Uherský Ostroh

Zámek v Uherském Ostrohu leží západně od obce na plošině tvořené řekou Moravou, v místech někdejšího hradu. Poněvadž však následkem povodní hrad značně trpěl, musela být stavební plocha zvýšena. Dochovala se z něho jen obytná věž ze 13. století na jihovýchodní straně, která zůstala i jádrem dnešního zámku. Na věž navazoval palác, vybudovaný ve 13. a rozšířený v 15. století. Tehdy byl zřízen i velký sál.

Hrad byl vybudován pravděpodobně ve 13. století jako zeměpanský a zachovával si charakter vodní pevnosti proti nedaleké uherské hranici a jako ochrana významné obchodní cesty z Uher do Prahy. Původně se nazýval Stenice a v této podobě byl později nesprávně ztotožňován se Zdánicemi.

O hradu se poprvé dovídáme v r. 1286, kdy zde byl purkrabím Matouš z Černé Hory. Jan Lucemburský zastavil hrad i město Chotěboru ze Střen a v r. 1318 olomouckému biskupovi Konrádu I.; později byl opět v zeměpanském držení. Markrabě Jan Jindřich odkázal hrad i město Ostroh a vsi Blatnici (dnes Blatnička), Lhotu (dnes Ostrožská Lhota), Smíchov (zanikl), Starou Blatnici (dnes Blatnice), Milokošť a Kvačice svému synovi Janu Soběslavovi. Později držel panství markrabě Pro kop. V r. 1400 obléhal hrad král Zikmund. Markrabě Jošt a Prokop přenechali Ostroh Haškovi z Valdštejna, který byl stoupencem husitství, takže se Ostroh stal na delší čas střediskem husitského hnutí na ‘ihovýchodní Moravě, a sem se uch\ i i moravští táborité z nedalekého tábora na řece Moravě. Proto jej opět několikrát obléhal král Zikmund. Koncem husitských válek držel Ostroh ruský kníže Fridrich, v r. 1446 zde i Čeněk z Mošnova. V r. 1453 postoupil Ladislav Pohrobek Ostroh husitskému válečníkovi Janu Jiskrovi z Brandýsa.

Král Jiří z Poděbrad přenechal Ostroh Janu z Cimburka a v r. 1464 jej získal Jan z Lichtenštejna. Do počátku 16. století se tu vystřídala řada držitelů z různých rodů (v r. 1497 např. Jan z Kunovic), až v r. 1511 byl odevzdán Smilu Kunovi z Kunštátu, který postoupil své právo na Ostroh Janu z Kunovic.

Za Janova syna Jetřicha (1545 — 1582) začala v 60. letech 16. století důležitá a rozhodující přestavba hradu v renesanční zámek, která pokračovala až do konce století.

Po přestavbě získala budova tvar nepravidelného čtyřúhelníku s nádvořím uprostřed, které je na severní, východní a západní straně obestavěno arkádami. Na severozápadě byla vybudována čtyřboká věž. Jihovýchodní a severozápadní trakt je dvoupodlažní, ostatní trakty mají poschodí tři. Ve východním traktu je zámecká kaple a přilehlý velký sál.

V r. 1605 zpustošil zámek požár, způsobený bleskem, ale Jan Bernard z Kunovic jej znovu opravil.

Poslednímu majiteli z rodu pánů z Kunovic, Janu Bernardovi, bylo panství po Bílé hoře zkonfiskováno a v r. 1625 prodáno Gundakaru z Lichtenštejna. V r. 1645 dobyli zámek Švédové.

Jako lichtenštejnský majetek přestal být zámek v Ostrohu šlechtickým sídlem, čímž jeho význam značně poklesl. Zůstal pouze střediskem správy panství. Po r. 1850 byl přeměněn na kanceláře velkostatku a byty úředníků. Až do 19. století byl — stejně jako město — obklopen vodou.

Vlastnictvím Lichtenštejnů zůstal zámek až do r. 1945.