jezuitská kolej s kostelem sv. Františka Xaverského

Jezuitský areál vznikal postupně v letech 1653–1738 a příliš se neliší od dochovaných plánů z poloviny 17. století. Ústřední osu pravidelně utvářeného obdélného areálu tvoří kostel sv. Františka Xaverského, po jehož stranách jsou kolem dvou dvorů seskupeny budovy koleje a školy. Hlavní průčelí uzavírá celou jihozápadní stranu dnešního Masarykova náměstí. Všechna křídla jsou dvoutraktová, jednotraktová s průběžnými chodbami na straně do nádvoří. Pouze v severovýchodním křídle je na výsku obou pater v 19. století dodatečně vložený hudební sál Reduty. Přízemní prostory jsou klenuté valeně s výsečemi, klenuté jsou i chodby v patře. Bohatá štuková výzdoba v dochovaných reprezentativních prostorách dává představu o původním vybavení interiérů. Za autora projektu jezuitského kostela bývá považován Giovanni Domenico Orsi. Kostel je neorientovaný, s dvojicí věží v hlavním průčelí. To je členěno vysokým pilastrovým řádem a zakončeno profilovanou římsou s trojúhelným frontonem. V něm je socha patrona kostela sv. Františka Xaverského, pod ním další sochy světců – vlevo sv. Aloise a sv. Ignáce, vpravo sv. Josefa a sv. Františka Borgii. Po obou stranách sálové lodi jsou tři páry bočních kaplí nesoucích empory (od jihu kaple sv. Barbory, sv. Ignáce z Loyoly a sv. Anny, od severu kaple P. Marie Bolestné, Smrti sv. Josefa a Andělů strážných). Presbytář je pravoúhle zakončený, od jihu se k němu připojuje sakristie, od severu kaple sv. Viktorie. Obraz sv. Františka Xaverského křtícího indického knížete na hlavním oltáři namaloval roku 1689 Jan Jiří Heintsch, obrazy na vedlejších oltářích jsou z dílny Ignáce Raaba, pod hlavním oltářem je krypta s ostatky fundátorky a řádových bratří.