři do Svatoňovic ke studánce, vodou se omýval, pil ji, vroucně se modlil k Panně Marii a skutečně se uzdravil. Domů se už vrátil pěšky. Věhlas studánky po uzdravení Davida Dröschela nevídaně vzrostl. V r. 1716, po sedmi letech, co třešeň byla suchá, na sv. Jana Křtitele 24. června třešeň rozkvetla na sedmi větvích a na sv. Václava 28. září se na ní červenaly třešně. Rostoucí věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Marii Viktorii Piccolomini de Aragona vystavět zde barokní kapli. Pozemek se studánkou vrchnost získala tím, že Šrejberovi za něj dala panskou louku pod záleským kostelem. Pozemek pak poskytla pro církevní stavbu, lázně a panskou hospodu. Dne 24. srpna 1731 bylo vydáno povolení biskupskou konzistoří v Hradci Králové a hned bylo započato se stavbou. V r. 1732 byla soška nejprve přenesena do dřevěné kaple, třešeň pokácena a ještě téhož roku byla dokončena stavba osmiboké barokní kaple před původní studánkou. V r. 1733 se pak v sousedství stavěl poutní kostel (viz samostatné heslo). Kaple, lidově nazývaná Studánka, se nachází východně od něj a nese zasvěcení Sedmi radostem Mariiným. Centrální osmiboká stavba je na západní straně směrem ke kostelu otevřena třemi půlkruhově sklenutými arkádami s ozdobnými kovanými mřížemi. Její půdorys je zevně osmiboký, uvnitř okrouhlý. Fasáda je členěna zdvojenými nárožními pilastry a římsou. Střecha je plechová, přílbová. Na východní straně zevně je ochoz s průchodem k vodnímu prameni, přístupným obdélným portálkem. Interiér sklenutý kupolí tvoří bazén napájený z východní strany sedmi otvory, žlábky voda stéká do korýtka u zadní zdi a odtud přetéká do nádrže. Samostatné potrubí přivádí vodu přímo ze studánky do průčelí kaple, kde se mohou poutníci napít a nabrat si vodu do přinesených nádob. Malba v kupoli znázorňuje holubici - symbol Ducha svatého s kruhovým latinským nápisem. Stěna nad korýtkem z r. 1777 byla v r. 1907 pokryta mozaikou Panny Marie podle návrhu bratra Pantaleona Majora, benediktina z Emauz. Práci provedla keramická továrna z Rakovníka. Znázorňuje třešňový strom s plody a na něm svatoňovickou Madonu. Návštěvnost Studánky stále stoupala. Obchodníci a řemeslníci tu mohli úspěšně podnikat. I několik rodin z Úpice se usadilo v okolí kostela a lázeňského domu. Tak vznikly Malé Svatoňovice, kde r. 1882 začalo působit obecní zastupitelstvo a obec se tak definitivně osamostatnila. Oddělení od Velkých Svatoňovic z r. 1826 totiž při správní reformě r. 1850 načas zaniklo. Poblíž Studánky byly zbudovány vodoléčebné lázně, které byly provozovány od r. 1736 až do 2. světové války. Poutní místo, které tak vzniklo, bylo postupem času dokonce srovnáváno s kladskými Vambeřicemi. Věhlas lázní sice po 2. světové válce zanikl, silný pramen dobré vody však stále přináší všem příchozím osvěžení.