Malenovice

Sluneční jihozápadní část byla vyhrazena obydlím paláce, severovýchodní část užitkovým stavbám – stájím, konírnám a hospodářským budovám. Z bezpečnostních důvodů vedla okna obytných síní většinu na nádvoří, do volného prostoru jenom v nejvyšším patře. V držení malenovického hradu se vystřídala řada majitelů. Dobudovaný hrad převzal markrabě Jošt (1375 – 1411), za něhož byl poprvé zastaven. Před husitskými válkami se tu připomíná Hynek z Malenovic a Šumvaldu, který padl v bitvě u Vyšehradu (1420). Velké škody utrpěl hrad v r. 1427, kdy jej dobyli husité a vyplenili stejně jak městečko s okolím. Dosud se v hradebním zdivu směrem od Skalky ukazují dvě kamenné koule, které prý jsou památkou na husitské obležení. V hradebním příkopu byly nalezeny železné předměty pocházející z té doby. Hynkova sestra Anna ze Šumvaldu, která se provdala za Jana z Lichtenburka a na Bítově, učinila svého muže spoluvlastníkem hradu a panství. V držení Lichtenburků zůstaly až do r. 1492. Lichtenburkové provedli zásadní přestavbu palácové části, změnili půdorysné dělení poschodí i vnější podobu. Druhou polovinu 15. století připomínají místnosti s pevně sklenutou valenou klenbou a četná gotická ostění u dveří i oken, dále arkýřová kaple v jihozápadní části a průjezdní věž, která nahradila starou bránu. Od r. 1492 drželi malenovický hrad Tetouři z Tetova, z nichž pokračoval ve stavební činnosti na hradě Václav Tetour z Tetova († 1560). Z jeho doby pochází pozdně gotický portál v přízemní síni, který nese erb Tetourů (tři vlčí zuby) a Magdalény z Vlčnova (vodorovný pruh na štítě). Rovněž další držitelé hradu se podíleli na stavebních úpravách. V l. 1573 – 1625 náležel hrad Bítovským ze Slavíkovic, kteří doplnili nádvorní trakt pozdně gotického předhradí renesanční arkádou a obytnou síň proti hradní bráně renesanční klenbou s vytaženými hranami. Za vlády Bítovských prožili obyvatelé hradu i městečka těžké chvíle při vpádu vzbouřených Valachů, kteří pod hradem svedli krvavou vítěznou bitvu s císařským vojskem. Malenovice byly vypáleny, hrad však odolal. Po Bítovských získal hrad Karel Konický ze Švábenic, který se však o něj v neklidných dobách třicetileté války příliš nestaral. Pro dějiny hradu byla daleko významnější vláda Lichtenštejnů – Kastelkornů. Hrabě Fantišek Karel z Lichtenštejna – Kastelkornu, který získal malenovický hrad i panství v r. 1692, a jeho nástupci dali hradnímu objektu konečnou podobu, kterou si zachoval dosud. Hrad tehdy dosáhl svého největšího rozkvětu. Stavební úpravy se prováděly ve dvou etapách. První etapa byla dílem Františka Karla nebo jeho syna Tomáše Josefa, jak o tom svědčí rodové erby na hlavním portálu a na budově bývalého lesního úřadu před předhradím. Jejich autorem byl pravděpodobně kroměřížský kameník Michal Mandík, který se podílel též na velkých stavebních a uměleckých podnicích biskupa Karla II. z Lichtenštejna – Kastelkornu, s nímž byly majitelé hradu spřízněni. Největší stavební úpravy na malenovickém hradě provedl bratr Tomáše Josefa, olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna – Kastelkornu, který si jej zvolil za své letní sídlo (1739 – 1747). Zachována zůstala obvodová plášťová zeď jižní a západní část hradu s průjezdní věží a arkýřovou kaplí, ale přístavbou nových obytných budov se změnila východní část. Tím vznikl uzavřený čtyřkřídlý půdorys s úzkým protáhlým nádvořím. Biskup Jan Arnošt dal v hradu vybudovat chodby a prostorná schodiště i rozměrná okna, aby se hradní místnosti prosvětlily. Přestavbou se majitelé snažili přizpůsobit hrad potřebám barokního zámku; gotické prvky byly ponechány pouze v kapli a v některých spodních síních, které se nehodily k bydlení. Při tak rozsáhlých stavebních úpravách se nezapomnělo ani na zajištění hradních zdí mohutnými opěrnými pilíři v místech, která byla ohrožena zvětráním skály. Po Lichtenštejnech – Kastelkornech získal hrad v r. 1747 hrabě Karel Oto Salm – Neuburk (do r. 1766), za kterého byla provedena malířská výzdoba kaple (1750). Po smrti jeho syna a dědice Karla Vincence bylo malenovické zboží připsáno v r. 1784 jeho dcerám Arnoštce z Lamberka, Henriettě Herbersteinové a Antonii Černínové. V r. 1797 se stala jedinou dědičkou Antonie, která v r. 1804 prodala celé malenovické panství za 660 000 zl. hraběti Leopoldu ze Šternberka. Ten však zvolil za své sídlo zámek v Pohořelicích. Šternberkům scházely finanční prostředky k údržbě tak mohutného hradu, a ten proto časem zchátral. Jeho posledním majitelem byl Leopold Šternberk. V r. 1945 se malenovický hrad stal majetkem ONV v Gottwaldově a sídlem lesní správy. V 50. letech byly zahájeny rekonstrukční práce, během nichž byl celý objekt důkladně opraven. Od 1. ledna 1953 se hrad stal sídlem nově zřízeného Oblastního muzea v Gottwaldově, které zde mělo archeologické a národopisné expozice. Dnes v roce 2020 hrad spravuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, zřízené Zlínským krajem. Mimo klasické prohlídkové trasy nabízí hrad několik expozic. Etnografická DŘEVO POUTÍ SLÁMA nabízí exponáty ilustrující využití těchto materiálů v životech našich předků. Zoologická ZVÍŘATA NA ZEMI A ČLOVĚK po vzoru starých kunstkamer představuje preparáty živočichů především ze sbírek hraběte Seilerna, zakladatele ZOO Lešná. Dále jsou k vidění expozice Řemesla starých Malenovic, interiérové celky Na hradě nebydleli jen rytíři a Hostince našich pradědečků. Hradní hájenka nabízí sezónní výstavy. Doprovodný program na hradě zahrnuje noční prázdninové prohlídky, akce Stará řemesla na hradě Malenovice, vánoční jarmark a další..