Zbytky zdí u jižní věže (vlevo) na jaře
© Jiří Cukr, 03/1999
Ves Vitějice leží v údolí na všech stranách vysokými horami zavřeném, jen k severu jest otevřeno, a tu se rozevírá rozhled na okolí Blanice a Bavorova a pohoří za tím stojící. Nad údolím potoka vypíná se k znamenité výši vrch Vosule (Osule) homolovitého tvaru, který jest borovým lesem porostlý. Od jihu a východu vystupuje hora tato příkře, k ostatním stranám kloní se mírněji v jednotvárnou pláň.
Na západním boku jest několik domků, které se jmenují po vrchu Vosulí, neboť tak se hoře již ve 14. věku říkalo. Od Vitějic vine se nahoru stará cesta, kudy se s hradu do vesnice a do kostela jezdívalo, ale na vrchu samém ji nelze již znáti. Na temeně totiž úzkém a nepříliš dlouhém stával hrad, po němž zbyly jen praskrovné známky. Pokud souditi lze z jediného zbytku, byl z kamene a vápna postaven, ale nynější rozvaliny vyhlížejí tak, jako by to byly zbytky kamenných valů. Pokud lze prošlakovati hradiště mlázím zarostlé, šly zdi do čtverhranu, zavírajíce prostoru nevelikou, z níž čásť byla obydlím. Před tím jest prázdné městiště úzké, jako nějaké předhradí.
Před léty se tu mnohem více vídalo. V Poutníku od Otavy (II. 1. str. 260.) popisují se ještě zbytky takto: „Zdá se, že měl podobu podlouhlého čtverhranu směrem od severu k jihu. Na severním konci po pravé straně bývalé brány vypínala se mohutná okrouhlá věž o samotě na prostranném, pevnými hradbami zahrazeném předhradí, kdež se ještě některé stavby stopovati mohou. Vlastní hrad, jehož vnitřní rozdělení naznačují sem tam až 2 1/2 sáhu vysoké zbytky základních zdí, stál na straně jižní výše než předhradí; je odděloval od onoho hluboký, nyní již částečně zasypaný příkop. Na jižním konci hradu stála druhá okrouhlá pevná věž. Obě věže se svými přes 2 sáhy širokými zdmi posud dobře lze znáti a svědčí o někdejší pevnosti hradu. Mimo východní stranu, kdežto strmé skály kolmo do údolí sestupují a tedy zde od přírody samé o nedobytnosť hradu postaráno, obkličoval na stranách ostatních hrad tento hluboký, nyní vyrovnaný, zarostlý a jen na několika místech znatelný příkop. Délka od severní k jižní věži jest 39, šířka pak 16 sáhů."
Kdo by nyní sem přišel, hledaje části v tomto popise uvedené, sklamal by se velice. Jest k neuvěření, jak čerstvě mnohé památky hynou. Na hradiště tlačila prý se voda s vysokého vrchu řečeného Šalaby, v němž jest výdatný pramen studené vody; z vodovodu našly se hliněné trouby. Sestoupíme-li s Vosule do úhledné vesnice Vitějice, okolo pěkného kostela sv. Markéty se rozkládající, můžeme tu spatřiti ještě jedno zaniklé panské sídlo. Ve vsi stávala tvrz u čísla 2 (u Zikmundů); k potoku má tvrziště strmý bok a tak byla jedna strana chráněna, na ostatních stranách byly v podobě podkovy násep a příkop, z nichž zbyla jen polovice, poněvadž ostatek jest rozkopán. Tvrziště proměněno jest v pole.
Před léty prý se tu kůň propadl, a když to místo dobře ohledali, byl tam trám a v něm tesačka zaseknutá.
