
Z goticko-renesanční tvrze založené snad již ve 13. století se dochovaly pouze valeně klenuté sklepy pod západním a částí jižního křídla. Ty jsou pozůstatkem patrně dvou rozměrných obytných křídel dostavěných v renesanci ke středověké tvrzi. Z té se zachovaly četné stavební články druhotně použité při stavbě raně barokního zámku.
Při raně barokní přestavbě před rokem 1673 byly veškeré nadzemní konstrukce tvrze zbořeny a na jejich místě s využitím uvedených sklepů byla postavena tříkřídlá jednopatrová stavba na čtvercovém půdorysu 28 x 28 metrů. Hlavní vstupy byly vedeny středem západního a východního průčelí.
Při vrcholně barokní přestavbě někdy v první polovině 18. století byl jihovýchodně od zámku zřízen francouzský park. Z toho důvodu došlo také ke změně orientace zámku, v přízemí jižního křídla byl zřízen nový vstup s bočními chodbami, při jeho nárožích přibyly patrové přístavky s konkávně prohnutými severními stranami. Ke konci 18. století byl tento nově zřízený vstup zdůrazněn pilastrovým rámem a v patře nad ním přibyl balkon.
Další úpravy v 19. a 20. století byly již jen utilitární a na podobě zámku se příliš neprojevily.
Dnešní stav objektu je havarijní, v důsledku zanedbané údržby posledních desetiletí se dovnitř stavby zřítily krovy, pod jejichž váhou se propadly všechny stropy patra a části přízemí. Střední trakt zámku včetně části východní obvodové zdi zmizel.
Roku 1269 je zde připomínán zeman Předota a jeho syn Bohuslav. V 2. polovině 14. století je majetkem mocného rodu Gutštejnů. Za husitských válek se přehled o držitelích komplikuje, ale následně zde opět sídlí šlechta. V 2. polovině 15. století drží ves Bohuchvalové z Hrádku. V polovině 16. století je střídají Černínové z Chudenic, kteří tvrz přestavěli renesančně. Jan Karel Černín, který musel po Bílé hoře emigrovat, statek prodal Příchovským. Jejich zadlužený statek koupil roku 1660 zbohatlý úředník Antonín Steinbach, který tu před rokem 1673 nechal, na místě původní tvrze, postavit zřejmě raně barokní zámek. Jeho vnuk Karel Maxmilián tu nechal zřídit kolem roku 1723 zahradu a upravil zámek. Panství ale prodal Hamiltonům, kteří dali postavit nový farní kostel. Od té doby zde majitelé již nesídlili. Pak patřilo panství Kinským, poté paní Schirndingarové. Od ní ho koupil Maria Václav Dohalský, který zde asi provedl některé klasicistní úpravy. V 19. století také proběhla novobarokní úprava zahradního průčelí. Po Dohalských panství zdědili Perglarové a po nich se majiteli stali Dobřenští. Pak ho získali Löwensteinové, kteří zámek pronajímali. Löwensteinům patřilo panství s líšťanským zámkem až do 1. pozemkové reformy. V roce 1918, kdy byla zmenšována velká panství, získal líšťanský velkostatek finančník Emanuel Kumpera. Roku 1934 líšťanský zámek převzal státní pozemkový úřad a po roce 1945 sloužil jako sklad. Z Líšťan byl vytvořen zbytkový statek, který koupil dr. František Roh a užíval jej až do roku 1954, kdy byl statek se zámkem předán Československým státním statkům. Za nich začal v 70. letech chátrat, byl opuštěn a postupně se proměnil ve zříceninu. Na konci 20. století se majitelem zámku stala obec a roku 2001 jej od ní odkoupili soukromí majitelé, kteří začali s jeho obnovou. Podle aktuálních fotografií však opravy příliš daleko nedošly a zámek nadále chátrá..