Veselí nad Moravou

Tehdy zde byl asi postaven hrad jako vodní pevnost na ostrově chráněném řekou Moravou a jejími rameny. V r. 1297 se připomíná Mikuláš z Veselí. Počátkem 14. století dobyl hrad Matúš Cák Trenčiansky, ale Jan Lucemburský v r. 1315 připojil opět k Moravě. Původně zeměpanské z bylo záhy zastaveno Vartemberkům,z nichž se v r. 1342 u Ješek, v r. 1379 Beneš a v r. 1391 Ceněk. V té době byl h rozšířen; jeho součástí se staly zděné hradby zabezpečené v rozích věžemi. V r. 1403 držel Veselí Markvart ze Šternberka a v r. 1406 jeho syn Jaroslav ze Sternberka, který v r. 1420 padl v boji proti husitům pod Vyšehradem. Aleš ze Šternberka postoupil panství císaři Zikmundovi, který je před r. 1437 přenechal Blažkovi z Borotína. Ve 40. letech 15. století drželi Veselí opět Sternberkové, z nichž Zdeněk v r. 1447 postoupil hrad, město a předměstí s vesnicemi Mikuláši z Vojslavic. V r. 1468 obsadil město král Matyáš a v následujícím roce byl u Veselí zajat syn Jiřího z Poděbrad Viktorín. V r. 1526 postoupili bratři Jan a Václav z Vojslavic hrad, město a přilehlé vesnice Hynku Bilíkovi z Kornic. Za něho došlo k přestavbě hradu v renesanční zámek, jehož pevnosmí funkce však zůstala i nadále prvořadá; měl podlaží s dvorními arkádami, dvě brány, umístěné ve východním a západním křídle. Velká okrouhlá věž s mohutnými zdmi, o níž se zmiňuje ve svých pamětech zdejší rodák Jiří Rudolf Přenský, je po zůstatkem z někdejšího hradu a současně svědectvím, jak důkladnou pevností byl i zámek a jak nahrazoval funkci hradu. Při zámku byla zřízena dosti rozsáhlá zahrada. Syn Hynka Bilíka Václav odkázal panství Burianu Tetourovi, jehož synové Václav a Vilém je v r. 1589 předali Jakubu Vojskovi z Bogdunčovic. Bedřichu a Karlu Vojskům z Bog unčovic bylo panství pro účast na stavovském povstání z 1. 1618 - 1620 zkonfiskováno a v r. 1624 prodáno Tomáši Bosňákovi z Magyarbelu. Veselský zámek silně poškodili Uhři při svém vpádu na Hradišťsko v r. 1621. Při obléhání vojsky krnovského vévody na podzim téhož roku byl rozstřílen a na konec zapálen. Později byl zřejmě nouzově opraven, protože v dalším průběhu třicetileté války jej pak ještě dobyli Svédové. Bosňákovi dědicové prodali panství v r. 1647 Janu z Rottalu, který je v r. 1652 přenechal Pasmanu z Panasu; po něm je zdědil Michal Jan Urmény z Urménu. V té době byl zámek znovu upravován. Unnényovy dědičky prodaly panství v r. 1707 Maxovi Želeckému z Počenic. Jeho žena je pak odkázala Janu Felixovi Želeckému z Počenic a Františku Karlovi Chorynskému z Ledské, po jehož smrti zdědilo Veselí 5 jeho synů. Není vyloučeno, že v úpravách zámku pokračovali i Želečtí. Kolem objektu vznikla zahrada, v níž byl počátkem 19. století postaven společenský zámeček v dórském slohu, zvaný Templ, čínský chrám, rybářský dům a altány. Součástí zahrady se stala i řeka Morava s Ptačím a Růžovým Ostrovem. Dosti rozsáhlá zámecká knihovna obsahovala v r. 1821 748 francouzských, 304 latinských a 1706 německých i českých knih. Největší hodnotu měla zámecká galérie s dvěma velkými Heissovými historickými obrazy z r. 1677 a Mužskou hlavou od Rubense. Do Rembrandtovy školy náležel obraz Staré ženy, Kneislovy Krajiny, Belucci byl zastoupen Hlavou Turkyně, Rembrandtovi se připisovaly 4 obrazy, k benátské škole náležely 2 obrazy. V důsledku válečných událostí na jaře r. 1945 byl zámek silně poškozen, později však došlo k jeho opravě..