kostel sv. Bartoloměje

Loď má délku 9,70 m a šířku 9,10 m, má síťovanou gotickou klenbu, jejíž žebroví spočívá na jediném sloupu uprostřed a upomíná na palácový přízemní sál na hradě Kunětická hora a na kapli sv. Tří králů na pardubickém zámku. Patrně pocházejí od téhož stavitele z období Viléma II. z Pernštejna. Do lodi vedou dvě copová okna. Presbytář tvoří nepravidelný pětistěn, dlouhý 9,23 m a široký 5,65 m, mající tři novogotická okna s kružbami (původní středověká kružba z východního okna byla při regotizaci přenesena do západní zdi sakristie). Zaklenut je dodatečně vloženou pseudokřížovou cihlovou klenbou. Sakristie po severním boku lodi je obdélná s půlkruhovou apsidou, názory o jejím románském původu současná literatura vyvrací a považuje ji za současnou s presbytářem. Podle zprávy z r. 1677 byly v ní ještě slouženy mše. Je 7 m dlouhá a 3,50 m široká. Má valenou klenbu. Jediné okno je úzké, čtyřhranné, hluboko zapuštěné a opatřené silnou, železem pobitou okenicí. Dveře silně železem pobité jsou rozdělené na pole a ozdobené železnými hlavicemi. Jsou 1,90 m vysoké a 0,90 m široké. Kostel má předsíň 5,70 m dlouhou a 3,50 m širokou. Na levé straně presbytáře je gotický sanktuář, 2 m vysoký a 0,84 m široký, s tepanou mříží. Hlavní oltář je novodobý z 19. století. Jeho tumba je dřevěná, prostá. Na straně evangelia je novodobá kazatelna, ozdobená na poprsníku obrazy sv. Tomáše Akvinského, sv. Augustina, Řehoře a Jeronýma. V lodi jsou dva novodobé postranní dřevěné oltáře s obrazy malovanými na plátně Františkem Müllerem z Chrudimi r. 1897, které představují Početí Panny Marie a sv. Josefa. Jsou 2,10 m vysoké a 1,10 m široké. V kostele je dřevěná křížová cesta zhotovená v Tyrolsku r. 1896 jako dřevořezba. Ze starých fresek z doby kolem roku 1400 se zachovaly jen dvě v lodi, a sice vlevo sv. Uršuly, 2,10 m vysoká a 1,20 m široká a vpravo sv. Barbory plující s pannami po Rýně, 1,40 m vysoká a 1 m široká. V presbytáři je čtvercový zbytek fresky Vzkříšení Páně. Zničené fresky představovaly Umučení sv. Bartoloměje. Nad hlavním vchodem je kamenná věž, s jedním vchodem a jehlancovitou střechou, v níž visí dva zvony z r. 1924..

Žije zde asi 340 obyvatel. První písemná zmínka o Kuněticích pochází z r. 1353, ale nálezy dokazují osídlené již v mladší době kamenné. Názory o románském původu kostela vycházející z podoby sakristie již byly současnou odbornou literaturou vyvráceny. Nejstarší fázi lze vzhledem k složitému stavebnímu vývoji (zejména radikálním zásahům při regotizaci kostela) datovat jen rámcově do počátku 14. století. Kostel tehdy pravděpodobně nebyl dokončen, presbytář nebyl zaklenut, nevíme ani, jak velká část lodi byla postavena. První zmínka o kostele je z roku 1352, kdy zdejší farář platil 15 grošů papežského desátku. Kolem roku 1400 či v prvních dvou dekádách 15. století byla dokončena zatím plochostropá loď, do této doby jsou také datovány částečně dochované nástěnné malby. Další významné změny přišly až na konci 15. století s pány z Pernštejna. Ještě před koncem století byl zaklenut presbytář, ve druhém či třetím desetiletí 16. století pak také loď. Někdy v tomto období byla také před západní průčelí přistavěna hranolová věž. V r. 1590 byla fara obsluhována z Hradce Králové k ruce děkana pardubického za třetinu příjmů. Fara totiž zanikla asi za husitských válek, poněvadž v letech 1615 a 1654 se uvádí jako filiální do Sezemic. Farní budova byla pak proměněna v selský statek. V r. 1785 byl zde znovu ustanoven duchovní správce pod patronátem náboženského fondu a r. 1856 byla lokálie povýšena na faru. Nynější farní budova, stojící hned u kostela, je z počátku 19. století, matriky pocházejí z r. 1785 a pamětní kniha z r. 1836. Původní drobná románská stavba je dnes dochována coby sakristie, přiléhající k severní straně presbytáře. Při výrazné novogotické přestavbě Františkem Schmoranzem r. 1897 byla mimo jiné zvýšena věž (její přízemí a patro dostalo novogotické klenby, v průčelí přibylo rozetové okno), upravena okna v lodi s novogotickými kružbami, vestavěna kruchta, dochované středověké malby byly necitlivě zamalovány a překryty novogotickou výmalbou. Varhany do kostela postavila r. 1897 dílna Huga Aloise Lhoty (1852-1891) z Hradce Králové, r. 1935 je opravoval Karel Ryglevič. Kostel sv. Bartoloměje je v současnosti filiálním ve farnosti Sezemice a konají se v něm pravidelné sobotní bohoslužby..