busta Františka Palackého

V městysi Tištín stojí pozoruhodný pomník našich předků. Postaven byl v roce 1898 a na naše poměry se jedná o velmi nezvyklou kompozici, když na kamenném čtvercovém podstavci hranolovitého tvaru je umístěna busta našeho Otce národa - Františka Palackého. Samotná busta je též kamenná z pískovce jako podstavec, ale je pozlacena. Poprsí je v životní velikosti v dobovém oděvu. Na podstavci jsou pořízeny po stranách desky s nápisy. Čelní strana nese nápis - "Na 100 letou památku Otce národa Frant. Palackého". Po stranách pak - "Svůj k svému a vždy dle pravdy" a "V práci a vědění jest naše spasení". Vzadu je napsáno - "Nákladem čtenářského spolku v Tištíně". Signatura na soklu označuje J. Zapletala ml. z Přerova. Pomník je od roku 1958 národní kulturní památkou.

František Palacký, zvaný Otec národa (*14.6.1798 +26.5.1876) byl náš významný historik, politik a spisovatel. Narodil se na Valašsku v Hodslavicích. Otec byl učitel, protestant. Jeho syn František byl po studiích vychovatelem a ovládal latinu, řečtinu, němčinu, češtinu, maďarštinu, portugalštinu, angličtinu, francouzštinu, italštinu, ruštinu a staroslověnštinu. V roce 1819 se začal věnovat studiu českých dějin a stal se přítelem Josefa Jungmanna. Po roce 1823 byl zaměstnán Josefem Dobrovským, následně pak Šternberky jako jejich archivář. V roce 1827 byl osloven českými stavy, aby plnil funkci historiografa. Následně cestoval po archivech celé Evropy a snažil se vytvořit českou encyklopedii (pozdější Riegrův slovník naučný) a psal o historii národa. V roce 1829 se stal členem Královské české společnosti nauk, později byl sekretářem a nakonec samotným předsedou. Jeho významným dílem byl Geschichte von Böhmen - Archív český a roku 1848 vyšel první díl jeho vrcholného díla Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě.

V roce 1848 se dal na politickou dráhu a měl významný vliv při pražském povstání, kterému předcházel Slovanský sjezd. Po volbách do rakouského Říšského sněmu se stal poslancem za Prahu-město. Jako člen komise vypracoval návrh na novou rakouskou ústavu. Po neúspěchu s reformami monarchie se stáhl do ústraní. Nadále se však angažoval v práci pro národ, např. sbírkou na zakoupení pozemku pro Národní divadlo a stále se věnoval studiu dějin a literární práci. Později se opět objevil v politickém dění, ale již spíš v pasivní opozici.