rodný domek Václava Jana Tomáška

Zděný přízemní dům s roubenou, původně omítanou světnicí má mansardovou střechu s podlomením a kuklou nad štítem. Je situován v městské volné uliční zástavbě. Městské formě odpovídá i hlavní vchod z ulice a další vchod a vjezd do hospodářské části dvora vzadu. Do dvora se vjíždí branou se dvěma zděnými pilíři. V předním dílu je roubená světnice s dvěma okny v průčelí a dvěma do ulice, za ní vstupní síň, přístupná z ulice pravoúhlým pískovcovým portálem s ušima a lištou, který je doplněn obdélným menším nadsvětlíkem. Dveře jsou dvoukřídlé a nad vchodem je kamenná tabulka s nápisem: "Zde se narodil 17. dubna 1774 / Václav Jan Tomášek / slavný hudební skladatel český. / Zemřel 3. dubna 1850 v Praze." Prostor za síní osvětlují z ulice dvě okna v pískovcových ostěních. Dochována je černá kuchyň s plackovou klenbou. Na obytný dům se napojuje hospodářská část s chlévem, stodůlkou a kolnou. Hospodářská část objektu je z cihelného zdiva. V r. 1988 zakoupil památkově chráněný objekt sbor Českobratrské církve evangelické v Krouně, který v letech 1990-1993 provedl celkovou rekonstrukci a v části zřídil svou modlitebnu. V r. 2018 proběhla výměna poškozené šindelové střechy. Druhou část objektu užívá Regionální muzeum Skuteč, které tu od r. 2000 provozuje Pamětní síň V.J.Tomáška. Pamětní síň je přístupná veřejnosti, avšak jen po předchozí objednávce u vedení muzea..

Působil i ve veřejném životě jako konšel a purkmistr města. Měl celkem 13 dětí, ovšem dospělosti se jich dožilo pouze šest. U benjamínka rodiny Václava se velmi záhy projevilo hudební nadání. Měl velké štěstí, že si toho povšiml jeho bratr Antonín, který byl o 21 let starší. Ten mu od devíti let zajistil výuku zpěvu a hry na housle u chrudimského regenschoriho Wolfa. Po dvou letech vyspěl mladý Tomášek ve výtečného zpěváka. Ve 13 letech díky doporučení regenschoriho Wolfa získal místo vokalisty v minoritském klášteře v Jihlavě. Po třech letech pak z Jihlavy odešel do Prahy, kde mu pomohl jeho druhý bratr Jakub, který zde pracoval jako účetní v kanceláři rychmburského panství. Byl finančně dobře zajištěn a Václavovi pomohl nejen s ubytováním, ale hlavně s přijetím na malostranské gymnázium. Krátce na to přešel Václav na gymnázium staroměstské. V hudbě však zůstával stále samoukem. Později se nechal zapsat na právnickou fakultu. Tu ukončil v roce 1789 a začal se připravovat na doktorát. Byl také vyhledávaným učitelem klavíru v měšťanských i šlechtických rodinách. Po dokončení studií váhal mezi kariérou právníka nebo hudebníka. Rozhodnutí mu usnadnil hrabě Jiří August Buquoy, který mu r. 1806 nabídl celoživotní zabezpečení, pokud vstoupí do jeho služeb jako hudebník a skladatel. Ve smlouvě se zavázal, že Tomáškovi poskytne volný byt, stravu, dříví, světlo a dále pak roční plat 400 zlatých za to, že skladatel jej bude doprovázet na jeho cestách do letních sídel na Červeném Hrádku u Jirkova a Nových Hradech v jižních Čechách, bude vyučovat jeho děti hudbě, dále mu předá opisy všech nových skladeb a že bude připravovat koncerty hraběcích hudebníků. Od listopadu do března směl Tomášek pobývat v Praze a vyučovat ve dvou soukromých domech. Hrabě podporoval české kulturní snahy a Tomáškovi nechal naprostou tvůrčí svobodu. Po odchodu ze služeb hraběte Buquoye r. 1824 založil Tomášek v Praze vlastní hudební ústav zaměřený na klavír a skladbu. V témže roce se 24. února oženil s Vilemínou Ebertovou z významné německé pražské rodiny. Vilemína byla dobrá klavíristka i zpěvačka. Manželské štěstí však netrvalo dlouho. Svůj podíl na tom měl velký věkový rozdíl mezi padesátiletým Tomáškem a sotva pětadvacetiletou Vilemínou. Navíc hned na začátku bylo poznamenáno tragickou ztrátou očekávaného potomka. Pak se mladá paní zamilovala do Tomáškova žáka Jana Bedřicha Kittla, který byl o sedm let mladší a později se stal ředitelem pražské konzervatoře. Tomášek se poté uchýlil do ústraní, v němž zůstal i po náhlém úmrtí 37leté manželky v září roku 1836. Útěchu nalézal jen ve své práci. Václav Jan Tomášek byl nepřehlédnutelnou osobností své doby v české i evropské společnosti. Říkali mu „hudební papež“. Tomáškovo hudební dílo čítá na 120 titulů a ovlivnilo vývoj nové generace umělců. Jeho stáří nebylo šťastné. Velmi těžce nesl smrt své ženy, těžce onemocněl a navíc nechápal společenské změny, které přinesl revoluční rok 1848. Zemřel 3. dubna 1850 v Praze na Malé Straně. Na jeho úmrtním domě v Tomášské ulici se nacházejí dvě staré pamětní desky, jedna česká a druhá německá. Je pochován na historickém Malostranském hřbitově v Praze – Košířích. Na pomníku s velkou Davidovou lyrou má vytesáno své životní heslo: „Jen pravda je diadémem umění“..