klášter františkánů se zaniklým kostelem Nejsvětější Trojice a kaplí sv. Kříže

Samotná kaple sv. Kříže byla přistavěna r. 1654. Sousední hřbitov vedle konventu byl nadále využíván i po zrušení kláštera. Dnes jsou některé náhrobní kameny vestavěny do zdi, která odděluje část polikliniky s lékárnou od hotelového areálu. Samotná kaple sloužila také bývalému sirotčinci (budova dnešní polikliniky), který také částečně využil tehdejších budov. Kaple byla odsvěcena v roce 1950, dnes slouží jako společenská místnost hotelu (svatby, koncerty apod.). Hřbitov dnes již neexistuje, na jeho místě vznikla budova městského chudobince, dnešní poliklinika. Postavena byla v neogotickém stylu podle návrhu kroměřížského stavitele L. Mesenského. Ten realizoval i přístavbu ke kapli sv. Kříže. Komplex bývalého kláštera nebyl ve 20. století významněji využíván a zchátral. To se změnilo v 80. letech 20. stol., kdy byl objekt prohlášen za kulturní památku. Obnov a úprav se areál dočkal po roce 1992 díky firmě Elma-therm. V hotelové části se tak nachází hotel, restaurace, relaxační centrum, obchod Štědrý dvůr či oddechová část s lunetami od Maxe Švabinského, slavného kroměřížského rodáka. Ten prožil část dětství v jednom z domků v areálu, na což v místě upozorňuje tabulka..

K realizaci nakonec nedošlo zamítnutím schvalovacích orgánů. Dílo tak bylo v roce 1963 předáno Národní galerií zdejšímu Uměleckohistorickému muzeu v Kroměříži. Lunety byly nejprve instalovány v Colloredově kolonádě v Podzámecké zahradě, ale v roce 1998 byly přemístěny do areálu Octárny, kde Max Švabinský prožil dětství. Osazeny jsou lunety – Jan Žižka vede tábority do boje, Král Karel IV. zakládá universitu, Kněžna Libuše věští slávu Prahy, Jan Ámos Komenský se loučí s vlastí. Chybí luneta Budovatelé Národního divadla. U lunet se nachází i busta s podobou samotného mistra. Prostor s vystavenými lunetami je veřejnosti přístupný z Tovačovského ulice..

Jana Křtitele, vlastní konvent byl zřejmě ustanoven až r. 1611 (zakládací listina se nedochovala). Protože stísněné a vlhké prostory někdejší komendy řádu nevyhovovaly, kardinál Dietrichstein nechal františkánům postavit nový konvent v blízkosti hřbitova, založeného r. 1562 během velkého moru. Součástí hřbitova byla kaple Nejsvětější Trojice s uctívaným reliéfem Nejsvětější Trojice, která byla oblíbeným poutním místem. Kaple byla přestavěna na kostel, dokončený v hrubé stavbě zřejmě r. 1613; vysvěcen až r. 1654. Stavba kláštera začala kolem r. 1610, a probíhala patrně v několika etapách. Františkáni se do nového konventu přestěhovali podle všeho r. 1617. Budova konventu, přistavovaná k jižní zdi kostela, byla stavěna zřejmě od severního křídla, přes stavbu západního a středního spojovacího traktu k jižnímu a východnímu křídlu, předpokládá se, že stavba byla dokončena r. 1620. Budovy konventu byly jednopatrové, se dvěma vnitřními dvory. Klášter byl obehnaný zdí a s městem jej spojovala branka a jednoduchý můstek (příkop, dělící klášter od města, nahradila později cesta). Roku 1654 byla postavena západně od vchodu do konventu kaple sv. Kříže, na které se částečně dochovalo původní členění severní stěny budovy půlkruhovými pilastry, nesoucími korunní římsu. K jižní straně kostela byla r. 1675 přistavěna půlkruhová kaple sv. Antonína Paduánského. Po obsazení Kroměříže Švédy r. 1643 v klášteře našli útočiště obyvatelé města. Roku 1668 bylo založeno arcibratrstvo sv. Františka. Kostel Nejsvětější Trojice byl nadále oblíbeným cílem poutníků. Podle vyobrazení areálu s kostelem z r. 1737 navazovala budova konventu na jižní stranu kostela, orientovaného ve směru východ–západ. Jižní fronta konventu je na východě prolomena půlkruhovým vjezdem, na západě je k ní přistavěna obdélná přízemní předsíň. Klášter byl zrušen 14. 2. 1788 v rámci josefínských reforem, 1. dubna téhož roku museli řeholníci klášter opustit. Areál zrušeného kláštera koupilo v dražbě na jaře r. 1789 město Kroměříž. V květnu r. 1790 byl zbourán kostel Nejsv. Trojice s kaplí sv. Antonína Paduánského z důvodu potřeby rozšíření sousedního hřbitova. Bývalé konventní budovy sloužily různým účelům, nejprve zde byla vojenská pekárna, od r. 1827 továrna na ocet (odtud název „Octárna“). V prostoru bývalé klášterní zahrady bylo postaveno několik obytných domů. Roku 1859 byl zrušen „františkánský“ hřbitov a na jeho místě byla postavena v l. 1888–1889 budova městského chudobince a sirotčince v neogotickém stylu (arch. Ladislav Mesenský). Později (2. pol. 20. stol.) byla do budovy chudobince umístěna poliklinika, která je zde dodnes. Budovy konventu řadu let chátraly bez údržby. V 80. letech 20. století byl konvent prohlášen chráněnou kulturní památkou, r. 1992 vyhrála výběrové řízení kroměřížského Městského úřadu firma Elma-therm, která následně provedla celkovou rekonstrukci budov konventu včetně kaple sv. Kříže. Byla zde vybudována restaurace s vinárnou, pension s refektářem a relaxační centrum. Od ledna r. 2008 má komplex nového majitele. V areálu bývalého františkánského kláštera byly r. 1998 instalovány čtyři mozaikové lunety vytvořené Maxem Švabinským. Lunety byly původně určeny pro výzdobu lodžie severního průčelí Národního divadla, ale tento záměr nakonec nebyl realizován. R. 1963 byly Národní galerií předány Uměleckohistorickému muzeu v Kroměříži a postupně pak instalovány na několika místech ve městě (např. v Colloredově kolonádě v Podzámecké zahradě). R. 1998 byly osazeny v areálu bývalé octárny, kde Max Švabinský prožil část svého dětství..