kostel sv. Václava

Kruchta je kamenná, trojramenná, spočívající na archivoltách a 3 párech toskánských sloupů a 5 polosloupech. Průčelní stěna je hladká, vchod půlkruhový s kamenným hladkým rámem, s klenákem, římsou a úseky segmentu. Nad portálem je deska, která původně měla nápis. Štít je dělen horizontálně římsou na 2 poloviny, přičemž v dolní se nachází nika. Ve vrcholu je kamenný kříž. Stěny lodi jsou členěny pravoúhlými okny s hladkými rámy. Na severu je novější sešikmený opěrák. Původní zařízení je dřevěné a zhotovené v barokním stylu. Hlavní oltář je téměř bez výzdoby, neboť po roce 1990 byl kostel několikrát vyloupen. Původně se jednalo o symetrickou, sloupovou, jednou odstupněnou architekturu z přelomu 17. a 18. století s novodobým obrazem sv. Václava s anděli a s mladším tabulkovým nástavcem s postranními volutami se soškami andílků. V nástavci byl obraz Nejsvětější Trojice z 1. poloviny 18. století. Po stranách oltáře byly umístěny novodobé sochy sv. Víta a Zikmunda, nad nimi pozdější zlacená mřížkovaná křídla z poloviny 18. století. Na tumbě bylo dřevěné antependium, zdobené mocnou kartuší ze stuh, akantů a mřížek, v níž byl umístěn reliéf Zavraždění sv. Václava ze 2. čtvrtiny 18. století. Dřevěná kazatelna v podobě na sloupu umístěného sedmibokého řečniště se sloupky a úseky kladí na hranách pochází z období kolem roku 1700. Na plochách můžeme nálezt vyobrazení Mojžíše, Jeremiáše, Zachariáše, Árona, Jana a Lukáše. Varhany pocházejí z roku 1905 od bratří Augustina, Josefa a Bohumila Paštiků. Jsou ale ve špatném technickém stavu. Varhany byly naposledy rozebrány a vyčištěny v roce 1938. Původních náhrobních desek bylo použito při opravách kostela, částečně byly některé zazděny na vnějších stranách objektu. Vedle oltáře je do zdi vsazen náhrobník s reliéfem Bedřicha Rodovského z Hustířan, opravený v roce 1988 a nesoucí nápis: „LETA PANIE 1591, TEN AUTERY PO SWATÝM DUŠE, UROZENÝ PAN FRIDRICH RODOWSKI Z HUSTIŘAN A NA VELICHOVKACH DOKONAL ŽIVOT SVUJ, JEMUŽ PAN BUH RACZ MILOSTIV BÝTI A DUŠI JEHO V POČET VYVOLENÝCH PŘIJÍTI, JEHOŽ TIELO V TOMTO CHRÁMU POCHOVÁNO JEST. TENTO KÁMEN UDĚLÁN JEST NÁKLADEM UROZENÉ PANÍ JOHANKY ŽIELINSKÝ Z SEBUZÍNA, MANŽELKY JEHO.“ Další náhrobníky členů rodu Rodovských z Hustířan jsou vsazeny do venkovních zdí kostela. Původní dřevěnou zvonici, z níž roku 1744 odnesli Prusové 8 centů těžký zvon a stojící ještě v roce 1840, nahradila později čtyřboká zděná s v patře se nacházejícími 4 půlkruhovými okny s plochými šambránami a klenáky. Roku 1880 byla věž opravena, protože předtím byl vichřicí stržen dolů kříž s bání a v kostele nad kůrem byl prolomen otvor. O 4 roky později došlo k novému zavěšení zvonů na věž, na staré se už nedalo zvonit. V roce 1890 byl vedle zvonice postaven byt pro hrobníka. Ve zvonici visela dvojice zvonů. První o výšce 70 cm, průměru 87 cm a s nápisem: „TENTO ZWON SLIT W HRADCY NAD LABEM W LETA PANIE MDLX.“ (autorství přisuzována Martinu Schröttrovi z Hostinného); druhý o výšce 94 cm, průměru 100 cm, s reliéfem Kalvárie a s textem: „Prokrzykugte Hospodinu wssichni obywatele zemie slusste Hospodinu s weselím przístupugte przede obliczey geho s prospiewowanim. Zialm MC. Also hat Got die Welt geliebt dass er ir gab seinen eingeboren son auff das alle die an in glauben nicht verloren werden sondern das ewige Leben haben.“ Druhý zvon byl zrekvírován za 1. světové války. Další prameny ještě zmiňují zvon z roku roku 1770 s textem: „Joannes Georgius Kuhner Fudit Me Pragae“. Roku 1932 byl do zvonice pořízen 280 kg vážící zvon, a to za 5 330 Kč. Dodejme ještě, že okolo roku 1787 se do zdejšího kostelíku dostal prastarý zvon ze zbořeného plesského chrámu sv. Jiljí. Byl ulit v roce 1404 a měl tento nápis: „Anno Domini Milesimo CCCCIIII. haec Campana fusa est ad honorem Dei Omnipotentis.“ Někdy kolem roku 1845 se vloupali na věž lupiči a shodili zvon dolů, takže se rozbil. Části se ztratily, ostatní bylo nalezeno v polích pod Chloumkem. Kusy byly doneseny na vrchnostenskou kancelář ve Smiřicích a dřevěný čep byl chován v sakristii kostela. Více o kostele zde: http://www.spolekchloumek.cz..

