židovský hřbitov

Židovské osídlení lze v Uherském Hradišti předpokládat minimálně od počátku 14. století. Své zesnulé museli dlouho pochovávat mimo Hradiště (snad v 20 km vzdáleném Uherském Brodě). Vlastního hřbitova se jim dostalo až roku 1429 severně od města mezi hradbami a řečištěm Moravy. Po vypovězení Židů z Hradiště roku 1514 byl hřbitov zrušen, později v těchto místech vzniklo barokní opevnění města. Roku 1616 bylo povoleno Židům město navštěvovat za účelem obchodu, nocovat však museli za hradbami. Teprve po zrovnoprávnění Židů roku 1848 došlo k obnovení židovské komunity v uherském Hradišti. Krátce po postavení nové synagogy bylo zřejmé, že narůstající obec (r. 1869 již měla 342 osob) potřebuje i vlastní pohřebiště – zesnulí byli zatím pohřbíváni v Uherském Brodě a Uherském Ostrohu. Roku 1879 byl zakoupen pozemek v katastru tehdy samostatné obce Derfle (dnes Sady), v dnešní ulici Solná cesta. Roku 1881 byl hřbitov zasvěcen, v následujících letech byl obehnán cihlovou zdí a u vstupu byla postavena obřadní síň s bytem hrobníka a márnicí po stranách. Roku 1917 byla plocha hřbitova výrazně rozšířena. Náhrobky novodobého typu převážně z tmavé a světlé žuly byly uspořádány v pravidelných řadách umístěných po vrstevnici, nápisy měly české a německé, výzdobu skromnou. Na počátku 40. let 20. století jich zde bylo 377. Večer 22. června 1941 místní nacisté rozjaření útokem na Sovětský svaz zdemolovali synagogu a poničili i hřbitov. Na počátku roku 1942 bylo 350 uherskohradišťských Židů přestěhováno do sběrného ghetta v Uherském Brodě, odkud byli v lednu 1943 deportováni do Terezína a odtud dále do vyhlazovacích táborů. Roku 1943 byly židovské náhrobky rozprodány, část jich údajně byla v následujících letech použita k dláždění cest a rybníka ve Starém Městě. Ohradní zdi byly zbořeny, stromy vykáceny a plocha hřbitova zorána a oseta…  číst dále