
Kostel sv. Jakuba se nachází na odbočce při silnici č.432 mezi obcemi Roštín a Cetechovice. Samotný kostel je bohužel uzamčen, jelikož byl několikát vykraden.
století. Jiné zdroje uvádí, že zanikla už za husitských válek. Původní románský kostel byl přestavěn v raně gotickém slohu, další přestavba proběhla v letech 1638–44. Dnešní barokní podoba kostela pochází z přestavby v letech 1742–1744. V interiéru kostela se mají nacházet dva náhrobky pánů ze Zástřizel a vzácný oltář s obrazem sv. Jakuba od známého holešovského malíře Jana Chambreze..
Nešťastní majitelé krávu na pastvisku marně hledali a po dlouhém čase, až při dalším pohřbu, hrobník našel zbytky uhynulé krávy za dveřmi kostela. Jiná pověst je z doby posledních úprav kostela, ke kterým dovezl v kočáře střílecký hrabě nový zlatý kalich. Když ho chtěl rychtářovi předat, marně ho v kočáru hledal. Chlapec – sirotek, který se kolem kočáru točil, byl obviněn z krádeže a vyslýchán rychtářem. Když ho potom svázaného vedli vesnicí odevzdat právu, před jednou z chalup škubala selka kohouta na hody. Chlapec zavolal: "Zakokrhá-li mrtvý kohout, jsem nevinen." Lidé se smáli jen chvíli. Mrtvý kohout zakokrhal. Lidé to považovali za zázrak, osvobodili chlapce a hrabě dal dokonce zvětšit kostel. Chlapce bohatě odměnil. Tolik pověst zpracovaná spisovatelem Jindřichem Spáčilem. Další pověst vypráví, že v době rorátů, v adventu časně ráno, věřící chodili do kostela. Málokdo měl hodiny, a tak jednou stará roštínská domkářka omylem vstala dříve, vzala lucernu a pospíchala na bohoslužbu. Kostelní okna již zářila vnitřním světlem svátečních svícnů a bylo slyšet zevnitř žalostný zpěv. Bití zvonu na věži se ozvalo, když stařenka otevřela dveře a ukázalo se, že jde teprve o půlnoc. Kostel byl plný postav v bílém odění, zvědavě si prohlížející přicházející domkářku. Ta poznávala v obličejích přítomné známé, dávno mrtvé sousedy a sousedky, dospělé i děti. Rychle se otočila a chtěla utéct, ale jedna z postav, dávno zemřelá teta Horáčka již ji držela za vlňák. Stařenka se vytrhla, vyškubla z vlňáku a uháněla do vsi. Dostala se domů, ale málem zemřela. Sousedé, kteří šli na skutečné roráty, našli mezi hroby kousky roztrhaného vlňáku..