Stejně tak se traduje pověst ke vzniku kostela, jež tvrdí, že nedaleko Chloumku u vsi Račice a říčky Trotiny byla 8. října 1110 svedena bitva, během níž byl zraněn neznámý český zeman. Polskými ozbrojenci byl pronásledován až na úbočí Chloumku, kde se schoval do jezevčí nory a zachránil si tak život. Z vděčnosti zde nechal postavit dřevěnou kapli zasvěcenou sv. Václavu. Zdejší kaple byla poprvé zmíněna v roce 1295, kdy papež potvrdil cyriakům držení kostela v Pardubicích s kaplí sv. Václava na Chloumku, z níž se později stal klasický kostel, jehož okolí bylo ve 14. století v držení opatovického kláštera (Benátky, Máslojedy, Račice nad Trotinou a Habřina), ale ohledně toho, zda šlo skutečně o kapli na Chloumku, probíhají pře až do dnešních dob a ve skutečnosti mohlo jít o jinou osadu téhož pojmenování, která se nacházela blíže Pardubicím (třeba Chlumek či Chloumek v Luži s kaplí sv. Jiljí a Václava). Roku 1357 byl kostel zmíněn jako farní, ale nový plebán Martin z Úbislavic, jenž si směnil faru s dosavadním plebánem Janem, sídlil v Habřině u filiálního kostela, z něhož se v roce 1369 odváděly 4 groše papežského desátku. Panství i podací právo náleželo domácím vladykům z Habřiny a později rodu Zárubů z Hustířan. Roku 1371 nahradil zemřelého plebána Martina kněz Řehoř, jenž si o 5 let později směnil faru s plebánem Janem ze Zálesí (někde se uvádí nesprávně, že měl být z Hořiček, ale tady došlo k omylu, když měl zdejší podací právo Rubín z Hořiček a tento predikát pak býval uveden u výše zmíněného faráře). V roce 1388 přišel na místo zemřelého plebána Jana kněz Mikoláš. 25. dubna 1411 bylo zřízeno Petrem z Habřiny kaplanství a na výživu kaplana upsal ve svém dvoře Zderaze u Smiřic 6 kop grošů ročních úroků, 5 prutů polí, luk a lesů ke konci Habřiny, a to se souhlasem faráře Václava, který byl nejspíše nástupcem plebána Mikoláše. Od té doby musel kaplan na Chloumku sloužit týdně trojici mší. Někdy ve 2. polovině 16. století nebo počátkem 17. století byl přestavěn do dnešní podoby. Roku 1702 byl opraven a přestavěn. Tehdy ztratil téměř vše ze svých původních ozdob a architektonických prvků. Při té příležitosti došlo také k tomu, že některé náhrobní kameny byly zazděny do zdi kostela. Měl však mnohem více štěstí než mateřský kostel v Habřině, jenž byl v 15. století přiřazen k faře v Holohlavech a přibližně v polovině 18. století byl zrušen, prodán a následně rozbořen na stavební materiál. Ke konci sedmileté války se zde měli dělit o kořist z vyloupeného a zapáleného Hradce Králové pruští „kozáci“ (dodnes nevíme s jistotou, zda šlo o přestrojené Prusy nebo to byli skutečně Rusové, i když více pravděpodobná je první možnost, protože někteří „kozáci“ nereagovali na některé výroky místních obyvatel, kteří rusky uměli. Po zboření kostela sv. Jiljí ve Starém Plese roku 1783 byl 12 centů vážící zvon s nečitelným nápisem přenesen do zdejší zvonice. V roce 1866 byl ubytován v kostelíku pruský strážmistr i s koněm, což sám zaznamenal křídou na prkně vzadu. O 2 roky později se tu zdejší české obyvatelstvo sešlo na táboru lidu, který vyjadřoval nesouhlas s činností rakouských ministrů Eduarda Herbsta a Ferdinanda von Beusta. V roce 1887 byla dokončena oprava kostela, přičemž byla opravena též hřbitovní zeď, vrata a památné náhrobní kameny byly vyčištěny a natřeny. 28. dubna 1907 navštívil chrám Páně královéhradecký biskup Msgre. ThDr. Josef Doubrava, když po celém kraji udílel sv. biřmování. V letech 1920-1923 byl kostel obsazen Církví československou. Roku 1935 došlo k opravě kostela (střecha, varhany, studně, železná vrata). Od 20. ledna 1964 je kostel památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-vaclava-s-ohrazenim-hrbitova-2152325). 2. října 1988 byl kostel po své vnější i vnitřní opravě opětovně vysvěcen. V letech 2007-2008 získal kostel novou střechu. Použité zdroje:

Josef Myslimír Ludvík, Památky hradu, města a panstvi Náchoda, i vlastníkův jeho. Díl I., 1857;

Josef Horák, Topografický popis všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický, 1877;

Josef Kurka, Archidiakonáty Kouřimský, Boleslavský, Hradecký a diecese Litomyšlská (Místopis církevní do r. 1421), 1914;

Emanuel Poche, Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVIII. Okres Dvůr Králové, 1937;

Antonín Bartušek, Jarmila Krčálová, Anežka Merhautová-Livorová, Ema Charvátová-Sedláčková, Emanuel Poche a Zdeněk Wirth, Umělecké památky republiky Československé. Sv. I. Umělecké památky Čech, 1957;

Emanuel Poche, Umělecké památky Čech. 1. A-J, 1977;

Petr David a Vladimír Soukup, 777 kostelů, klášterů, kaplí České republiky, 2002;

Václav Uhlíř, Varhany královéhradecké diecéze, 2007..