kostel sv. Cyrila a Metoděje

Leopolda v ústavu pro duševně choré ve Vídni. Ve stavbě se ozývají ohlasy byzantské chrámové architektury. Kostel je symetricky navržen jako dobově frekventovaná palladiánská centrála na půdorysu řeckého kříže s 27 metrů vysokou dvojitou kopulí s lucernou. Původně střechu pokrývaly žluté glazované tašky. Místní rčení: „Půjdeš pod žlutou báň...“ svědčí o tom, že podle kostela byl nazýván celý ústav. Interiér kostela kombinuje použití mramoru, mosazi a skla. Půlkruhové nadpraží hlavního vstupu i všechna okna chrámu jsou opatřena vitrážemi. V levé části chrámové lodi je kazatelna z růžového, černě žíhaného mramoru. Na protilehlé straně se nachází dřevěná socha Panny Marie Lurdské stojící na podstavci ze stejného kamene. V interiéru je také barevná vitráž s postavami klečících andělů. Malířskou výzdoby i oltářní malby „Příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu“ vytvořil akademický malíř Jano Köhler. Byl rovněž autorem mozaiek s anděly uctívajícími monstranci na postranních stěnách kostela. Fresku nad oltářem v roce 1993 restauroval akademický malíř a restaurátor František Sysel. Mozaiky po stranách hlavního vstupu v roce 1999 restauroval Jaromír Hanzelka..

Gessnera. Kostel vysvětil v duchu svého biskupského hesla „Chci kráčet ve stopách svatého Cyrila a Metoděje“ olomoucký arcibiskup František Saleský Bauer dne 11. července 1909. Od založení chrámu až do roku 1920 zde působil katolický kněz a pozdější biskup Československé pravoslavné církve Matěj Pavlík (svatý Gorazd II.), jenž byl 4. září 1942 popraven nacisty za účast na ukrývání parašutistů v pražském pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje, kteřížto spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha..