Zborovice

V roce 1353 se uvádí Racek a Ješek ze Zborovic. Od Racka ze Zborovic ves přešla na markraběte Jana, který z ní učinil lenní statek. V roce 1371 byly Zborovice uděleny lénem Půtovi z Holštejna. V letech 1448-1464 se zborovický statek vrátil do vlastnictví místních vladyků. V 16. století byl opět rozdělen a často střídal majitele. Statek náležel Zástřizlům, Martinkovským z Rozseče, v roce 1626 zde sídlil Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, hofrychtář moravský, za kterého se v roce 1638 tvrz poprvé připomíná. Někdy v letech 1638-1640 za Františka Horeckého z Horky byl zdejší statek spojen v jeden celek. V roce 1690 statek získal František Ferdinand Sak z Bohuňovic, který v letech 1717-1720 nechal přebudovat dosavadní tvrz v zámek obdélníkového půdorysu. V přízemí zámku jsou dodnes částečně zachované gotické klenby pocházející z pozdně gotické tvrze. V roce 1720 odkázal Zborovice František Ferdinand Sak své manželce Anně Kateřině, rozené Walderode, a svým dcerám. Maxmiliána Marie Beatrice, jedna z dcer Františka Ferdinanda Saka z Bohuňovic, se provdala za hraběte Františka Antonína z Rottalu. Ten nechal zámek přestavět a v roce 1760 se stal samostatným držitelem zborovického statku. V roce 1786 náležel zámek společně se statkem Weissenburgům. Posledním šlechtickým rodem na zdejším zámku byli Terschové, kteří jej vlastnili v letech 1839-1850. Zámek byl upravován, přesto již pozdější majitelé nebyli spokojeni s dosavadním sídlem, proto si poblíž nechali postavit nové. Koncem 19. století starý zámek sloužil jako kanceláře a byty úředníků. Od roku 1947 zámecký areál ve Zborovicích slouží účelům sociální péče..