Jednoduchosť částí hradu Vitějického, jak se objevuje v dotčeném popise, svědčí o velikém stáří. Dvě věže, hradby a neveliké obydlí spatřuje se u nejstarších hradů, které nebyly proměněny v prostranná panská sídla. V té příčině se podobají Vitějice Velešínu, Starému Heršteinu aj. Ale r. 1283 přece ještě tu hradu nebylo neb aspoň se nepřipomíná, když darovány byly Janovi z Michalovic. Ale za nedlouho došlo k založení hradu na této hoře: snad se to stalo skrze nějakého pána erbu střely, jehož synové: Vernéř, Racek a Přibík z Vitějovic na počátku 14. věku se připomínají. Vernéř připověděl r. 1312 s měšťany Prachatickými, že bude ostříhati cesty mezi Pasovem a Prachatici.
S klášterem Korunským nastaly jim spory o hory a lesy, když v nich založili novou ves Freudenthal a klášter se k tomu gruntu jako k svému připovídal. Pře ta uklizena r. 1315 takovým způsobem, že klášteru přiřčeny grunty, užívání jich však bratřím do života ponecháno. Roku 1317 pak srovnány hranice mezi obojím panstvím, a bratří měli dotčenou čásť i s lesem Strobole (Chroboly) do života držeti. Ale nábožný pán Bavor z Bavorova chtěje klášteru pomoci, učinil s bratřími (r. 1317) směnu takovou, že převzal od nich Vitějice a dal jim směnou za ně hrad svůj Pořešín, od kteréž doby nazývali se pány z Pořešína. Vitějice připojeny jsou potom k panství Bavorovskému a opuštěny nějaký čas potom. Již r. 1318 připomíná se v těch místech les Vosule. Ale i po roce 1317 bylo sídlo při Vitějicích, neb se potom připomínají rozliční zemané, kteříž odtud jméno své měli. Tak např. i jest r. 1364 zmínka o vdově n. Medvěda z Vitějovic, za niž se sloužívala mše zádušní v Bavorově. A roku 1386 připomíná se Přibík z Vitějovic, služebník rodu Rožemberského, kterýž byl t. r. od pána vyslán, aby odměřil obci Krumlovské pastviny jí patřící. Ten podlé zdání našeho seděl ve vsi tam, kde jest tvrziště, snad jako správce popluží panského, neb páni tu měli přes 2 1/2 lánu dědin a sad. Vitějice zůstaly pak při panství Helfenburském až do jeho prodání, pak připojeny jsou k Libějicům.
Vitějovice hrad (Osule, Vosule)A přece – popis okolí sedí, částečně i popis zříceniny, takže se obrátím na svoji autoritu nejvyšší, profesora Durdíka (Encyklopedie českých hradů, 4. vydání, Libri, Praha 1999). Ten hodnotí Vitějovice poněkud optimističtěji. Prosím: „… zříceniny hradu na vysokém kopci u stejnojmenné obce nedaleko od Prachatic. Hrad zřejmě založil Přemysl Otakar II. Po jeho smrti se stavba zastavila a rozestavěný objekt zůstal v majetku koruny až do roku 1283, kdy ho získal Jan z Michalovic. Na počátku 14. století byl v držení pánů z Újezda a byl snad ještě částečně, úměrně svému stavu, užíván. Po roce 1317, kdy se i s okolím stal majetkem Bavora II. ze Strakonic, zřejmě definitivně ztratil význam a byl již tehdy, nebo po získání Rožmberky v roce 1344, ve svých vystavěných částech pobořen, aby se nemohl být zneužit. Dispozice hradu na vrcholu kopce, kterou měl obíhat ne zcela realizovaný val a příkop, je dvojdílná. V čele vstupní prázdné menší části byla do hradby vevázána mohutná okrouhlá věž. Analogická stavba se nacházela i v protilehlé zadní kratší straně. Celé rozměrné obdélné nádvoří vnitřního hradu na všech čtyřech stranách obklopovala palácová křídla, z nichž severní ve svém středu obsahovalo vstupní průjezd. O nedostavěnosti hradu názorně vypovídají rovné koruny vystavěného zdiva i hromady kamene připraveného jako stavební materiál. Instruktivní jsou i stopy boření podkopáváním. Hrad Vitějovice je krásnou ukázkou rozestavěného královského hradu typu s obvodovou zástavbou, která nám umožňuje nahlédnout jak do postupu výstavby, tak i do boření hradu.“
