Malý Třebešov

S jistotou můžeme říci pouze to, že ves byla do roku 1436 ve vlastnictví jaroměřského kláštera a teprve následně šlechtickým zbožím. Sama tvrz stála při dnešním dvoře a měla být vybudována až v 16. století Bavorem Chvalkovským z Hustířan, neboť první dochovaná zmínka o ní pochází z roku 1571 a v roce 1600 byla popisována jako panské sídlo z kamene o 2 patrech. Roku 1611 (uvádí se rovněž rok 1613) byl Malý Třebešov spolu s celým třebešovským zbožím, jež obsahovalo ještě Velký Třebešov a polovinu Litoboře, přikoupen Albrechtem Václavem ze Smiřic k náchodskému panství (za 9 645 kop českých grošů, jinde se píše za 18 500 kop míšeňských grošů, ale druhý obnos se týká prodeje Markvartovi Stranovskému ze Sovojovic Janem mladším Dobřenským z Dobřenic v témže roce, který předcházel odkupu Albrechtem Václavem Smiřickým ze Smiřic), v jehož rámci zůstal až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V tu dobu však již byla tvrz kompletně přestavěna a na jejím místě existoval pouze panský poplužní dvůr. Ranější historii Malého Třebešova se však nejlépe věnuje prof. August Sedláček ve své mnohadílné monografii "Hrady, zámky a tvrze království Českého", v jejímž 5. díle se píše toto:

"TŘEBEŠOV MALÝ

Dobré půl hodiny od Skalice k západu jest Malý a Velký Třebešov. 4) V Malém Třebešově jest dvůr poplužní, při němž tvrz bývala. Vlevo totiž od průjezdu nynějšího bylo stavení kamenné, a něco dále ve dvoře stavení nějaké dřevěné. Tak to bylo ještě před 100 lety. Jedno z nich bylo tvrzí, kteráž postavena teprve v 16. věku. Zakladatel její Bavor Chvalkovský z Hustířan byl obdržel ves Třebešov se dvorem poplužným a dvorem Posadovským za svůj díl, načež na statku tom (roku 1559) manželce své Elišce z Chlumu 1000 kop gr. č. věnoval. Učiniv r. 1564 pořízení o statku svém, musil je brzo změniti, poněvadž manželka jeho téhož roku zemřela. Pohřbena jest v kostele Chvalkovském. Druhou manželku svou, Annu z Bydžína, učinil posledním pořízením svým (r. 1570) poručnicí syna svého Jana Jindřicha a zemřel r. 1571. Poručenství to trvalo ještě r. 1580; bezpochyby pro smrť sirotka a příbuzných jeho dostal se Třebešov dědictvím Elišce Polcárové z Hustířan a skrze Zdenu z Hustířan přešel v držení manžela jejího Jiříka Dobřenského z Dobřenic a na Barchově, jenž k němu Velký Třebešov přikoupil. Po smrti Jiříkově rozdělili se synové jeho Jan a Mareš (r. 1595) tak, že dostal Třebešov a Mareš Barchov. Ale poněvadž povstala mezi nimi o ty díly nevole a nespokojenosť, směnili je r. 1596 mezi sebou, a pánem na obojím Třebešově stal se Mareš Dobřenský. Tento prodal r. 1602 (1. května) tvrz Malý Třebešov, ves, dvůr s chmelnicí a viničkou a jiným příslušenstvím Petru Plesovi Heřmanskému ze Sloupna, kterýž měl statek ten jen do r. 1607 a t. r. jej Maršovi zase vrátil. Po Maršovi držel obojí Třebešov bratr jeho Jan mladší, od něhož koupil statek ten, totiž tvrz Velký Třebešov, dvůr, ves s podacím a školou, ves Litoboř se dvorem popl. nedávno koupeným, tvrz, dvůr a ves Malý Třebešov r. 1611 (28. prosince) Markvart Stranovský ze Svojovic; ale již po dvou letech prodal Markvart statek ten v těch mezích, jak jej byl koupil, Albrechtu Vácslavovi Smiřickému ze Smiřic a na Náchodě. Ke statku tomu patřívaly tvrz, dvůr, ves a mlýn. Obojí Třebešov patříval ke klášteru Jaroměřskému. Roku 1346 zapsal císař Zikmund obojí Třebešov, vsi Říkov a Dobravici Jiříkovi ze Chvalkovic a od té doby drženo zboží to ke hradu Chvalkovskému. Po smrti Jana Chvalkovského z Hustířan († r. 1548) rozdělili se o panství Chvalkovské čtyři jeho synové. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic však zemřel již 18. listopadu 1618 ve svých 24 letech, aniž by byl ženatý a měl nějakého potomka. Jeho majetek pak spravovala v letech 1618-1620 sestra Markéta Saloména Slavatová z Chlumu a Košumberku. Sám nebožtík byl po své smrti odsouzen 26. dubna 1621 za účast ve stavovském povstání k propadnutí svého veškerého majetku, na který si dělali zálusk mnozí šlechtici, a to zejména Albrecht z Valdštejna, jenž se k němu chtěl dostat skrz poručnictví nad mentálně zaostalým bratrem nebožtíka Jindřicha Jiřího. Náchodské, rýzmburské a třebešovské zboží však v roce 1623 zakoupila Marie Magdalena Trčková z Lípy, roz. z Lobkovic, jež za ně zaplatila 175 514 kop míšeňských, aby je o 7 let později prodala svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi z Lípy za 200 000 kop míšeňských. Ještě během téhož století se stala tvrz přímou součástí poplužního dvora, aby různými přestavbami úplně zanikla. Kdy přesně se tak stalo, tak to zůstává opět otázkou. Nejspíše k tomu došlo během vlády Piccolominiů, kteří měli na náchodském panství na svědomí řadu staveb a přestaveb, z nichž můžeme jmenovat např. boušínský kostel Navštívení Panny Marie a zdejší faru. V následujícím století pak dvůr nechal přebudovat kuronský, zemgalský a zaháňský vévoda Petr Biron a po něm jeho dcera vévodkyně Kateřina Frederika Vilemína Benigna Zaháňská, takže roku 1840 se skládal areál dvora čp. 1 z pětice objektů, což můžeme vidět v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Carla Rataiského a geometra 4. třídy Carla Urbana, aby se do jeho poslední velké přestavby a rekonstrukce pustil o 9 let později Jiří Vilém kníže ze Schaumburg-Lippe, což dokládá kamenná tabulka, která byla zazděna do uličního průčelí čp. 108. Netrvalo však dlouho a za prusko-rakouské války roku 1866 byl areál dvora poškozen. O zdejších bojích se píše v knize "Válka prusko-rakouská r. 1866" od Edmunda Chaury následující: "Hlavní proud šel směrem na rozsáhlý dvůr třebešovský, masivní to čtverec hospodářských budov. Asi o 1/2 5. odpol. pruské střelecké roje obešly levé křídlo rakouské a jsouce úplně kryty vysokým obilím, jakož i stromovím a několika prohyby půdy, zasypaly deštěm kulí níže položený dvůr." V následujících letech býval díky svému vzornému a modernímu hospodaření cílem různých výletů a návštěv, z nichž zmiňme výlet Hospodářského spolku v Jaroměři 18. července 1880. Nejvýznamněji však na sebe zdejší poplužní dvůr, jehož správce podléhal přímo řediteli panství, upozornil tím, že zde bývala knížecí sýrárna, jejíž produkty byly vyhlášené i mimo naše hranice a vystavovány a oceňovány byly na mnoha výstavách, z nichž jmenujme např. Krajinskou výstavu v Červeném Kostelci od 30. července do 30. srpna 1899, kde prezentovala různé druhy jemných smetanových sýrů. Nejvýraznější postavou tohoto podniku byl mistr Chrisostof Babel a nejznámějším produktem polotučný a tučný Tilsitský (Tylžský) sýr, který byl vyráběn v bochníčcích o hmotnosti 2-5 kg, přičemž v roce 1892 stál 1 kg polotučného sýra 46 krejcarů (při větší objednávce jen 42 krejcarů) a stejné množství tučného sýra 70 krejcarů. K němu se později přidalo ještě nejjemnější čajové máslo. Do roku 1924 přišel dvůr díky pozemkové reformě o řadu polností (původně měl 255,63 ha půdy, z toho zemědělské bylo 250,10 ha; 113 nabyvatelům z 8 okolních obcí připadlo celkem 154,05 ha veškeré půdy, z níž 151,68 činila ta zemědělská), sýrárna mu však zůstala. Zbytkovému statku, jenž byl přidělen do pachtu K. Havlíčkovi, tak zůstalo pouze 64,74 ha (zemědělské půdy 63 ha). Posledním šlechtickým vlastníkem poplužního dvora, k němuž roku 1902 náleželo 230,19 ha a v roce 1907 240 ha pozemků, byl Bedřich princ ze Schaumburg-Lippe, jemuž byl veškerý majetek podle dekretů prezidenta Beneše zabaven a malotřebešovský dvůr připadl Státnímu statku v České Skalici, aby tento zbytkový statek převzalo při revizi pozemkové reformy roku 1948 smiřické ředitelství státních statků. V průběhu času obdržel každý objekt vlastní číslo popisné, takže dnes tvoří areál dvora čp. 75 a 106-108, které v současné době náleží panu Martinu Drášilovi..