Co se týče výšky kopce, je to poměrně přesná charakteristika. Šel jsem tam po značené turistické cestě, která vede poutníka z jihu, jednoho pošmourného a deštivého dne. V závěru bylo stoupání sice krátké, ale docela nepříjemné. Temeno kopce je protáhlé a severní úbočí je spíše mírné. Nemohu ale říci, jestli ze severu vede přes pole k hradu cesta. Pokud ano, bude rozhodně příjemnější. Zbytky hradeb a palácových zdí jsou nevysoké, ale docela výrazné (hlavně nádvorní strana západního paláce). U obou věží se dochovaly masivní zbytky hradeb, které dokládají jejich malou flankovací schopnost. Jižní věž byla okryta při archeologickém průzkumu v roce 1985, takže zdivo vystupuje do výšky asi 2 metrů. Při stejné příležitosti byl vyčištěn vnitřek věže a zřejmě i část hradního areálu. Od té doby se na hradě evidentně nepracovalo, takže – vyzbrojeni touto informací – můžete si snadno udělat obrázek, jak rychle příroda postoupí v pohlcování díla lidských rukou za sedmnáct let. Pro ty, kdož by se tam nedostali, na otázku odpovím sám – dost rychle. Hrad je porostlý hustým křovím, některé partie jsou těžko prostupné a rozhodně nesouhlasím s tvrzením Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku (díl 19, Soukup a David, Praha 1999), že je hrad „dobře čitelný“. Jak jsem už zmínil, onen den pršelo, což mi prohlídku opravdu neusnadnilo. Obávám se také, že špatné světelné podmínky se odrazily na kvalitě fotografií. Dodám pouze dva obrázky, torza věží focená z nádvorní strany. V lepší kvalitě bylo dobře vidět, že koruna zdiva jižní věže je zaoblená a že keře uprostřed vyrůstají zevnitř, z hloubky stavby. Nádvoří je poměrně sevřené, nicméně hrad celý lze jen těžko považovat za „jednoduchý a neveliký“. Typ s obvodovou zástavbou z hlediska vývoje hradní architektury patří spíše k těm náročným. Je to základní typ královského hradu ve 13. století, příznačný pro poslední Přemyslovce. V tomto ohledu je tedy hodnocení profesora Sedláčka nepřesné. Hromad kamení je po areálu hradu požehnaně. Jako laik opravdu nepoznám, které kamení bylo připravené na stavbu a které je naopak zbytkem rozvalených zdí. Totéž platí o zmiňovaných podkopech – hrad je tak zarostlý, že jsem tam nic takového nenašel. Možná v lepším světle a za sucha. A na kávu nebo jedno pěnivé jeďte raději do Prachatic..
Nejstarší zpráva o Vitějovicích je z r. 1283, kdy tuto ves získal Jan z Michalovic od krále Václava II. V r. 1298 se připomíná Bruno z Vitějovic, v r. 1312 bratři Přibík, Racek a Vernéř, z nichž poslední se tehdy zavázal, že bude pečovat o bezpečnost na cestě, která vedla z Písku na Prachatice a dále do Pasova. ...Tehdy již hrad nepochybně stál. Zmínění bratři působili ve službách vyšehradské kapituly jako lokátoři v okolí Prachatic. V r. 1317 se dohodli s Bavorem ze Strakonic o výměně Vitějovic za Bavorův hrad Pořešín a nazývali se pak pány z Pořešína. Vitějovice byly připojeny k bavorovskému panství, resp. k Helfenburku. Opuštěný hrad Vitějovice časem zpustl. Hrad stával na vrchu nad vsí Vitějovicemi. Na hřebenu táhnoucím se od severu k jihu se dochovaly zbytky válcové věže, která stávala při vchodu do hradu, dále zčásti zřícené zdivo hradu. Na jižním skalnatém konci již není stopy po druhé, válcové věži, viditelné ještě před sto lety.
|
Přihlášení |
